Tajemství Jiřiny Švorcové

V dokumentu, který vznikl nepochybně jako reklama na právě vysílaný seriál na TV Barrandov, je naštěstí více, než se možná zamýšlelo. Základy tvoří Žena za pultem, ovšem vedle toho lze vidět a slyšet velmi zajímavé informace, které nakonec vyúsťují ve slušný paradox, který způsobuje střet dvou vládnoucích garnitur. Jiřinu jistě nemusel nikdo nutit, ovšem režimem byla využívána, nyní byla, alespoň na krátkou dobu, využívána jednou komerční TV, která se uchytila v moři tohoto businessu, a proto, když je tu generace, a to i herecká, která seriál pamatuje, a která to dokonce může srovnat s dnešními pokusy, proč toho nevyužít, když z toho může něco být. Záběr na fotografování Jiřiny Švorcové a Jiřího Pomeje, je vskutku úsměvný. Švorcová byla nesmírně talentovaná, upřímná herečka, která se prostě moc zajímala o politiku doby a zůstala věrná v podstatě navždy. Divadlo její talent naštěstí zužitkovávalo, a vidět jí na živo, někdy v 70. i 80. letech, musel být skutečně zážitek. I v tomto tento dokument ujišťuje. Talent se ze současného, hereckého světa pomalu vytrácí, jde zde o reklamu na narcismus a heroismus, pravý talent a kumšt lze hledat i ve filmech, u kterých je potřeba vědět své, a které jsou povětšinou ve filmografii této herečky, i přesto je vyhledávám a užívám si její jedinečné herectví. (02.06.2013)

Nejprve jsem na to koukat vůbec nechtěl. Proč bych měl trávit čas tím, že budu sledovat obhajobu někoho kdo si postavil hereckou kariéru na politice, nebo naopak sledovat házení špíny na někoho kdo mi za to nestojí. On je ale ten dokument víc zaměřen na Ženu za pultem a obsahově tak nějak proplouvá klidnými vodami a žádná bouřka se nekoná ani ze západu ani z východu. Po skončení si říkám, že je dobře, že se takové dokumenty točí. Další generace majíi vědět o tom co bylo a co si o této době myslí i ta "druhá" strana. (12.02.2011)

Jméno Jiřina Švorcová jsem poprvé zaregistroval v roce 2003, kdy se TV Prima rozhodla odvysílat seriál Žena za pultem. Nechápal jsem ty debaty, které rozhodnutí Primy nasadit tento seriál rozpoutalo, a stále nechápu, co je na tomto seriálu, případně na postavě paní Švorcové kontroverzního. Seriál samotný se mi totiž velice zalíbil (možná to bylo tím, že jsem se tehdy, když ho Prima vysílala, zrovna učil prodavačem) a hodnotím ho jako jeden z nejlepších, možná snad dokonce jako nejlepší český či československý seriál z těch, které jsem kdy viděl. A paní Švorcovou od té doby obdivuji a nebojím se říci, že je mi velmi sympatická a jako Anna Holubová se mi nesmazatelně zapsala do paměti. Tento dokument naprosto perfektně celý seriál doplňuje, paní Švorcová vzpomíná na natáčení seriálu, dozvídáme se zajímavé věci ze zákulisí, ale prostor dostávají i její tehdejší herečtí kolegové ze seriálu, z nichž žádný o ní nemluví špatně. Podíváme se také do míst, kde stávala prodejna, v níž se seriál natáčel, paní Švorcová si po mnoha letech vyzkouší obsluhu za pultem, ale samozřejmě dokument mapuje celý herecký i soukromý život paní Švorcové, nikoliv jen její nejslavnější roli, a pro diváky, jako jsem já, kteří toho o paní Švorcové příliš nevědí a chtějí se o ní něco dozvědět, je to rozhodně přínosný dokument s velkou výpovědní hodnotou, který prostě musím jako fanoušek seriálu Žena za pultem a jako člověk, který proti paní Švorcové nikdy nic neměl, náležitě ohodnotit. Bez váhání pět hvězd. (15.11.2010)

Kdo chce něco vědět o Jiřině Švorcové, musí se obrátit na literaturu (nejlépe na "Býti Švorcovou"). Kdo si chce plivnout po nyní již mrtvé komunistce, která se na rozdíl od mnoha jiných nestala aktivní členkou OF a jeho následujících stran, bude asi trošku zklamán, tento medailon Jiřiny Švorcové mu příliš prostoru nedá. Kdo se chce něco dozvědět o natáčení seriálu Žena za pultem, bude alespoň částečně uspokojen. Poněkud bych rozporovala název dokumentu. Všechna "tajemství" jsou veřejně známá a navíc Švorcová skutečně nehrála jen Annu Holubovou. (05.09.2012)

Samoúčelná propagace nedávné reprízy Dietlova seriálu Žena za pultem se stala v podstatě poslední veřejnou šancí také pro jeho hlavní protagonistku Jiřinu Švorcovou. Ale co vlastně vzniklo? Neškodná adorativní reklama, v níž herečka zkouší, jestli i po třiceti letech naservíruje třicet deka vlašáku, a bývalí kolegové na ni kulantně vzpomínají. Není příliš patrné, kde začíná a kde končí objektivita vůči Švorcové a zejména vůči kontextu doby. Nostalgického bylo řečeno příliš, pravdivého méně, to zřejmě proto, aby diváci nabyli dojmu, že se nic nezměnilo. Pak se logicky nabízí otázka, zda podobné manipulativní reportáže mají vůbec smysl. Leda ten komerční. Její život tak trochu připomíná hollywoodský příběh. Obyčejná dívka se stala slavnou a populární herečkou, muži ji milovali, ženy obdivovali, ale přišlo i zatracení a pád až na samé dno. Hotový hollywoodský osud! (15.02.2013)