SuperClásico

SuperClásico mi přišlo jako dost dynamicky temperamentní dílo, které v mnoha scénách hodně kontrastovalo. Láska X osamocenost, naděje X bezmoc, atd. Těch kontra tam bylo dost a bylo vidět, že se nejedná o nějaký americký film, ale něco charakterově jiného. Děj byl také všeříkající, nejdříve jsme tušili, že si jede Christian do Buenos Aires zpět pro svou manželku, nakonec se z toho vyklubal takový neutrální konec. Tomuto filmu dávám 60% - průměrné tři hvězdy. (03.07.2013)

Woody zjevně inspiruje i v pozdní fázi - jeho jižanská tour de force po turistických destinacích jižní Evropy čpí ze SuperClásico na sto honů. Styčné plochy mnohé - v hlavní roli město, instituce břitkého vševědoucího vypravěče, vztahové a rodinné potíže, mozaika osudů, citace z textů zahrnutých ve filosofické čítance, koktejl starých i nových kulturních klišé. Nadhodnota? Ryze dánský humor. Jestli se Vám líbilo To Rome With Love, netrpíte dogmatickými očekáváními a hledáte čím se utěšit před Blue Jasmine, budete spokojeni. Žádnej Objektiv tedy nečekejte. Buenos Aires v příběhu plní funkci ostrova v jižních mořích, ztraceného ráje zabydleného ryzími bytostmi napájenými vínem a sluncem [= blbost]. Madsen klišé sice reflektuje, ale lehce opracovává do nového tvaru jen zhruba každé druhé, nebo před jeho vyvrcholením na poslední chvíli uhne jen o něco méně očekávatelným směrem, což mu může vytýkat jen divák, který se domnívá, že lze komedii, u níž se lze smát jinak než hořce, stavět na autenticitě. Výsledkem je takový ten eskapistický, odmocněný typ katarze, asi jako když přijedete z fajn rodinné dovolené, na níž se nestalo nic, co by nebylo předtušeno ilustracemi v katalogu. Což se daří vlastně zřídka, takže oukej. A taky se u toho dobře spí, že jo, Markéto? (18.01.2013)

Člověk jde na severský film a ono to celé se odehrává v Argentině. Ano, pokud chcete melancholii, sníh, tmu a další propriety severních národů, tak prosím nepouštět. Moc se toho nedočkáte. Dočkáte se temperamentu, slunce, vína a švábího tanga. A také se zasmějete. A k filmu je záhodno si otevřít červené víno, nejlépe Malbec. Když ne během, určitě na něj dostanete chuť poté. (07.11.2012)

Hrozná kravina. Taková jako temperamentní pocta jižanské krvi a argentinské kultuře, ve skutečnosti film plný prkenně inscenovaných klišé, afektovaných idiotů a naprosto do ztracena vyznívajících motivů (starý vinař). Navíc snůška povrchních stereotypů bez realismu i magie. Madsen je strašně snaživý, ale komedie vyžaduje lehkost, ne úpornou snahu o pestrost a otravného vypravěče, který doříkává to, co na plátně nefachá. Tohle je čistej filmovej malbec. Navíc ne zrovna kvalitní. (02.09.2012)

Dansky rukopis je citelny i v Buenos Aires a ocividne nepobavil v kine jen me, ale i zbylou hrstku divaku. V tomto stoleti mi je dansky (svedsky, norsky) humor nejblizsi, alespon ten filmovy. Resi manzelskou krizi, synovo dospivani, lasku k vinu, fotbalove silenstvi a to vse s nadhledem, lehkosti a vtipem. (28.09.2012)