Café de Flore

Přes ten podivný/pomalejší začátek se z toho nakonec vyklubalo drsné/smutné a přesto hřejivé drama. Musím se přiznat, že během první půlky jsem se trochu ztrácela a nemohla jsem najít pointu snímku, nebo snad jen náznak nějaké myšlenky, která to vše vysvětlí- ale druhá polovina mi to celkem vynahradila. Hodně silné tři hvězdičky- taky by se dalo říct, že 3,5. - ----Antoine:" If only it'd been a masterpiece. No. A pleasant little tune. Almost banal, but that makes you want to stop. Look around, seize the moment. That makes you see life the way it should always be. Beautiful. You know? Complete strangers, all smiled at me, like they understood my joy, at seeing life the way I see it, thanks to music." Psychologist: "They smiled because you smiled." Antoine: "Prick my bubble. I wasn't smiling. I mean, I was smiling, thinking about what I was feeling, experiencing, what music brings to my life."---- (20.10.2012)

Aby jste rozmotaly sebevědomě ambiciózní uzel scénáristy a režiséra Jean-Marca Valléeho, musíte nejprve absolvovat strastiplnou cestu.Cestu, jejíž trasu ne každý dokáže najít v mapách a navíc jít po ní je jako kráčet po střepech bosý…..a nebo chcete-li slovy klasika „je to sice dál, ale zato horší cesta." (08.01.2013)

Dvě zatraceně dlouhý hodiny, dvě hodiny při kterých mi fakt bylo krásně, přitom zároveň dvě hodiny při kterých místy mrazí. A po těch dvou hodinách sem s rozumem v koncích, nevim totiž, 5 nebo 4 hvězdy? Nevim. A je mi to jedno. Dám 4 s tim, že nemám co bych vytknul, přesto to necejtim na pět (divný). Osobitej styl jakym je to natočený mě naprosto nadchnul, stejně tak casting a stejně tak soundtrack - ten sem mimochodem stahoval už během filmu. Neuvěřitelně se těšim na druhý shlédnutí. (23.01.2013)

Na můj vkus až příliš tažené do hlubokomyslné roviny, až příliš chtěný přesah. Film své kvality rozhodně má, ovšem Jean si touto formou podřezal větev. Rovina 1969 (proč si vybral zrovna postižené?- měl to být snad pokus o větší naléhavost? - tady čichám závan prvoplánovosti) mě nedokázala udržet v pozoru, některé pasáže natvrdo nudily a musel jsem se jimi prokousávat. Rovina 2011 mě naopak držela v pozoru neustále, existenční a morální otázky/situace byly výborné. Bez té první bych se obešel a dovolím si tvrdit, že by film neutrpěl, ba naopak, kdyby té "motanice za každou cenu" bylo o něco méně. Soundtrack to zvedá, obzvlášť Sigur Ros, tahle hudba tomu vždy dodá osudovost. (06.06.2017)

Snad poprvé jsem se setkal s tím, že muzika od Sigur Rós mi nedokázala navodit patřičnou náladu ve filmu. Café de Flore je zajímavý film, ale Kanaďani ho natočili tak nějak ledabyle, že já jsem se nedokázal do jednotlivých postav dostat. Třeba ten DJ, to byla vyslovená emotivní a hlavně vztahová ždímačka. A já to přešel jako by se nechumelilo. A to i přesto, že hudební podkres byl skvělý. Určitě to mělo něco do sebe, ale chyběla mi větší pointa, u který bych mohl ke konci říct, že tohle je vážně hustej film. (29.12.2012)