Blue Bird
Modrý vták
Režie:
Gust Van Den BergheScénář:
Gust Van Den BergheKamera:
Hans Bruch Jr.Hudba:
Michelino BiscegliaObsahy(1)
Snímek Modrý pták je volně inspirován stejnojmennou divadelní hrou Maurice Maeterlincka. Také zde jsou hlavními hrdiny dvě malé děti, režisér filmu nicméně zasadil příběh do Afriky, konkrétně do Toga. Bafiokadié a jeho sestra Téné jednoho rána opouštějí svou vesničku ve snaze nalézt svého ztraceného modrého ptáka dříve, než skončí den. Na cestě však nacházejí mnohem více – setkají se tu se zemřelými prarodiči, musí bojovat proti duchovi lesa a dostanou několik neocenitelných rad od „šéfa rozkoše“. Během putování za dospělostí tak ztrácejí svého ptáka, ale získávají poznání. Neméně originální je zpracování tohoto vysoce stylizovaného snímku. Jeho magie a přitažlivost vycházejí z kombinace vizuální složky (snímek je uváděn ve formátu supercinemascope a zahalen do modré barvy) a hravého, bezprostředního, ale zároveň amatérského herectví obou dětí i ostatních hrdinů filmu. Van den Berghe ke snímku poznamenává: „Jeden den je jeden život.“ (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Rozhodně to není podívaná pro každého. Film nemá téměř žádný děj, ale mě se tohle velmi originálně pojaté, poetické dílko líbilo dost. Nejsem si zcela jistý, zda jsem plně pochopil autorovo poselství, avšak spontánní herecké výkony malých dětí, dlouhé pomalé záběry na africkou divočinu a místy dost drsný humor (smrt staré ženy) z Modrého ptáka dělají jasný tip pro milovníky netradičních snímků. ()
Moc dlouhý, moc táhlý, moc prázdný a moc o ničem. Rádoby poetické putování dvou dětí za modrým ptákem, vsazené do afrických exteriérů na mě moc nepůsobilo, nebo lépe řečeno působilo, ale způsobovalo návaly zívání a ustavičné snahy udržet oči otevřené, přičemž jsem svůj boj párkrát málem prohrál a když teď koukám že to mělo mít 86 minut, tak se mi to zdá až neskutečné, protože osobně se mi zdálo, že od doby kdy jsem si sedl a poté opět vstal uběhl minimálně půlrok, ale snaha se musí ocenit. 35% ()
Tento pomalý a pro diváka téměř nekonečný sled modrých záběrů, na nichž se čas od času možná i něco pohne, mě moc nezaujal. Musím se přiznat, že kromě originality zpracování a místy vložených scén s "africkým humorem" by nebylo na tomto filmu co hvězdičkovat. Ale zato se u toho krásně spí... [MFFKV 11] ()
Podobný filmový žánr putování zemí za poznáním mají třeba v íránské kinematografii, ale tam to alespoň mají uvěřitelně zpracované. Tady je obraz širokoúhlý jak pro Cineramu, vše snímáno přes modrý filtr, takže člověk má postapo pocity či že se to odehrává v zimě, náklaďák tam z levé strany obrazu do pravé přejíždí zpomaleně snad pět minut, a děti vždycky někam přijedou, pronesou nějaké moudro jako "Všichni ptáci odlétají.", potkají se s mrtvými prarodiči, nenarozenými dětmi (že tady někdo viděl tu ruskou pohádku?), zahrají si fotbal, dojdou k moři, a to, co šli celý den, najednou za minutku zvládnou zpátky, maminka je opět vykoupe (10 minut jako na začátku), složí prádlo (5 minut) a je kaněc filma. Nemám tenhle nicneříkající art stylu „diváku, vyber si, co chceš, sám nevím, co říkám“, nemám jej rád. ()
Dvě děti procházejí Afrikou, aby nalezli ztraceného modrého ptáčka, zatímco potkávají své mrtvé prarodiče i doposud nenarozené děti. Tento prazvláštní děj s dědečkem zpívajícím: "Já jsem mrtvý, ty jsi mrtvá, rodiče jsou mrtví, slepice jsou mrtvé..." a dětmi v bílých čepičkách pochodujícími v dlouhém uspořádaném průvodu je navíc zabalen do neméně netradičního zpracování, ve kterém je celý obraz permanetně modrý (kamerové filtry se můžou jít zahrabat) a ve kterém se režisér vyžívá v dlouhých, pomalých, extrémně širokoúhlých záběrech na jdoucí osoby snímaných z průměrné vzdálenosti 50 metrů a ohraničených minimálně z jedné strany dominantním stromem. Divný film. První polovinu jsem měla pocit, že usnu druhou polovinu jsem nevěděla, o čem to vlastně je, po skončení jsem nechápala, co tím chtěl autor říct, a celou dobu jsem si myslela, že čas ubíhá dvakrát pomaleji než obvykle. (V jeden moment jsem se podívala na hodinky za předpokladu, že už film jistě musí každou minutou končit, a zjistila jsem, že zatím uběhlo jen 40 minut.) Za originalitu, zajímavost a relativní koukatelnost dvě hvězdy, znovu bych se na Modrého ptáka ale nepodívala. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Reklama