Jména lidí

Nikdy bych do sebe neřekla, že po úvodní části tohoto střihnutého komediálního koktejlu půjdu až na nejvyšší laťku. Ale stalo se. Jak se to Michelovi Leclercovi podařilo, to vám neřeknu, ale Bahia, kterou stvořil, by si dokázala otočit kolem prstu vážně kde koho. Hlavně ona byla středobodem celé téhle prazvláštní taškařice s puncem smutného pozadí jako malé holčiny z hodin klavíru. Ale i Arthur si z mládí odnáší nějaké nevyřešené záležitosti a to by bylo, aby se zrovna tihle dva nepotkali. Druhá polovina celé téhle anabáze vztahu nevztahu je cílená už trochu víc na naše city a Michelovi se to povedlo všechno mistrně skloubit, takže výsledná tečka byla excelentní. Napsat a zrežírovat romantickou komedii s hlubší myšlenkou je docela náročné a ještě k tomu v originálním balení jako bonusem je přímo zázrak. A Sáře Forestierové tleskám. (27.01.2016)

Tak tohle byla další sladká pusinka od galskýho kohoutka. Film pokud jde o prdel nešetří nikoho pravičáky, levičáky, nácky araby, židy, francouze, měštácký myšlení. Svý si slíznou i poslední tři prezidenti Francie a pokud jde o hlavní hrdinku Bahiu ? Lze takovou holku nemilovat už od první minuty ? Bezelstný živel, který ti vstoupí do života a provětrá ho takovým způsobem, že nechápeš, ale přitom všem humoru, film hlavně v závěrečných pasážích dává najevo, že má velké srdce a že lidský city pro něj nejsou kus hajzl papíru. Hrozně rád bych si přál, aby tahle zábavná, příjemná a originální záležitost tady byla k sehnání a já jí měl na poličce jako svýho filmovýho kamaráda na kterýho se obratím po každý, když mě bude smutno. (18.11.2014)

Vidim to tak, že jsem fašista. A tahle vytrvalá levicová agitka, kterou tak krásně vyšperkovala Jospinova účast, mi holt od počátku nebyla souzena. A mrzí mě to, ne že ne. Však pointa filmu (konkrétně poslední dvě věty na kopci a leccos předtím) jako by vložila tři tečky za zcela jiný, alternativní příběh, který se v první i druhé řadě zaobíral vnitřním i vnějším bojem imigrantů (či dětí přistěhovalců) se stereotypy - namísto toho všeho slepého střílení s pojmy jako fašista, pravičák a levičák. Le Nom de Gens si zkrátka vybralo snazší cestu opakování a leda tak nepříjemně hysterického vyvracení/potvrzování oněch stereotypů, což mi teda dvakrát nevonělo. Naopak "židovská debata" u jídla a billboard "Avec ARTHUR MARTIN simplifiez vous la vie" byly vážně super. (25.09.2013)

Nudný ptákolog a excentrická nymfomanka. Kdepak, tak jednoduché to není. On je napůl Žid a má s tím problém, ona napůl Arabka a nemá s tím problém. On to neumí se ženami, ona je průkopnice sexuální politiky. On je upjatý, korektní a zodpovědný, ona neřízená střela, ulítlá ve všech směrech. Rozdílnější pár těžko najdete. Ale nebojte, nijak složité to taky není. Nekonvenční, zábavná, citlivá a bláznivá love a story o toleranci, poznání a přijetí vlastní identity i podivností těch druhých. Hořkosladký film se spoustou zvláštního humoru, cizokrajného půvabu a několika silnými momenty (labuť), který sem tam přestřelí (nahá hrdinka v MHD), aby v příští chvíli zacílil na vaši srdeční komoru. A v každé další scéně překvapí. (30.01.2017)

Pokud nemáte opravdu velký politický přehled, tenhle film vás zastihne v nedbalkách. Totiž, ani zdaleka nepoberete tolik, kolik je v něm ukryto Co bych si nepřiznal, já se chytal velmi málo.Sara Forestier tu neustále chodí buďto s vypadávajícím výstřihem, anebo rovnou celá nahá. Ale "chemie" s Jacquesem Gamblinem mi neseděla, je o 29 let starší než Sára, a já si v jeho postavě dovedl představit někoho stejné generace. Sara není vyložená kráska, tady se jí ale podařilo zachytit "sexy as hell" téměř v každém záběru. Politicky složité. (17.11.2017)