Pozoruhodný, manipulativní dokument z roku 1977 připomíná pamětníkům dobu normalizace a vyhraněné nenávisti vůči všemu, co vybočovalo z oficiální komunistické rétoriky. Snadným cílem se proto stala hudební skupina Plastic People of the Universe.(oficiální text distributora)
Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému.(11.4.2013)
Tak jsem konečně proslulý Atentát viděl. Je to vlastně svým způsobem od tvůrců geniální exámpl myšlení zadkem. Reportáž dokáže dvěma skupinám sdělit zásadní věc: nonkonformním jedincům, kde se formují jiní nonkonformisti a vlastně i politická opozice, a mladejm to sdělí, v jakým jsou normalizačním srabu, když je autoři konfrontují se záběry Woodstoku. A tomu zbytku, co to tehdy viděl, to bylo nejspíš úplně fuk.(6.4.2017)
Bože to je sračka. Odpudivě zpracovaná propagandistická ubohost, která je dnes už jen k smíchu. Přivedla mě k tomu zmínka v jedné knize o Hrabalovi, jehož kniha se zde v jednom záběru pálí - ta tehdejší bezvýznamná událost mi přijde určená k zapomnění stejně jako většina věcí, které se zde řeší - dnes už to prostě nikoho nezajímá a svět se tak šíleně změnil, že dnešní mladý člověk podle mě už nemůže chápat, o co v tom filmu vlastně jde. Což je jedině dobře.(14.4.2018)
S tímto "dokumentem" je jeden velikánský problém, a sice jak jej hodnotit? Buď, jak tu mnozí dělají, onu propagandistickou nechutnost odsoudit a poslat do odpadu, nebo naopak posoudit její historický přínos pro ty, kteří nemají potuchy o tom, jak dokázal komunistický režim otrávit mysl lidem. Dodnes od mnohých pamětníků (ale bohužel i mladších) uslyšíte o tom, jak ti muzikanti tehdá byli jen "zfetovaní chuligáni", kteří nevědí, co roupama dělat. To ale není z hlavy těch, kteří to říkají. To jim do hlav nacpal komunistický režim a měli by se stydět, že se takto nechali ovlivnit. Podobně se zlehčovala i upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, mimochodem o posledním dodnes v Jihlavě uslyšíte, že to byl jen ochlasta, apod. Přitom to není pravda a Plocek dobře věděl, proč udělal, co udělal. Ale v případě posledních třech jde o silné kafe. Nicméně pokud uslyšíte, že nějaký disident nebo muzikant je jen feťák a kořala, je to odkaz tehdejší propagandy, která v nás bohužel žije dodnes. Právě proto jsem se rozhodl dát dokumentu 100% = 5/5, neboť v tomto výjimečném případě je třeba vytvořit určitý morální imperativ. Žádám i ostatní, kteří vidí věc stejně, aby hodnocení pozměnili, protože pokud bude mít dokument vysoké hodnocení, spíše se na něj někdo podívá a uvidí ... je to neustále potřeba, bohužel ...(14.12.2013)
K tomuto mám veľmi zvláštny vzťah. Prvýkrát videné v telke kedysi pred rokom 1989. Okamžite zaujalo, na základe videného som sa snažil dostať sa k nejakým výtlačkom, kópiám časopisu VOKNO. Snaha síce viedla k úspechu, no len čiastočnému: do rúk sa mi dostali akési katolícke disidentské letáky z Ríma a slovenského exilu. Tam však namiesto undergroundu dominovalo velebenie Slovenského štátu a tak. Chválenie hnedej totality v červenej namiesto Plastikov: ach, jaj. Film ako taký mal osobne účinok úplne opačný ako zamýšľaný, také texty (o pálení kníh a ničení kultúry režimu) som chcel čítať, také koncerty navštevovať. Dnes, po opakovanom pozretí počujem dramatický komentár ako z programu "Federálna kriminálna ústredňa pátra a informuje" hlásajúci spústu umne namiešaných dezinformácií, ktoré neznalcovi neodhalia oveľa viac ako vtedy. Počuť hudbu, ktorá mnohých odradzuje dnes, ako odradzovala "slušných ľudí" v čase vzniku. Šikovná propaganda. Len by ma zaujímalo, koľko z divákov vtedy získalo presvedčenie o asociálnych výtržnických vlasatcoch, tvoriacich nepočúvateľné bľakoty a u koľkých to pozitívne zarezonovalo - presne opačne ako zarezonovať malo. Dodatok (október 2013) - Ivan Martin Jirous alias Magor si v čase odysielania filmu v Československej televízii sedel v base. Vo svojich listov z väzenia dokument veľmi chváli a vyzdvihuje práve preto, že napriek ostro kritickému sprievodnému slovu podáva pomerne verný obraz akcií undergroundovej dobovej kultúry aj s tamojšou atmosférou.(2.4.2013)
Slarque
odpad!Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému.(11.4.2013)
Hwaelos
odpad!Tak jsem konečně proslulý Atentát viděl. Je to vlastně svým způsobem od tvůrců geniální exámpl myšlení zadkem. Reportáž dokáže dvěma skupinám sdělit zásadní věc: nonkonformním jedincům, kde se formují jiní nonkonformisti a vlastně i politická opozice, a mladejm to sdělí, v jakým jsou normalizačním srabu, když je autoři konfrontují se záběry Woodstoku. A tomu zbytku, co to tehdy viděl, to bylo nejspíš úplně fuk.(6.4.2017)
Vančura
odpad!Bože to je sračka. Odpudivě zpracovaná propagandistická ubohost, která je dnes už jen k smíchu. Přivedla mě k tomu zmínka v jedné knize o Hrabalovi, jehož kniha se zde v jednom záběru pálí - ta tehdejší bezvýznamná událost mi přijde určená k zapomnění stejně jako většina věcí, které se zde řeší - dnes už to prostě nikoho nezajímá a svět se tak šíleně změnil, že dnešní mladý člověk podle mě už nemůže chápat, o co v tom filmu vlastně jde. Což je jedině dobře.(14.4.2018)
Ravi
S tímto "dokumentem" je jeden velikánský problém, a sice jak jej hodnotit? Buď, jak tu mnozí dělají, onu propagandistickou nechutnost odsoudit a poslat do odpadu, nebo naopak posoudit její historický přínos pro ty, kteří nemají potuchy o tom, jak dokázal komunistický režim otrávit mysl lidem. Dodnes od mnohých pamětníků (ale bohužel i mladších) uslyšíte o tom, jak ti muzikanti tehdá byli jen "zfetovaní chuligáni", kteří nevědí, co roupama dělat. To ale není z hlavy těch, kteří to říkají. To jim do hlav nacpal komunistický režim a měli by se stydět, že se takto nechali ovlivnit. Podobně se zlehčovala i upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, mimochodem o posledním dodnes v Jihlavě uslyšíte, že to byl jen ochlasta, apod. Přitom to není pravda a Plocek dobře věděl, proč udělal, co udělal. Ale v případě posledních třech jde o silné kafe. Nicméně pokud uslyšíte, že nějaký disident nebo muzikant je jen feťák a kořala, je to odkaz tehdejší propagandy, která v nás bohužel žije dodnes. Právě proto jsem se rozhodl dát dokumentu 100% = 5/5, neboť v tomto výjimečném případě je třeba vytvořit určitý morální imperativ. Žádám i ostatní, kteří vidí věc stejně, aby hodnocení pozměnili, protože pokud bude mít dokument vysoké hodnocení, spíše se na něj někdo podívá a uvidí ... je to neustále potřeba, bohužel ...(14.12.2013)
Radko
K tomuto mám veľmi zvláštny vzťah. Prvýkrát videné v telke kedysi pred rokom 1989. Okamžite zaujalo, na základe videného som sa snažil dostať sa k nejakým výtlačkom, kópiám časopisu VOKNO. Snaha síce viedla k úspechu, no len čiastočnému: do rúk sa mi dostali akési katolícke disidentské letáky z Ríma a slovenského exilu. Tam však namiesto undergroundu dominovalo velebenie Slovenského štátu a tak. Chválenie hnedej totality v červenej namiesto Plastikov: ach, jaj. Film ako taký mal osobne účinok úplne opačný ako zamýšľaný, také texty (o pálení kníh a ničení kultúry režimu) som chcel čítať, také koncerty navštevovať. Dnes, po opakovanom pozretí počujem dramatický komentár ako z programu "Federálna kriminálna ústredňa pátra a informuje" hlásajúci spústu umne namiešaných dezinformácií, ktoré neznalcovi neodhalia oveľa viac ako vtedy. Počuť hudbu, ktorá mnohých odradzuje dnes, ako odradzovala "slušných ľudí" v čase vzniku. Šikovná propaganda. Len by ma zaujímalo, koľko z divákov vtedy získalo presvedčenie o asociálnych výtržnických vlasatcoch, tvoriacich nepočúvateľné bľakoty a u koľkých to pozitívne zarezonovalo - presne opačne ako zarezonovať malo. Dodatok (október 2013) - Ivan Martin Jirous alias Magor si v čase odysielania filmu v Československej televízii sedel v base. Vo svojich listov z väzenia dokument veľmi chváli a vyzdvihuje práve preto, že napriek ostro kritickému sprievodnému slovu podáva pomerne verný obraz akcií undergroundovej dobovej kultúry aj s tamojšou atmosférou.(2.4.2013)