Kluk na kole

Dardennovi na sobě zapracovali a natočili opravdový film, nikoliv politicko-sociologickou agitku. Když se ještě o trochu zlepší tak další Zlatou Palmu už nedostanou. ;) Každopádně minimalistické prostředky jsou v tomhle filmu snesitelnější a použití hudby, pohyblivé kamery a příjemného vizuálu, společně s nepříliš tragickým vyzněním z Kluka na kole dělá příjemný a zajímavý film. (06.07.2011)

Ten chlapec pôsobí nesympaticky už na prvý pohľad, nieto keď ho ešte pochytí jeden z jeho amokov, takže mi bolo záhadou, prečo by si ho len tak adoptovala cudzia žena, ktorá ho spoznala práve keď mal amok a ešte kvôli nemu pustila k vode boyfrienda... Film je tak lacno natočený, že na prvý pohľad pôsobí realisticky, až dokumentárne, no práve také nelogické a nereálne situácie docieľujú pravý opak. Priemerný film, bez štipky emócií, ktorý mi rýchlo vyfučí z hlavy. (22.09.2014)

Žádná symbolická konstrukce snažící se obsáhnout celé universum, ale prostý příběh jednoho "deprivanta". Jistě, film musí mít počátek a konec, takže určitou spojnicí je katarze "vstoupit do kruhu násilí je jednoduché, vystoupit nikoliv", ovšem síla tohoto filmu spočívá v emocích, které dokáže vyvolat. Na pět hvězdiček to není, film je spíše sled výborně natočených a zahraných epizod, ale nezapomenete na něj dlouho po odchodu z kina. (15.05.2012)

Bratry Dardennovi tu zná asi každý kromě mě. Ale asi těžko poznám ostatní filmy, když mě tento neuchvátil. Neříkám že je to špatný film, to určitě ne. Zahraný je dobře, scénář jakž takž, ale prostě jsem ho nepochopil a probémy kluka, kterému začíná puberta mě opravdu neberou. Pro mě to byl malý hajzlík, stejně jak jeho táta. Takže hodnocení stejné jako u jiných slušných filmů, u kterých jsem se spíš nudil. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (14.08.2012)

No a jak to bylo dál? To si v zájmu podpory pěstounské péče hezky happyendově domyslíme, zvlášť potom, co nám byl vnucen pohled na nepěkný kousek synka ze spořádaných poměrů, že? No, nic proti, Dardenni správně vystihují trauma odložených dětí s jeho projevy - jak nepřijatelný je fakt, že ztrácí jedinou jistotu, co měli, byť byla zřejmě pochybná (škoda, že jsme se nedozvěděli, čím Cyril procházel při soužití s otcem a jaký byl před přijetím do dětského domova), ale úskalí, provázející pěstounství či adopci už tolik nerozvádí, nedozvíme se, že až zbožštělé omlouvání otce není jen prvotním jevem provázejícím odmítnutí, netušíme, že při sebemenším náznaku zájmu ze strany otce - kterému v očích jeho dítěte pěstoun nesahá ani po kotníky, ač se mu snaží dát vše, čeho je schopen - bude odmítnut, kritizován a viněn spolu se sociálním systémem, který otci nedává možnost se postarat, mlčí i o vděku, který je logicky očekáván na prvním místě, ale ve skutečnosti se ocitá na tom posledním, pokud vůbec. Pěstoun by se měl dozvědět, že přednost před ním budou dostávat ti, co si ji nezaslouží a že jeho chvályhodné počínání bude neustálým bojem s geny a předchozí výchovou dítěte na jedné straně a s vlastní rodinou a společností na straně druhé... Snímek naznačil, že Samanthina oběť nemusí být marná, ale otevřeným koncem zapomněl dodat, o jak vzácný jev se jedná. Každopádně, kdo se k takovému kroku odhodlá z ryze soucitných důvodů (ne pro vidinu zisku v podobě pěstounských dávek) a dokáže se povznést nad všechny neúspěchy a prohry, aby někomu předal vše, co je v něm dobré, má můj obdiv, já bych to nedokázala... Dobře zahraná zarputilost malého Cyrila i Samanthina odevzdanost napomáhají utvoření představy o složitosti hledání vztahu, založeného na neustálé schopnosti začínat znovu a líp. (26.07.2013)