foto

Světla Amortová

  • nar. 7.1.1911
    Dobromilice u Prostějova, Rakousko-Uhersko
  • zem. 14.3.1985 (74 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Světla Amortová se narodila 7. ledna 1911 v Dobromilicích u Prostějova sochaři Vlastimilu Amortovi (1880 – 1950). Část svého dětství prožila v Rusku. Po předcích zdědila umělecký talent a v mládí prošla hereckou průpravou u Hany Vetterové a na doporučení Saši Rašilova prošla jevištní průpravou jako elévka v pražském Národním divadle (1929 – 1930). Záhy získala stálejší angažmá v pražské Uranii, ve vršovickém Divadle Aloise Jiráska a v bratislavském Slovenském národním divadle (1932 – 1935).

Po návratu do Prahy se především věnovala československému rozhlasu. Jako členka komunistické strany se za okupace angažovala v odboji, což ji nakonec vyneslo nacistické rok a půlroční věznění. Po válce se okamžitě zapojila do divadelního života: hrála v Divadle 5. května, Městských divadlech pražských a Divadle na Vinohradech (1951 – 1980), ze kterého odešla na odpočinek.

Na divadelních scénách se přes dívčí postavy (inscenace „Romeo a Julie“ či „Svatá Jana“) přehrála do hrdinských a dramatických rolí manželek, matek a hrdinských žen (hry „Vassa Železnovová“, „Zločin a trest“ nebo „Její pastorkyňa“) z nichž byla pro její hereckou dráhu nejvýznamnější kreace titulní hrdinky v „Podivné paní Savageové“ amerického dramatika Johna Patricka. Herecký důraz Světly Amortové, který nebyl kladen na mimiku, práci s tělem či na masku, spočíval v mluveném slově, propracovaném výrazu a zejména pečlivé výslovnosti. Jejím manželem byl herec Karel Beníško (1908 – 1975).

Český film ji zaměstnával jen velmi zřídka. Podle vlastních slov měla film ráda, ale cítila se filmaři opomíjená. Poprvé se na filmovém plátně představila jako venkovanka Komínková v Krejčíkově dramatu VES V POHRANIČÍ (1948).

Až do začátku šedesátých let, kdy bylo její nejplodnější tvůrčí období, vytvářela postavy Jůrové (nedokončený VÝLET PANA BROUČKA DO ZLATÝCH ČASŮ), Heindlové (VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI), šatnářky v kavárně (V TRESTNÉM ÚZEMÍ), Liduščiny matky (ÚNOS), Prüllové (NÁSTUP), vdovy Frídy (JAN HUS), družstevnice (FRONA), Jahodové (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ), chůvy Agnešky (PROTI VŠEM), Vokáčové (BOMBA), zdravotní sestry (O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH), jeptišky (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ), Součkové (VSTUP ZAKÁZÁN), Čírkové (OŠKLIVÁ SLEČNA), Anny Bernátové (STOPY), domovnice (PŘÍPAD LUPÍNEK), Albíny (POLICEJNÍ HODINA), odbojářky (REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE) či Kalousové (NOČNÍ HOST).

V pozdějším věku získala ještě méně příležitostí ve snímcích DEŠTIVÝ DEN (babička), HLÍDAČ DYNAMITU (Bernátová), TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK (Císařová), AFÉRY MÉ ŽENY (Doudová), VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ (Málková) a VÍTĚZNÝ LID (Blažková). Její poslední filmová role se současně stala její nejznámější, kdy ve snímku režiséra Milana Muchny HOP – A JE TU LIDOOP! (1977) ztělesnila nepříjemnou babku Vondrovou.

Účinkovala rovněž v televizi (inscenace ZE ŽIVOTA HMYZU, ZBABĚLEC, ZANECHÁM–LI JÁ STROM ZELENÝ aj. a seriály 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, DNES V JEDNOM DOMĚ a zejména NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, kde vytvořila tvrdou a necitelnou statkářku). Jejím druhým největším hereckým působištěm byl rozhlas, ve kterém vystupovala od poloviny třicátých let až do své smrti („U snědeného krámu“, „Smrt matky Jugovičů“, „Lesní panna“, „Les“, „Kat“, „Legenda o Janovi“ atp.).

Dlouhá léta byla profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU. Amortová se velmi politicky a nešťastné uplatňovala v nejvyšších postech komunistické strany (byla od roku 1945 členkou KSČ, dále členkou předsednictva ÚVOS, členkou ÚV KSČ, funkcionářkou SČSP, poslankyní ÚNV hlavního města Prahy, zakladatelkou a členkou normalizačního Svazu českých dramatických umělců atd.), což rovněž neblaze ovlivňovalo její herecké umění.

Paradoxně byla její politická činnost známější, než její činnost herecká. Za svou angažovanost byla odměněna Zasloužilou umělkyní (1967), Vyznamenáním Za vynikající práci (1970), Řádem práce (1976), Řádem vítězného února (1981), medailí J. K. Tyla (1983). Za roli v rozhlasové hře „Legenda o Janovi“ získala Cenu na Prix Bohemia (1976). Neblaze proslulá Světla Amortová zemřela 14. března 1985 v Praze ve věku sedmdesáti čtyř let.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace