Život v jednom dni

This is our Life! Tohle je naše planeta. Mám rád emocionální snímky a tohle je přesně ono. Kevin Macdonald opravdu odvedl skvělou práci. A dokument je to jedinečnej, nejlepší na něm je, že to všechno co vidíte je holá skutečnost. Vážně jsem se na to těšil a očekával jsem prostou prezentaci amatérských videí, ale to se nestalo, přestože ve střední části se film trochu táhne, tak mě to dokázalo vtáhnout do děje a byl jsem překvapen, dojat a nadšen. Tohle by měl vidět každej člověk na tom našem malém světě. (28.01.2011)

Většina těch kraťasů by pro mne byla jenom ztrátou času, ovšem takhle sestříhané osudy spousty bezejmenných postaviček je trošku jiné kafe. Jasně, je to hlavně o emocích těch lidí před kamerou, ale s tím se jaksi u youtube dokumentu muselo počítat. Výborně mi znělo hudební podkreslení a občas jsem se i nad nějakým spotem pobavil. (10.08.2011)

Nápad to byl vskutku originální, ale už předem muselo být jasné, jak se to celé (zcela zákonitě) rozpadne na maličké střípky, které vlastně nemají vůbec žádnou výpovědní hodnotu. A tak nakonec divák sleduje celou sbírku klišé (těhotná ženská, chlap omdlí u porodu, dětská práce, nedostatek vody, plýtvání vodou, umírání...) odehrávající se po celém světě. Ještě že byla ta Love Parade, protože jinak je to jedna velká nuda, které chybí nějaký spojovací prvek - pokud nepočítáme ždímání emoci (Američanka a její manžel, který je na misi v Afganistánu, lidé žijící v mizerných podmínkách, umírající...). Dobrá a chytlavá je snad jen melodie a pak se mi líbila ta holka, co mluvila o tom, že miluje jedno slovo (který si samozřejmě nepamatuju, ale jde o nějaký mrtvý jazyk, tak mě to snad omlouvá), protože znamená ten moment, kdy by dva chtěli začít komunikovat, ale ani jeden nenajde odvahu k prvnímu kroku. Ach. Pokud jde o můj 24. červenec 2010, tak jsem sice nic nenatočila, ale docela dobře si ho pamatuju, protože jsem dostala k svátku žlutý růže. Ano, ženy si přesně pamatují, kdy jakou kytku dostaly, protože nikdy nedostávaj tolik, kolik by dostávat mohly. Teď vlastně trochu lituju, že jsem nevzala do ruky kameru - mohla z toho být další dojemná scénka do tohohle slepence... (12.11.2011)

Deň v životoch rôznych ľudí 24. júla 2010 bol v mnohých prípadoch zaujímavý, i nič nehovoriaci zároveň. Narodenie malej žirafky v pražskej ZOO, kórejčan cestujúci naprieč zemeguľou za zjednotenie Kórei, kábulský fotodokumentarista snažiaci sa dokázať, že Afganistan nie je nebezpečná krajina, homosexuál priznávajúci svoju orientáciu starej mame a tak ďalej a tak ďalej. Množstvo emócií však sršalo aj z letmých záberov (usmievavé španielske dievčatko). Zjednotenie množstva videí do výsledného celku muselo dať množstvo roboty. Life in a Day určite stojí za pozornosť, ide o zaujímavý počin. (10.06.2013)

Jedinečný projekt, který si 5 hvězd (alespoň ode mě) zaslouží. Skvělý dokument o prostých věcech. Krásně zachycené kontrasty odlišných kultur a zemí, které si člověk mnohdy, nebo spíš nikdy, neuvědomuje, propojené do dějové linky jednoho běžného červencového dne. Snímek, jenž krásně odráží život na naší planetě a který je plný emocionálních scén. Obzvlášť pak konec s lampióny a dívkou v bouřce si mě získal. (04.10.2012)