Post Tenebras Lux

Myslím si, že Reygadas ušiel ako tvorca obrovský kus cesty. Sledovať túto jeho cestu za vizuálnou pôsobivosťou je zábavné a iné. Post Tenebras Lux sa síce nesie vo formálnej čistote, aká sa mi s menom Reygadas spája, ale žánrovo je film viac ukotvený v poetickom háve. Hoci si požičiava motívy z predchádzajúcich diel, či už je to magický realizmus, explicitná erotika alebo osamelosť mužov v strednom veku. Tento film je pre mňa pútavý, ani nie tak pre svoju myšlienku - predsa len je ústredná línia jednoduchá - ale preto, lebo každá jedna scéna ma svoj skrytý význam, ktorý ma bavilo nachádzať a čítať. Na konci síce zostáva dojem straty a prchavosti, sprostredkovaný divákovi pútavo a efektne, ale nezasiahlo ma to tak, ako rovnaký motív v Bitke v Nebi alebo v Tichom svetle. Hoci treba zdôrazniť, že aj napriek pomalosti ma film bavil a nenudil som sa. Každopádne je každý obraz v tomto filme osobitou básňou. A nebojím sa povedať, že sa k nemu budem časom vracať. (31.12.2020)

Hra obrazů, které dominuje úchvatná mexická příroda. Lidský příběh by v ní trochu rušil, a tak je omezen na minimum nezbytné pro jakous takous srozumitelnost. V dlouhých záběrech taky trochu déjà vu loňského Tenkrát v Anatolii. Jenomže zatímco Turek Nuri Bilge Ceylan využíval motivů realismu, Mexičan Carlos Reygadas se nebrání fantazii ani neřestem, a v komentářích se tak objevují narážky na porno. kult pro Cinema Mundi, 2013. (28.02.2013)

Ach jaj... Po Tichém světle pro mě docela zklamání. Ale zase nemůžu říct, že by Post Tenbras Lux byl špatný film, to vůbec ne. On je pro mě tak nějak mezi Tichým světlem a Japonskem, má to momenty, kdy to je neskutečně zajímavé a má to momenty, kdy je to nudné a utahané. Dějově to úplně špatné není, poetické to je, ale není to silné. Když si vzpomenu na Tiché světlo, to mě úplně vtáhlo a má to nejednu skvělou scénu. Tady to má úžasnou úvodní scénu, pak ještě scénu hned potom, když je tam ten ďábel, ale pak už tu žádná opravdu silná není, dobrá jo, ale silná ne, což je škoda. Příroda krásná, herecké výkony opět dobré, i když tu vůbec nehrají herci (třeba ty malé děti jsou děti pana režiséra), což u Reygadase dost obdivuju, tohle málokdo dokáže (Seidl to třeba zvládne s hlavními postavami, ale na ty vedlejší kašle), bohužel silný dojem mi tady chybí. No nic, teď jsem zvědavý na Nuestro tiempo. 3* (01.03.2019)

Po temnotě budiž světlo. Carlos Reygadas je výjimečný, jeho filmová optika se dotýká nebe, ať už vizuální optikou, tak duchovním obsahem a kruté výpovědi. Skutečně Reygadas posouvá optiku dál, než byla doposud. Připravte se na jedinečnost. V jeho dílech je to s odstupem času, čím déle se nacházíte po filmu, tím se k němu v myšlenkách vracíte a je pro vás stále důležitější a vtahující, tím i jedinečná opening scéna v Post Tenebras Lux - Reygadas vyčkává na bouřku a zachytává, jako v Tichém světle pomalý a jedinečný přesun přírody ke spánku. Doporučuji nejlepší zvukovou stopu. Zlo za hranicí temnoty, kde ostatní tvůrci se ani nepřiblíží. (16.02.2016)

Post Tenebras Lux. Po temnote prichádza svetlo, pričom práve tesne pred úsvitom býva temnota najväčšia. Aký hlboký dokáže byť Tvoj smútok, taká veľká dokáže byť Tvoja radosť. Je toto kód dotyčného filmu? To neviem, ale úvodnú scénu s malým dievčatkom na lúke pred búrkou zaraďujem medzi najlepšie v poslednom období. A to nielen vizuálne, ale aj pocitovo. (11.02.2017)