Post Tenebras Lux

MOŽNÉ VYZRADENIE DEJA! Mne to do seba zapadá. Nasledovná interpretácia si nerobí nárok na správny výklad. Malé dievčatko z farmy sa nemá nechávať napospas temnej búrke. Veď blesky, hromy, plač a strach. Môže prísť aj červený bubák s veľkým pipíkom, kozou hlavou a dlhým chvostom. V kufríku do domu vnesie semeno zla. Je to pomsta za zlú výchovu. Ocko sa čoskoro stáva krutejší k psom, ktoré za nič nemôžu. Masívne sa oddáva internetovému pornu. Až tak, že sa chce liečiť zo závislosti. Mamička najde zaľúbenie v kolektívnom sexe. Neustála prítomnosť manžela sa jej prejedá. Ako darček zo sex hier si donesie domov infekciu. Sex tým uviazne. Komunikácia tiež. Drobný zádrapok v reči sa stáva spúšťačom veľkých nezhôd. Diablov príspevok do domu v podobe Pandorinej skrinky - zjavne neskôr kýmsi otvorenej začína zberať zrelé plody. Všetko vrcholí postrelením muža pri vykradnutí domu. Postrelený sa snaží pomstiť rodine strelca. Červený rarach prináša do domu zlo opakovane, pretože krvná pomsta sa má nechať vyššej autorite, nie svetskej. Muž umiera. Ten, čo mu spôsobil zranenia umiera tiež. Kravy, tvoriace zdroj poživne pijú krv hriechu. Deti sú nevinné a čisté, ale neuľpel na nich odor hriechu? Cez mliečko, cez mäso krvou hriešnika napojených kráv? Scéna z budúcnosti, ukazujúcej bračeka so sestričkou po pár rokoch ukazuje, že rodina si udržala materiálny štandard aj dobré mravy. Mladí nezvlčili a neprepadli po smrti otca do pekla drogovo/ alkoholového ošiaľu. Život je len hra a je potrebné dodržiavať určité pravidlá. Či už ide o šach, pri ktorom je možné s kľudom si pobafkať z jointa alebo o ragby, kde je potrebné nasadiť istú formu kolektívnej stratégie alebo osobnostného tréningu. Hriechy sa ale dejú neustále a ľudia si už ani neuvedomujú, že od chvíle, kedy zarezali kovové zuby píly do zdravého kmeňa stromu, bez toho aby odprosili prírodu o túto smrť živého organizmu, začalo kolektívne vraždenie prerastajúce do trvalej genocídy zeleného porastu a lesov. Málokdo verí bájkam pôvodných Indiánov o stromoch a rastlinách a kameňoch ako živých, navzájom obcujúcich a rodiacich bytostiach. Neváha v záujme banálnej rodinnej hádky popraviť majestátny strom. Obrazovo opulentné, dejovo nenáročné, pocitovo ohromujúce Reygadasove impresionistické popozeranie na tvár mexickej krajiny i tamojšieho života kombinujúceho pohanské povery s katolíckou vieroukou. (20.12.2013)

Když tenhle film běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych na něj vyrazil. Když se ale teď - po více než 2,5 letech od české premiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila. Nakonec to beru asi jako takové celkem zajímavé rozšíření filmových obzorů, ovšem že by mě film vyloženě oslovil nebo bavil, se určitě říct nedá. Bez těch rozostřených okrajů kamery bych se klidně obešel, stejně jako bez přemíry vší té sexuální explicitnosti, která mě zde dosti zaskočila, protože jsem to v tomto filmu (bůhví vlastně proč) vůbec nečekal. Mno, a ten konec, jakož i zde v komentářích zmiňovaného oranžového ďábla, jsem vposledku shledal jako přílišný bizar, který mě už míjí docela. Z minimálního počtu zdějších hodnocení a komentářů lze soudit, že film se u nás promítal bez valného zájmu publika, a nelze se tomu moc divit - toto skutečně není film pro každého. Při jeho sledování jsem měl místy pocit, jako bych koukal na film od Michaela Hanekeho - tento dojem ve mně vyvolalo množství scén se zcela banálním dějem, který byl z dálky snímán statickou kamerou (člověk u toho pořád čeká, co hrozného se stane, což se tak v 1 z 10 případů skutečně naplní - právě to je důvodem, proč u Hanekeho filmů tolik fyzicky trpím), ale ve výsledku by asi bylo přesnější napsat, že srovnatelný film jsem asi ještě neviděl a že vytýkat by mu asi šlo kde co, ale určitě ne nedostatek osobitosti. Nedivím se, že v Cannes byli z filmu tak uneseni - pokud člověk dokáže tenhle film docenit, pak jeho projekce představuje naprosto úchvatný zážitek. To ale bohužel nebyl můj případ, takže jen 3 hvězdy... (13.09.2015)

Myslím si, že Reygadas ušiel ako tvorca obrovský kus cesty. Sledovať túto jeho cestu za vizuálnou pôsobivosťou je zábavné a iné. Post Tenebras Lux sa síce nesie vo formálnej čistote, aká sa mi s menom Reygadas spája, ale žánrovo je film viac ukotvený v poetickom háve. Hoci si požičiava motívy z predchádzajúcich diel, či už je to magický realizmus, explicitná erotika alebo osamelosť mužov v strednom veku. Tento film je pre mňa pútavý, ani nie tak pre svoju myšlienku - predsa len je ústredná línia jednoduchá - ale preto, lebo každá jedna scéna ma svoj skrytý význam, ktorý ma bavilo nachádzať a čítať. Na konci síce zostáva dojem straty a prchavosti, sprostredkovaný divákovi pútavo a efektne, ale nezasiahlo ma to tak, ako rovnaký motív v Bitke v Nebi alebo v Tichom svetle. Hoci treba zdôrazniť, že aj napriek pomalosti ma film bavil a nenudil som sa. Každopádne je každý obraz v tomto filme osobitou básňou. A nebojím sa povedať, že sa k nemu budem časom vracať. (31.12.2020)

Nejdřív jsem myslela, že mi srdce hoří, potom jsem si všimla, že nedělá vůbec nic, potom se na chvíli zastavilo. Musím říct, že tomu fyzickému na tomto snímku nerozumím. A že v těch částech, kde mé srdce nedělalo nic, se mi (prakticky proti vlastní vůli) několikrát připletlo na mysl slovo manýrismus. To mě zajímá snad ze všeho nejvíc, protože by to mohlo znamenat, že jsem konečně přerostla rčení "because we can". Každopádně doufám, že režisér chtěl, aby film měl nějakou morálku. (20.09.2014)

Film pro quadruplegiky. Trpí, ale neutečou. Když usínám a nudím se, je to prý umění. Z kamery trochu bolí hlava a oči, asi taky umění. Nekonečné záběry o ničem. Hmm, asi jsem občas něco zaspal, ale neviděl jsem žádnou magickou scénu. Jen kecy o análu, který se nikdy nekonal. Krmení psů. Tlachy malejch harantů.... Veliké "umění" se tu zřejmě odehrává... (12.10.2013)