Bir Zamanlar Anadolu'da
Vtedy v Anatólii
Once Upon a Time in Anatolia
Once Upon a Time in Anatolia
Režie:
Nuri Bilge CeylanKamera:
Gökhan TiryakiHrají:
Muhammet Uzuner, Yılmaz Erdoğan, Taner Birsel, Ahmet Mümtaz Taylan, Fırat Tanış, Nihan Okutucu, Cansu Demirci, Murat Kiliç, Emre Şen, Kubilay Tuncer (více)Obsahy(1)
Nejvýznamnější současný turecký režisér se letos v květnu vrátil do Cannes, aby v tamní soutěži představil svůj nový snímek, netrpělivě očekávaný zejména odbornou veřejností. V extenzivním prologu „metafyzického road movie“ představuje Ceylan skupinu mužů, kteří během tmavé a větrné noci hledají podél opuštěných horských silnic jižní Anatolie zakopanou mrtvolu. Prokurátor Nusret, policejní komisař Naci a dr. Cemal s sebou vlečou Kenana a jeho komplice, kteří snad cestu k ukrytému tělu znají. I ve svém šestém filmu Ceylan potvrzuje, že rozhodně nemá v úmyslu podlézat divákovi, pokud jde o usnadnění vnímání filmového času či řetězení událostí. V neobvyklém krimi, jehož uhrančivá obrazová složka, stejně jako v předchozích Ceylanových fimech, prozrazuje vášeň tureckého tvůrce pro fotografii, provokuje pozornost vnímavého diváka řada zdánlivě bezvýznamných detailů vrhajících tlumené světlo na samotný zločin a motivy, jež vedly k jeho spáchání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (65)
Není to detektivka, není to road-movie, není to... cokoli. Je to život. Bez přehánění, tohle je totální bomba, ač nečekaná. Vizuálně neokázalé, přesto precizní. Herecké výkony minimalistické, přesto emotivní, prožité. Podívejte se na to bez předsudků. ()
Až do scény příjezdu hlavních hrdinů zpět do města a do márnice to bylo na 3 hvězdy, ale vůbec jsem nepochopila tu další hodinu strávenou s doktorem bloumáním po tureckém malém městě a pitvu s příznačným atmosférickým zvukem. Nevím jestli je to tou kulturní odlišností, nebo "artovým" rukopisem samotného režiséra, ale ty 2 a půl hodiny byly příliš. Lidé kolem v kině usínali, já nevěděla jak si sednout a nuda a znechucení při odchodu byly nevídané. První část nočního putování po anatolských kopcích s sebou nesla zajímavý filmový zážitek - postupné rozkrývání příběhů hlavních aktérů, bytostná a nepříjemná nuda probdělé noci, kdy jste měli chuť vzít lopatu a rozběhnout se do noci jim pomoct hledat. Nicméně i když si zvyknete na pomalé tempo, spíše mimické než verbální dialogy, stejně očekáváte příběhovou gradaci na místě objevení tolik proklínané mrtvoly a další hodinu o ničem si už prostě nevychutnáte ;) 30% ()
Ani si nepamatuji kdy(to myslím roky)mě konec filmu tak vytočil.Příště už budu vědět...to bylo tenkrát v Anatolii. Nemusím mýt ve filmu doslovný konec,ale tady...proč to zatajení při pitvě::::.PROČ:::???...Něco my uteklo? Proto hodnotím níž než by si to jinak zbytek filmu zasloužil. Zřejmě jsem ,ale jediný komu jedna malá formalitka zničila zážitek,takže komu nevadí volnější tempo a vyžívá se v dlouhých záběrech bude potěšen a možná si toho ani nevšimne. ()
"Tenkrát v Anatolii" sice názvem odkazuje na Leoneho předvádivý koňský hymnus o vítězství dobra nad zlem, víc než zpoloviny je však neúprosně realistickým záznamem policejního vyšetřování bez hrdinů a padouchů, z něhož se zvolna klube skupinový portrét lidského údělu s přesahem do rozjímání nad týmž ; nakonec jsme svědky dramatu svědomí, v sekvenci pitvy vystupňovaného v (anti?)katarzi. Celek trvá na můj vkus zbytečně dlouho, ale průběžně poutá a sem tam uchvacuje krajinou, světlem, tvářemi... anebo mluvícím detailem, jako je třeba dvojzáběr, v němž hraje hlavní roli jablíčko kutálející se vstříc záhubě - okamžik cennější než celoživotní tvorba leckterého filmaře (nemyslím ovšem Kiarostamiho). Z Ceylanových mnou dosud zhlédnutých děl nejsložitější a nejúplnější. ()