Il compleanno
Obsahy(1)
Tři manželské páry spojuje dávné přátelství, spokojený zabezpečený život a touha strávit společně léto v překrásném domě u moře. Nenadálý příjezd Sharyna a Diegova dospívajícího syna Davida probudí v úspěšném psychologovi Matteovi nečekaně silnou touhu, které není s to se přes všechnu svou racionalitu ubránit. Manželka Francesca, děti i ostatní přítomná společnost cítí stupňující se napětí, jehož původ jim zatím uniká. Smyslný mladík, vědom si výjimečnosti svého zjevu, si s Matteem zahrává a nevyhnutelná katastrofa je na spadení.
Italský režisér Marco Filiberti vypráví i ve svém druhém celovečerním filmu podmanivý příběh o latentní homosexualitě, v němž nadnáší palčivé otázky o svobodné volbě a důsledcích lidského konání.
(oficiální text distributora)
Recenze (31)
Téma homosexuality vo filme a hrátky dvoch chlapov v posteli bolo vždy niečo, čo ma nejak extra nezaujímalo. Ak však tejto téme dáme všeobecný rozmer a začneme ju vnímať niečo ako dlho potlačovanú duševnú tryznu a trápenie bez možnosti uspokojujúceho riešenia, tak to už áno, to je už zaujímavejšie. Pokiaľ film vnímam z tohto pohľadu, tak mu rozhodne nemožno uprieť hlbší význam. Odhliadnuc od tohto, potešila ma už iba remeselná stránka snímku, hlavne kamera a hudba. Hudba vôbec bola na tomto filme to najlepšie. 70/100 ()
Už dlouho o tomhle italském filmu vím a když ho rejzanek dal dnes do doporučených, tak jsem se konečně rozhodla, že se na něj taky podívám. Moc romantiky jsem tam sice nepostřehla, ale za to velmi hutnou atmosféru spíš psychologického drama, která byla ke konci silně intenzivní. Na ty Davidovy narozeniny jsem čekala dlouho a s přibývajícími minutami jsem už tak trochu předvídala, jak to asi tak může dopadnout. I když taková témata moc nemusím, tak jsem byla příjemně překvapená a je to druhý film s podobnou tématikou po Loggerheads, kde dávám čtyřku za velmi dobré zpracování a úžasnou hudbu, která se filmem téměř celou dobu prolínala. Herci Massomovi Poggiovi, kterého moc neznám, role Mattea sedla jak přišitá a Thyago Alves si se svou první rolí poradil taky dobře. Já nevím, takový pěkný mužský................člověk zkrátka nikdy neví. ()
Na konverzační psychodrama o bukvicích to tady má podezřele vysoká procenta, ale přiznávám, že jsem film neviděla celý, takže hodnocení nechám na povolanějších jedincích:-). A úplně nezajímavé "Davidovy narozeniny" nebyly, vždyť mě docela štve neznalost závěru... Zašustili si spolu a ručku v ručce s povislým zápěstím odkráčeli do hřejivého západu slunce, nebo to vyústilo v pořádně krvavou katastrofu? Asi ten konec budu muset někdy omrknout, ovšem ani by mě nehnulo sledovat to celé:-/. ()
Nebudu popisovat znovu, co napsal rejžánek, faktem je, že zhruba do poloviny filmu taková nijaké...leč se to změnilo.-)Když je pěkný chlap ve spokojeném manželství , kterého zcela nečekaně a ze zálohy přepadne touha po mladíkovi, ten je ke všemu synem jeho kamaráda, hrozí to průšvihem.A když je to ještě ke všemu ve vile nad pláží u nádherné zátoky, v báječné Itálii,mladík je ke všemu gay, můžete se i na hlavu stavět, můžete i tajně brečet, jako to Massimo udělal, nezvítězíte nad nečekanou touhou .Ale to vítězství je vykoupené cenou nejvyšší.Nádherná kamera, skvělá hudba....drama za čtyři poctivé hvězdy. ()
Tristan a Isolda, příběh z artušovských legend o zakázané, zničující a smrtonosné lásce, v ještě temnějším podání R.Wagnera otevírají podmanivý příběh, který rovněž vyústí do nezvratné tragédie. Pozvolné tempo, velké záběry na osamocené postavy, moře, bílý dům, snová hudba a nenápadně se stupňující napětí připomínají filmy Felliniho a Viscontiho (zůstaneme-li v Itálii), jehož Smrt v Benátkách je ale přeci jen o něčem jiném, jelikož zde se jedná o náklonnost oboustrannou. Jistá místa postav na šachovnici se pozvolna posouvají s tím, jak se otevírají třinácté komnaty každé z nich. Možná by se zdálo, že sledujeme svět v jakési zvrácenosti, ale není tomu tak. Zobrazovaný svět jen není černobílý, jak by ho mnozí rádi viděli... ()
Reklama