Láska v hrobě

Do poloviny dokument je vcelku "pohoda". Jinýmy slovy pohled na vcelku běžný život lidí bez domova. V tomto případě jen na nevšedním místě. V polovině dokumentu to vystěhování je vcelku drsné. Bohužel nikde není popisek, zda je to v to datum, do kdy měli odejít (což v tom případě by to byla jejich blbost), a nebo ještě před tím. Tak i tak mi přijde hnusné je skoro nenechat si vzít věci, co chtějí. Také naprosto netuším, proč se Honza o případnou práci správce hřbitova, či tak, neucházel, a jen o tom lhal matce. No nic. Chm, mohlo to dopadnout úplně jinak. Hlavně nechápu, prostě mi nejde do hlavy, proč těm lidem nepomohou? To je klidně nechají umřít jen aby měli co nejlepší dokument? Toto mi nešlo do hlavy už u dokumentu Katka. Chápu že žádný sociální dokument by neměl do průběhu zasahovat, jelikož pokud by zasál, byl by to již hraný dokument. Ale stejně, přijde mi to jako hrozný hyenismus.... Na druhou stranu, z dokumentární stránky dobré. Hezky zachycen život těch lidí a postupné "prokousávání" se životem. Nicméně ten Honza je na facku. Měl podle dokumentu X možností jak to napravit. Jak zajistit lepší život. Jak pro sebe, tak pro Janu, ale nevyužil ani jednu a naopak začal chlastat. Ale asi je to tak, jak řekla ke konci Jana: "Já se z toho mohu ještě dostat. Když budu chtít." Oni očividně nechtěli.... Silné v jednom směru, nechající bez zájmu ve směru druhém. (03.03.2014)

O tenhle dokument jsem zakopl v karlovarském programu díky tomu, že se odehrává ve Strašnicích, kde se též už nějaký pátek pohybuju. Možná jsem hlavní hrdiny zahlédl, možná ne, ale je dobrý si udělat takovýhle obrázek o komunitě jejíž členy potkávám dnes a denně. Nepostrádá to ani silný momenty. Pan režisér působil sympaticky a zvláště proto, že se do toho pustil s kolegy bez jakékoli grantové podpory má můj obdiv. Snad se dočkají nějaké sladké odměny... ( 46. KVIFF ) (13.07.2011)

Helena Třeštíková vždy do příběhu svých dokumentů více či méně zasahovala. Tady pan režisér (záměrně ?) nezasahoval a příběh dvojice bezdomovců je díky tomu bezůtěšnější, mrazivější a osamělejší - a tedy blíže realitě. Velice silný zážitek, nebál bych se Lásku v hrobě doporučit komukoliv a ať si každý udělá názor sám, protože nic není tak černobílé, jak to na první pohled vypadá. Díkybohu za neskomírající českou dokumentaristiku. 8.5/10 (03.03.2013)

Bezdomovci jsou stejne vdecnym tematem pro dokument jako nackove, fetaci, prostitutky nebo cikani. Takovy film ma tedy daleko vyssi potencial nez pokud by stejnym zpusobem zpracovani mapoval zivot treba vypravciho CD. Osobne me to zaujalo, je to ale podle me dost ucelovy dokument. Jelikoz je pripadu bezprizornosti z duvodu jakesi svobody i nezodpovednosti cim dal vice, stavaji se spolecnosti vice a vice lhostejnymi, vcetne me (a ze uz jsem se rozdal desetikorun...). (25.12.2013)

"Mám Ťa rád a Ty máš rada mňa/ Vieme o tom dávno obaja" spievala začiatkom 90. rokov Slobodná Európa. V prípade nepodmienenej lásky to platí stále. Na akejkoľvek úrovni. Aj keby to malo trvať iba chvíľu. Jeden z takýchto príbehov je aj láska v objatí schátralého evanjelického cintorína. Opustené náhrobky, kríže a nemecké nápisy na kameňoch dokonale súznia s postupne sa rozkladajúcimi telami a mozgami dvoch bezdomovcov. Opustili samých seba, aby sa paradoxne v samoopustenosti našli. Ani vzťah nezabránil v pokračovaní načatej cesty rastúceho zmaru a rozloženia sa. Intimita a presvedčivosť nevyplýva len z dĺžky nakrúcania. Je predovšetkým dôsledkom toho, že ľuďom na dne je to v podstate jedno a za pár vľúdnych slov a nejaké to víno ukážu a povedia takmer všetko. Presvedčivé, smutné a tiesnivé. Pozn.: Snorlax v komentári kritizuje, že režisér nepomohol. Nuž, úskalia pomoci chudákom trochu poznám a) príliš často zásadnejšiu pomoc odmietajú z pocitu hrdosti alebo kajania sa (žijú tak biedne aby trpeli za vlastné hriechy), b) alkoholici komplexnejšiu pomoc ako fľašu odmietajú (museli by sa vzdať drogy), c) často ide o sociopatické osobnosti, ktoré pomoc odmietnu, bez ohľadu na hrozný stav (výkaly na oblečení, hnisavé rany, bezvedomie). Najlepšou terapiou je nadviazanie rozhovoru a drobná pomoc - nech ju použijú na čo chcú. Život im síce bohvieako nepredĺži, ale aspoň majú povedomie o akej - takej solidarite s bezmocnými. Nech sa nimi stali z akýchkoľvek dôvodov. (05.01.2014)