Ošklivá slečna

Působivé komorní drama je hereckým koncertem Karla Högera a Dany Medřické. Základní příběh je jednoduchý s pro tu dobu typickou kriminální zápletkou. Rozkrádání a zpronevěra byly tehdy nejčastějšími delikty, asi stejně jako dnes. Prostý příběh, velmi civilní a úsporné herectví ústřední dvojice a na morálku a čestnost apelující závěr asi nebudou lákadlem pro současné mladé diváky, ale pro mne to byla příjemná vzpomínka na časy dávno minulé, kdy herci ještě uměli hrát. (14.06.2013)

Bohužel tomu nemůžu napálit plný počet a skutečně bohužel. Protože až na níže uvedené nedostatky je film zcela a naprosto dokonalý - kamerou, hudbou, herecky, režijně, výpravou i scénářem a rozvíjením příběhu. Mnozí současní čeští rádoby tvůrci by se zde mohli učit. Co mi vadí hodně je to matení tělem. Ono to začne jako romantická komedie i s pár dobrými atributy (jak z káčátka udělat přitažlivou ženu, v dialozích se objevují vtipné či alespoň úsměvné repliky), do toho trochu přírodní poetiky a poetiky města, aby to najednou po 35 minutách přešaltrovalo na detektivku a nakonec to skončilo dramatem. Ne, že by to film nějak degradovalo v jeho umělecké vytříbenosti, ale mně prostě ta změna nálad vadila. Protože jsem měl pocit, že do té doby zajímavě rozvíjené charaktery náhle také vybočily ze své dráhy, přestali jsme se o nich dozvídat zajímavé věci, a celé už se to soustředilo jen na závěrečné dilema sobectví a lásky. Ale jinak... Herecký koncert, skvělé dialogy, skvěle využitý Liberec, až snové, někdy i skoro mystické scény (jak jdou do okna pokoje v hotelu ruchy z toho kina a ta žena tam stojí - až mě zamrazilo) včetně té závěrečné s odcházením ranní alejí a zhasnutím pouličních světel - naprosto podmanivá atmosféra. Navíc je tu vidět Liberec ještě z doby, kdy z náměstí jezdily tramvaje (dnes tam v dláždění zbyly jen dvě koleje jako památka) a kdy na Ještědu nestál vysílač, ale "bouda". Která se mi kupodivu líbila víc než to podle mne neosobní monstrum. Jsou zde i detaily, se kterými se dokonale hraje (kytička, kříž, jazz na Ještědu), takže jako jinak jsem z filmu nadšený. Jen ne žel až na maximum, šlo to „vydojit“ víc. (30.07.2020)

Může herec hrát dobře ve špatném filmu? Paní Medřická s panem Högerem ukazují, že může, ale musí se hodně snažit. Příběh je plochý, nenabízí žádné dramatické situace, hlavní zápletka se dala rozehrát různě - jako moliérovská komedie i bergmanovské drama, bohužel se nerozehrála nijak. Proměna postavy Dany Medřické je nevěrohodná (asi jako ve všech Ošklivkách Katkách), příběh je nudný, předvídatelný, snadno zapomenutelný, schematický, zkrátka a dobře zbytečný. Film není tak dobrý (jako třeba Ucho), ani tak špatný (jako třeba Zítra se bude tančit všude), aby byl znám dodnes (např. nevyšel na DVD), a proto trochu zapadl. Je prostě nijaký. A to je to nejhorší, co se v umění může stát. (03.03.2011)

Tedy za prvé ošklivá slečna vůbec není ošklivá, neb Dana Medřická je tu tak krásná, až se tají dech a o jejím hereckém talentu je celkem dost bezpředmětné psát.. Za druhé ono je to celé natočené u nás, koukala jsem a koukala a byla příjemně překvapená, tudíž jsem melancholicko-nostalgicky nakloněna dvojnásob. Za třetí Karel Höger, ani na vteřinu jsem nemohla a nechtěla uvěřit, že by byl viník.. Za čtvrté mám slabost pro komorní drama a obzvláště je-li od Oldřicha Daňka. K tomu tedy já tyhle naše staré černobílé věcičky mám moc ráda.. (27.05.2020)

Psychologicky laděný snímek o zpronevěře peněz je zasazen do špinavých padesátých let a noirovská atmosféra je navozena perfektně. Do téměř detektivního rozpoložení se vkrádá i milostný vztah kontrolorky a redaktora ve skvělém podání Dany Medřické a Karla Högera, jejichž citlivé herectví je kořením celé podívané. Závěr zůstává otevřený a divák si tak může pohrávat s vlastním úsudkem. (11.07.2020)