Tyranosaurus

Krom pár míst téměř konstantní deprese aneb když nejveselejší/nejpohodovější částí filmu je sešlost na způsob pohřební hostiny. Ale pro tenhle typ snímků mám prostě slabost, zvlášť pokud mě osudy/příběhy hlavních hrdinů nějakým způsobem hlouběji zasáhnou a o zbytek se postarají přesvědčiví herci v dobře napsaných rolích. Což bylo v případě Tyranosaura splněno a díky nátuře postavy Josepha se filmu podařilo vyhnout nějakému dojímání a v podobném duchu se nesl i řekněme smířlivý konec. Pod psa jsem neviděl, takže nemůžu srovnat, jak se režisérovi podařilo původní námět rozvinout, nicméně na celovečerní režijní debut myslím kvalitní práce za silné 4*. „Chvíli jsem si za to odseděl. Dostal jsem spoustu dopisů od lidí, co psali: Dobře. Vážně dobře. Udělal bych totéž. Ale nikdo to neudělá. Každý na to myslí, ale udělal jsem to já. To je rozdíl mezi mnou, tebou a zbytkem světa.“ (08.07.2014)

Příběh je to jednoduchý, proto musí na scénu bez odříkání naklusat výborně napsané postavy hned několika ztroskotanců zahrané skvělými herci. Chudá část Leedsu tentokrát nabízí story o zahořklém dědulovi Josephovi, který pro své okolí představuje časovanou bombu. Záhy se o tom už poněkolikáté přesvědčí jeho pes, tentokrát však žebra jednou provždy zuřivcův amok nevydrží. V nehostinném světě potkává Hannah. Čistá a vnitřně silná žena, která bez ovací pomáhá svému okolí, touží po dítěti, jenže doma ji čeká pouze nevyrovnaný agresor. Tihle dva, Joseph a Hannah, kladní hrdinové bez filmově kladných bodů, mají nakonec společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Sociální britské drama je depresivní cestou se skvělým režijním vedením (za kamerou stojí herec – a tentokrát i scénárista Paddy Considine), je formálně strohé, ale ve výsledku svěží a intenzivní. Peter Mullan na jedničku!! (15.03.2013)

Temne, surove, ohavne, smutne, úprimne, ale nesmierne pravdive. Tak ako spievajú Cannibal Corpse (perverse suffering ...) Bytosti, ktore si hovoria "ludia" sa pohybujú častokrát okolo nas a my ani nevieme, za ktorymi dverami sa odohravajú smutné príbehy este smutnejšich hlavnych predstavitelov. Tento film je o dvoch takychto ludoch, o dvoch ludoch, ktorým veru do smiechu zvacsa nieje. A veru nie všetko je zlato, čo sa bliští... PS: pri "pissing" scene mi veru prešiel mraz chrbtom, ohavnosť najhrubšieho zrna!!! (13.02.2012)

,,I ZVÍŘE SNESE JEN NĚJAKOU MÍRU BITÍ A PONIŽOVÁNÍ, NEŽ MU PŘESKOČÍ A ZAČNE SE BRÁNIT. TO JE PŘÍRODA, ZNÁŠ TO“..... /// Komorní film, kde se mužská část populace chová jako hovada a ženská jako krávy (Anglie? Nepřežil bych....). Jednoduchej osud obyčejňáckej lidí, hledajících pocit bezpečí, únik z kupy sraček. Bůh vám nepomůže, musíte si pomoct sami! Možná tohle vede ve spojení dvou zbytečnejch lidí a možná, že díky tomu přestanou bejt zbytečný. Možná...cesty Páně jsou nevyzpytatelný. Za drsnou Josephovou šlupkou jsou vidět city a příběh nutí k zamyšlení, jakej je rozdíl mezi ním, mnou, tebou a zbytkem světa? Každej má možnost se změnit. I když v ty sračky nevěří. 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych bydlet na Anglickým venkově. 2.) Baví mě filmy, po kterých mívám deprese. 3.) Thx za titule ,,unchained“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.03.2012)

Pozostatky z Jurského parku. Či skôr prevedenie krátkometrážnej prvotiny Paddyho Considinea do celovečerného debutu, pohrávajúceho sa s existenciálnou trýzňou a stratou zmyslu premárnených životov dvoch osamelých zblúdilcov, žijúcich uprostred šedivej okrajovej štvrte severoanglického Leedsu. Neokázalosť a civilnosť ako samozrejmé trademarky britskej nemainstreamovej (alebo nielen tej) tvorby, tvoria aj Tyrannosaurovu neoddeliteľnú súčasť. Film ľahko preložiť ako vztýčený prostredník otvorene ukazujúci k Bohu, ktorý nie a nie Josephovi pomôcť. Nie sú nám predkladané žiadne manipulatívne, či iné lacné prostriedky, ktoré by iba vnucovali povrchne empatické cítenie s postavami. Práve naopak. Emócie musíme hľadať sami, za zachmúrenými tvárami ústredných postáv, nevidiacich zmysel svojho ďalšieho bytia, za šedivo strohými kamerovými kompozíciami. Avšak stretnutím Josepha a Hannah pomaly začnú praskať ľady, hoci ich úplné nalomenie je len na divákoch. Hyper-optimista by mohol namietať, že z filmu boli vystrihnuté všetky scény ukazujúce nám postavy vo svetlých okamihoch, v okamihoch, keď ich životmi sprevádza šťastie. Ale práve metódou absencie čohokoľvek pozitívneho však Considine silnejšie podtrhuje šedivú realitu tej fázy života, keď vysloviť viac ako len vetu Nemám nikoho, je nemožné. Komorné, neprikrášľujúce, depresívne i asketické a nehľadajúce svetlé stránky života tam, kde nie sú, to je Tyrannosaur. Britský civilizmus v duchu Kitchen sink drám Linsay Andersona či Kena Loacha, za ktorého postupné zarývanie sa pod kožu môže predovšetkým Peter Mullan v hlavnej úlohe. Ten, kričiaci po vzore Mela Gibsona Freedom, len potvrdzuje svoj kultový herecký status. 85% (03.06.2012)