Modrý pták

Rozhodně to není podívaná pro každého. Film nemá téměř žádný děj, ale mě se tohle velmi originálně pojaté, poetické dílko líbilo dost. Nejsem si zcela jistý, zda jsem plně pochopil autorovo poselství, avšak spontánní herecké výkony malých dětí, dlouhé pomalé záběry na africkou divočinu a místy dost drsný humor (smrt staré ženy) z Modrého ptáka dělají jasný tip pro milovníky netradičních snímků. (07.07.2011)

Dvě děti procházejí Afrikou, aby nalezli ztraceného modrého ptáčka, zatímco potkávají své mrtvé prarodiče i doposud nenarozené děti. Tento prazvláštní děj s dědečkem zpívajícím: "Já jsem mrtvý, ty jsi mrtvá, rodiče jsou mrtví, slepice jsou mrtvé..." a dětmi v bílých čepičkách pochodujícími v dlouhém uspořádaném průvodu je navíc zabalen do neméně netradičního zpracování, ve kterém je celý obraz permanetně modrý (kamerové filtry se můžou jít zahrabat) a ve kterém se režisér vyžívá v dlouhých, pomalých, extrémně širokoúhlých záběrech na jdoucí osoby snímaných z průměrné vzdálenosti 50 metrů a ohraničených minimálně z jedné strany dominantním stromem. Divný film. První polovinu jsem měla pocit, že usnu druhou polovinu jsem nevěděla, o čem to vlastně je, po skončení jsem nechápala, co tím chtěl autor říct, a celou dobu jsem si myslela, že čas ubíhá dvakrát pomaleji než obvykle. (V jeden moment jsem se podívala na hodinky za předpokladu, že už film jistě musí každou minutou končit, a zjistila jsem, že zatím uběhlo jen 40 minut.) Za originalitu, zajímavost a relativní koukatelnost dvě hvězdy, znovu bych se na Modrého ptáka ale nepodívala. [MFF Karlovy Vary 2011] (05.07.2011)

Mě je toho filmu docela líto. Gust Van Den Berghe věděl, co tím chce říct, i jak to chce vést a dokonce do toho dostal i pár symbolistických scén a dialogů/monologů. Mohlo by to být hodně dobré, ale fatálně to selhává v provedení, kdy vše hlubší je vyjádřeno či řečeno buď strašně křečovitě, nebo strašně na sílu, v ojedinělých případech i zbytečně doslovně (hlavně v závěru - já to pochopil, tu metaforu že jim najednou nesedí oblečení, ale stačila říct jednou). Je to smutné, protože na tom je jasně vidět, co z toho chtěl režisér mít, ale podává to prostě mizerně. Přitom to mohla být nádherná poetická cesta za dospíváním, uvědomění si světa okolo sebe, existenci zrození a smrti, vliv předků a to, že bychom na zemřelé neměli zapomínat... Všechno by to mohlo být krásné včetně toho zobrazení konce nevinnosti skrze pátrání po mystickém modrém ptákovi, kterého pak děcka nakonec přestanou hledat, ale ono tu je všechno fakt podané dost křečovitě, jako by ty myšlenky a nápady někdo prvoplánově plácnul, bez žádné pro tenhle typ filmů odpovídající "přirozenosti" a poetiky. Spíš to na mě působilo dojmem, že se režisér strašně snažil stvořit art a ještě do něj nacpat fascinaci ryze africkou tvorbou (kterou jsem z toho částečně cítil, hlavně teda Světlo), ale přijde mi, že moc nepochopil, na čem stojí. Jednak je poznat, že to netočil Afričan a taky (a především) kvůli tomu, že africké filmy mají svoji osobitou pomalou poetiku, ve které je krajina vždy zabírána taková jaká je, protože je nedílnou a podstatnou součástí celku. Tady to ale režisér zabil tím šíleně širokoúhlým obrazem, který tuhle poetiku zničil (a přitom by se tam krásně hodila, podobně jako u toho Světla) a modrým filtrem, který ji ještě navíc pohřbil. Přemýšlel jsem i nad třetí hvězdou, ale vzhledem k tomu, že jsem nenašel či nepochopil opodstatnění pro zvolenou formu a přijde mi to spíš jen jako laciná snaha působit na festivalech za každou cenu jako úplně odlišný a originální režisér, dám nakonec nižší hodnocení. Gust Van Den Berghe ale v sobě něco určitě má, jen teda záleží, jakým směrem se v dalších filmech vydá a tak určitě někdy dám šanci i Luciferovi, kde se tohle ukáže víc... Lepší 2* (11.03.2023)

Podobný filmový žánr putování zemí za poznáním mají třeba v íránské kinematografii, ale tam to alespoň mají uvěřitelně zpracované. Tady je obraz širokoúhlý jak pro Cineramu, vše snímáno přes modrý filtr, takže člověk má postapo pocity či že se to odehrává v zimě, náklaďák tam z levé strany obrazu do pravé přejíždí zpomaleně snad pět minut, a děti vždycky někam přijedou, pronesou nějaké moudro jako "Všichni ptáci odlétají.", potkají se s mrtvými prarodiči, nenarozenými dětmi (že tady někdo viděl tu ruskou pohádku?), zahrají si fotbal, dojdou k moři, a to, co šli celý den, najednou za minutku zvládnou zpátky, maminka je opět vykoupe (10 minut jako na začátku), složí prádlo (5 minut) a je kaněc filma. Nemám tenhle nicneříkající art stylu „diváku, vyber si, co chceš, sám nevím, co říkám“, nemám jej rád. (20.10.2021)

Pravděpodobně jde o intelektuální podobenství plné symbolů a odkazů. Ale já to považuju za vizuální a technický experiment, jenž má zásadní problém v tom, že se po 30 minutách stává nekonečným a neproberou vás ani řvoucí děti v sále. Gust to točil na 'ÜberScope," takže je to obraz široký jak zadek Haliny Pawlovské a celé přes modrý filtr, takže vám u titulků prostě "modrá je dobrá" bude vysloveně chybět. Samotné vyprávění z africké vesnice je dost schematické, plné různých symbolů (nenarozené děti, různí králové, modrý pták apod.) a neustále se opakujících dialogů, jenž dohromady zní jako dětská písnička. Klidně přiznám, že jsem dokázal pochopit takl 30% sdělení a film asi není určen primárně divákům jako já. Ale přesto si myslím, že vykašlat se na děj a vyprávění jen tvůrce uzavře ve škatulce nepřístupného a sám toho bude pak litovat... 30% (08.07.2011)