Pozoruhodný, manipulativní dokument z roku 1977 připomíná pamětníkům dobu normalizace a vyhraněné nenávisti vůči všemu, co vybočovalo z oficiální komunistické rétoriky. Snadným cílem se proto stala hudební skupina Plastic People of the Universe.(oficiální text distributora)
Jak jen poděkovat StB za tento skvost? I přes určité faktografické nedostatky (nedozvěděl jsem se např., v čem konkrétně spočívala skutková podstata trestného činu výtržnictví obžalovaných) a celkovou nesystematičnost patří Atentát na kulturu, unikátní dokument plný krásných autentických záběrů, bezesporu k tomu nejhodnotnějšímu z produkce Československé socialistické televize. Příjemně překvapilo, že se tvůrci dokumentu nespokojili s pouhou prezentací svých oblíbených (později kultovních) kapel, nýbrž sami přicházejí s řadou nadčasových myšlenek, které by neměly upadnout v zapomenutí, jako např. "...platí princip rozkoše a nikoli už princip výkonnosti. Akustické narkotikum otřásá a boří i zákony států...", jež vhodně ilustrují i dobovými svědectvími: "Student, který koncert skupiny sjednal, později prohlásil: Mohu říci, že když skupina na plese vystoupila, byli jsme otřeseni." O mimořádné zásluze, jakou měl tehdy tento pořad o propagaci "druhé kultury" a jakou byl vzpruhou pro seběvědomí vzájemně o sobě nevědoucích spřízněných duší, netřeba ztrácet slov.(1.6.2013)
Tak jsem konečně proslulý Atentát viděl. Je to vlastně svým způsobem od tvůrců geniální exámpl myšlení zadkem. Reportáž dokáže dvěma skupinám sdělit zásadní věc: nonkonformním jedincům, kde se formují jiní nonkonformisti a vlastně i politická opozice, a mladejm to sdělí, v jakým jsou normalizačním srabu, když je autoři konfrontují se záběry Woodstoku. A tomu zbytku, co to tehdy viděl, to bylo nejspíš úplně fuk.(6.4.2017)
Mám propagandu shodit (už jen z principu), anebo ji ocenit, protože jsem cítil mrazení v zádech? (Mrazení z toho, že takové očerňování bylo tehdy státem oficiálně posvěcené a že lidi takový stav měli za normální.) Původně jsem byl pro ocenění, protože to bezuzdné pomlouvání bylo dost působivé až pozoru hodné. Copak je ale možno brát propagandu s nadhledem jen proto, že je natočena špatně (= nápadně zaujatým způsobem)? U slavného Triumfu vůle s tím evidentně lidi problém nemají (77 % na CSFD): Opěvují u něj mizanscénu nebo střih a často zcela pomíjejí hrůzný obsah. - Protože to je historie a nemůže se to vrátit? Omyl. Stačí se podívat na činnost hnutí Naši. A stejně tak může dnes dojít i k útoku na kulturu - viz Nečasův projev na adresu skupiny Pussy Riot ("vrchol nevkusu", "je nutné zabránit některým módním politickým projevům"). Sečteno podtrženo, já tenhle pamflet prostě MUSÍM hodnotit nízko. Protože dnes je (někomu) k smíchu, ale zítra?(31.3.2013)
S tímto "dokumentem" je jeden velikánský problém, a sice jak jej hodnotit? Buď, jak tu mnozí dělají, onu propagandistickou nechutnost odsoudit a poslat do odpadu, nebo naopak posoudit její historický přínos pro ty, kteří nemají potuchy o tom, jak dokázal komunistický režim otrávit mysl lidem. Dodnes od mnohých pamětníků (ale bohužel i mladších) uslyšíte o tom, jak ti muzikanti tehdá byli jen "zfetovaní chuligáni", kteří nevědí, co roupama dělat. To ale není z hlavy těch, kteří to říkají. To jim do hlav nacpal komunistický režim a měli by se stydět, že se takto nechali ovlivnit. Podobně se zlehčovala i upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, mimochodem o posledním dodnes v Jihlavě uslyšíte, že to byl jen ochlasta, apod. Přitom to není pravda a Plocek dobře věděl, proč udělal, co udělal. Ale v případě posledních třech jde o silné kafe. Nicméně pokud uslyšíte, že nějaký disident nebo muzikant je jen feťák a kořala, je to odkaz tehdejší propagandy, která v nás bohužel žije dodnes. Právě proto jsem se rozhodl dát dokumentu 100% = 5/5, neboť v tomto výjimečném případě je třeba vytvořit určitý morální imperativ. Žádám i ostatní, kteří vidí věc stejně, aby hodnocení pozměnili, protože pokud bude mít dokument vysoké hodnocení, spíše se na něj někdo podívá a uvidí ... je to neustále potřeba, bohužel ...(14.12.2013)
Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému.(11.4.2013)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Adam Bernau
Jak jen poděkovat StB za tento skvost? I přes určité faktografické nedostatky (nedozvěděl jsem se např., v čem konkrétně spočívala skutková podstata trestného činu výtržnictví obžalovaných) a celkovou nesystematičnost patří Atentát na kulturu, unikátní dokument plný krásných autentických záběrů, bezesporu k tomu nejhodnotnějšímu z produkce Československé socialistické televize. Příjemně překvapilo, že se tvůrci dokumentu nespokojili s pouhou prezentací svých oblíbených (později kultovních) kapel, nýbrž sami přicházejí s řadou nadčasových myšlenek, které by neměly upadnout v zapomenutí, jako např. "...platí princip rozkoše a nikoli už princip výkonnosti. Akustické narkotikum otřásá a boří i zákony států...", jež vhodně ilustrují i dobovými svědectvími: "Student, který koncert skupiny sjednal, později prohlásil: Mohu říci, že když skupina na plese vystoupila, byli jsme otřeseni." O mimořádné zásluze, jakou měl tehdy tento pořad o propagaci "druhé kultury" a jakou byl vzpruhou pro seběvědomí vzájemně o sobě nevědoucích spřízněných duší, netřeba ztrácet slov.(1.6.2013)
Hwaelos
odpad!Tak jsem konečně proslulý Atentát viděl. Je to vlastně svým způsobem od tvůrců geniální exámpl myšlení zadkem. Reportáž dokáže dvěma skupinám sdělit zásadní věc: nonkonformním jedincům, kde se formují jiní nonkonformisti a vlastně i politická opozice, a mladejm to sdělí, v jakým jsou normalizačním srabu, když je autoři konfrontují se záběry Woodstoku. A tomu zbytku, co to tehdy viděl, to bylo nejspíš úplně fuk.(6.4.2017)
Stegman
Mám propagandu shodit (už jen z principu), anebo ji ocenit, protože jsem cítil mrazení v zádech? (Mrazení z toho, že takové očerňování bylo tehdy státem oficiálně posvěcené a že lidi takový stav měli za normální.) Původně jsem byl pro ocenění, protože to bezuzdné pomlouvání bylo dost působivé až pozoru hodné. Copak je ale možno brát propagandu s nadhledem jen proto, že je natočena špatně (= nápadně zaujatým způsobem)? U slavného Triumfu vůle s tím evidentně lidi problém nemají (77 % na CSFD): Opěvují u něj mizanscénu nebo střih a často zcela pomíjejí hrůzný obsah. - Protože to je historie a nemůže se to vrátit? Omyl. Stačí se podívat na činnost hnutí Naši. A stejně tak může dnes dojít i k útoku na kulturu - viz Nečasův projev na adresu skupiny Pussy Riot ("vrchol nevkusu", "je nutné zabránit některým módním politickým projevům"). Sečteno podtrženo, já tenhle pamflet prostě MUSÍM hodnotit nízko. Protože dnes je (někomu) k smíchu, ale zítra?(31.3.2013)
Ravi
S tímto "dokumentem" je jeden velikánský problém, a sice jak jej hodnotit? Buď, jak tu mnozí dělají, onu propagandistickou nechutnost odsoudit a poslat do odpadu, nebo naopak posoudit její historický přínos pro ty, kteří nemají potuchy o tom, jak dokázal komunistický režim otrávit mysl lidem. Dodnes od mnohých pamětníků (ale bohužel i mladších) uslyšíte o tom, jak ti muzikanti tehdá byli jen "zfetovaní chuligáni", kteří nevědí, co roupama dělat. To ale není z hlavy těch, kteří to říkají. To jim do hlav nacpal komunistický režim a měli by se stydět, že se takto nechali ovlivnit. Podobně se zlehčovala i upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, mimochodem o posledním dodnes v Jihlavě uslyšíte, že to byl jen ochlasta, apod. Přitom to není pravda a Plocek dobře věděl, proč udělal, co udělal. Ale v případě posledních třech jde o silné kafe. Nicméně pokud uslyšíte, že nějaký disident nebo muzikant je jen feťák a kořala, je to odkaz tehdejší propagandy, která v nás bohužel žije dodnes. Právě proto jsem se rozhodl dát dokumentu 100% = 5/5, neboť v tomto výjimečném případě je třeba vytvořit určitý morální imperativ. Žádám i ostatní, kteří vidí věc stejně, aby hodnocení pozměnili, protože pokud bude mít dokument vysoké hodnocení, spíše se na něj někdo podívá a uvidí ... je to neustále potřeba, bohužel ...(14.12.2013)
Slarque
odpad!Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému.(11.4.2013)