Mlýn a kříž

Asi záleží na tom, co vlastně od filmu očekáváme... Já jsem se "jen" chtěla dívat pod ruku Pieteru Brueghelovi, zajímalo mě, jak uvažuje nad kompozicí a jaký význam přikládá postavám i symbolům. Stačilo mi vidět život obyčejných vesničanů tak, jak ho kdysi viděl a zachytil on sám. Ponořit se do dob minulých a uvědomit si, jak všechno souvisí se vším a jak se některé věci neustále opakují. (24.01.2024)

Když už ke mně Brueghel - prostřednictvím Majewského a iVysílání a přes čtyři a půl století - natáhl ruku, z úcty k mistrovi jsem ji stisknul, a vzápětí ucítil, jak se zdvořilostní gesto taví v potěšení z bezmembránovitosti dvou tvůrčích světů (malířova a režisérova) – skoro jako v The Seventh Walk, samozřejmě v jiném výrazovém, ale stejně autorsky jednovaječném módu. Po ohledání místa uměleckého činu, dobročinu, nelze než konstatovat, že čin byl naplánován a realizován s plnokrevným záměrem stát se – v každém detailu a v celku - filmovým corpus delicti: tím, že si ve filmu lidé z úsvitu letopočtu podávají ruku s těmi z 16. století a ti i oni zase s námi, však žádnou epochu nevyjímejme, dokazuje umělecky, křehce, ale nezvratně nadčasovou – leč neumětelsky naplňovanou - pospolitost lidstva. Současně lidem všech ér diagnostikuje postižení poloslepotou vůči řečené pospolitosti a zaznamenává všudypřítomnou úzkost, úzkost vznikající nesením kříže, jejž si člověk stloukl sám, nebo, častěji, mu ho ochotně přispěchali sbít jiní. (05.04.2021)

Bruegela mám rád, jako málo kterého malíře, takže jsme se na snímek vypravil se směsicí zvědavosti, ale bez znalosti právě tohoto díla. Tempo je pomalé, ale přepečlivě střižený vizuál (kostýmy se připravovaly 3 roky, animace dělal tým čtyřiceti lidí snímek po snímku vrstvu po vrstvě jako středověké iluminace) mojí pozornost udržet dokázal. Každý záběr je konstruován s pečlivostí mistra, ale obsah by vystačil na stopáž klasického hodinového dokumentu. "Vytvářím obraz jako si pavouk splétá síť." (10.07.2011)

Unikátní filmový projekt polského režiséra Majewskiho, jenž spočívá v oživení a rozpohybování postav na monumentálním epickém obraze vlámského malíře Pietera Bruegela Nesení kříže (z roku 1564), přičemž v rámci této dekonstrukce sám mistr ozřejmuje jednotlivé prvky kompozice (např. rozmístění postav) či důležité symboly svého slavného obrazu. ~ Tento vizuální artefakt přiblíží nejen Kristovu pouť na kalvárii zasazenou do místních historických souvislostí (španělská nadvláda), ale i dobu nikoliv pozdního středověku, nýbrž renesanční. ~ ~ Můj obraz bude muset povědět mnoho příběhů. Proto musí být dostatečně velký, aby se tam všechno vměstnalo. Všechno a všichni ti lidé, bude jich tam nejméně sto… Budu pracovat jako pavouk, kterého jsem viděl dnes ráno tkát svou síť. (06.06.2012)

Film je poctou jednomu obrazu a z toho je nutno vycházet při jeho hodnocení. Je totiž pojmut tak, jako byste stáli v galerii právě před tímto obrazem, nechali se vnést do jeho atmosféry, postav na obraze a v jakémsi snovém naladění se přenesli dovnitř tohoto obrazu a mohli se jím procházet a s těmi lidmi se vidět. Nutno uznat, že Lech Majewski se pokusil dokonale představit středověký život - od dětských her v domě přes každodenní trhy po nám dnes nepochopitelnou tehdejší krutost a popravy (znázorněné mimochodem hodně realisticky). Nejvíc si ale dal záležet na chodu středověkého mlýna, každý záběr zevnitř je fascinující. Ale i ten záběr zvenku, kdy se jako zastaví čas, se mi hodně líbil. A protože jsme ve snu, není problém s anachronismy typu ukřižování Ježíše v době 1 500 let po jeho původním ukřižování - jde přece o obraz. A řekl bych, že kromě Mela Gibsona jsem neviděl lépe natočenou scénu Ježíšova ukřižování, myšleno nejen realisticky podanou, ale tak atmosférickou, včetně pohledu Panny Marie na celou situaci. Potěšil mne zde i Michael York v roli vévody, nepotěšilo až moc okaté digitální provedení některých pozadí nebo postav. A samozřejmě - nečekejte zde nějaký příběh, jde o snovou procházku obrazem, takže v rámci objektivity nutno přiznat, že i ta krása obrazu chvílemi začíná nudit. (22.12.2023)