Cesta domů

Příběh tohoto snímku je až neskutečně prostý. A v tom to je. Člověk už zapomněl jaké to je na chvilku se zastavit a radovat se z mála. Ze sponky, spravené jídelní misky či z návratu milovaného člověka. Tu dechberoucí prostotu a jednoduchost podbarvuje neskutečná kamera s hrou světel, barev a stínů podzimního slunka. A nelze zapomenout ani na podmanivou ústřední melodii... Padla zde námitka, že je divák tak dalece okouzlen, že si neuvědomuje v jakém období se děj odehrává. Kulturní revoluci, Maa, brutality o jakých se nám u nás mohlo jen zdát... Ano, to je jistě pravda. Ale toto je pohled prostých lidí z úpatí hor daleko od města, kteří se svými rodinami stovky let žijí většinou stále stejně se svým dobytkem (ano přibyl jim traktor..) a kteří ještě stále dodržují dávné tradice staré Číny. Proč si tento pohled kazit? Hlavní hrdinka byla okouzlující a nápad současnost točit černobíle a vzpomínky barevně byl perfektní. Doporučuji vidět! * * * * (01.09.2011)

Nečekal bych, že Zhang Ziyi nebude nejpůvabnější během baletní kreace s mečem, ale nabalená v červené bundě a tlustých teplákách a dychtivě vyhlížející svého milého. Zapomeňte na všechny ty Tygry a draky, Klany a Hrdiny, už v Cestě domů byla čínská kráska nejpřesvědčivějším ztělesněním nevinnosti a křehkosti. Není mnoho dojemnějších okamžiků, než při působivé ukázce lidské vzájemnosti během nesení rakve ke studni a když je skrz zdi vesnické školy znovu slyšet roztomilá věta: "Veď si poctivě deník". Sic jednoduchý, ale nádherně sentimentální a obrazově vytříbený příběh... Asi to nejlepší, co jsem doposud z čínské tvorby viděl. Už se moc těším na další starší Yimouovy kousky. (31.07.2006)

Krásný romantický příběh sice používá neoriginální nápad na odlišení současnosti od retrospektivy, ale má tak precizně propracovaný vizuál, že vše odpuštěno. S graciézní estetikou zobrazuje jednotlivé scény ze života hlavní hrdinky a nebojí se divákovi předkládat pohled na krajinu připomínající slastně se rozvalující ženu, ba ani ženu v návalu rozkoše. Mužský aspekt je ve filmu značně upozaděn, byť vše se točí kolem vesnického učitele. Ale ten se stává obdobně jako rudý prapor na trámu pouze motivem štěstí hlavní hrdinky. Sekvence pohřbu je navíc výtryskem emocí, které přesně respektují hranice vkusu. (25.05.2020)

Zamilovat se, milovat a trpět. Asi tohle chtěl Yimou Zhang tímto filmem řici. První část, kdy se Ziyi Zhang zamiluje do učitele je překrásná, záběry krajin, tóny flétny a samotná Ziyi Zhang. Druhá část, která je více dramatická už není v tak uvolněné atmosféře a ta se nakonci filmu změní v dojemné vykoupení. Další čínský film, který mě nezklamal. (30.08.2011)

Mít takhle prostou, hezkou, oddanou a obětavou manželku a vděčné studenty, to je sen každého učitele (ovšem bez těch blbců nahoře, kteří dělají problémy, by se člověk obešel). A když to Y.Zhang natočí za pomoci barev, přírody jako odrazu lidského nitra, zpomalování a dojímavé hudby, neznám oko, které by zůstalo suché. (04.08.2009)