Poslední z Furlongů

Hodně příjemné romantické fantasy, které svou atmosférou a určitou nekompromisností připomíná klasické evropské pohádky a mystery příběhy. Je to jednoduché, ale specificky atmosférické, za což může především zasazení (Irsko) a hudba mixující pohodovou kytaru s tajuplnými tóny klavíru. Obsazení parádní, na Rachel Hurd-Wood se vskutku dobře dívalo. (13.03.2015)

(52. ZLÍN FILM FEST) Očekávat od Agnés Merletové hru s žánrem pohádky či to, že zasazení mytologických prvků do realistického rámce vyústí jako kritika eskapismu nebo reflexe společnosti, jako je tomu ve filmech jejího rodáka Neila Jordana, povede leda ke zklamání. Na místo poučeného publika se cílí spíše na čtenářky Stephanie Meyerové (sága STMÍVÁNÍ) a holčičky oblibující rané Burtonovy filmy (zejména STŘIHORUKÉHO EDWARDA), protože optika, skrze níž je celé vyprávění podáváno, je ženská a muži je přisouzena role tajemného objektu s minulostí, jehož jedinou úlohou je věčně milovat a zachraňovat hrdinku. Zvolená optika, která odpovídá již odrostlé Mae, a zarámování celého vyprávění jako pohádky na dobrou noc, "omlouvá" přepjatost hudebního doprovodu, který lacině doluje emoce, i "kognitivní nepodnětnost" (proč bych si měl klást otázky po dosažení cílů a osudech postav, když je vše tak předvídatelné?). Přestože se jedná o pohádku, a tak není na místě vyžadovat komplexnost ve vykreslení fikčního světa jako ve fantasy, požadavek jeho soudržnosti a zadefinování pravidel je na místě. Ačkoliv se hraje vždy s velmi omezeným prostorem (rodinný domek a blízké okolí, sirotčinec/polepšovna a blízké okolí, nemocnice/ústav a blízké okolí), geografická a temporální pravidla jsou porušována (jak to, že se otec dostal tak rychle ke kravám a zase zpátky?, při pročesávání okolí nikdo nenatrefil na chatrč, resp. o ní nikdo za celou dobu její existence nevěděl? atd.). Mohlo by se zajít ještě dál v poukazování na to, o jak nedomyšlený konstrukt jde a jak i základní pravidla má vnitřně rozporná. (Např. všichni Furlongovi mají od narození nadpřirozenou schopnost, ale přitom někdo ji má už před narozením, jiný zase na základě dětského traumatu - čili tak, jak se to vyprávění zrovna hodí a slouží to komickému či dramatickému účinku.) Nemá to ale cenu, protože nemám dostatek estrogenu a naivní mentality ("láska vše překoná!" - d´oh, jiná banalita by nebyla?), abych se s tím filmem s jeho emo bolestínstvím setkal. (29.05.2012)

Dovedu si živě představit, co by se stalo, kdyby se taková látka dostala do rukou amíkům...Naštěstí se tentokrát další Twilight nekoná. Pohádková fantasy je natočena celkem vkusně s citem pro poetiku a v celku jednoduchý příběh je prost přílišné patetičnosti, naopak se mi líbil severský úsporný styl vyprávění. Příjemná muzika a dobré herecké výkony pak dojem z hezkého filmového zážitku doplňují. (18.02.2013)

Taková roztomilá pohádka na dobrou noc, u které sice nejpozději od setkání kluka s holkou víme, jak dopadne, ale dá se to. Když tedy překousneme, že mladík žije deset let v lese hned vedle sanatoria a nikdo si ho nikdy nevšiml a povícero takových nesmyslů. SHRNUTÍ: Prokletí může být i darem, když se na něj dokážeš podívat jiným úhlem pohledu. (12.10.2018)

Velmi chutný filmový koktejl, kde je namixován strach, bolest, láska, smutek, ale i naděje v tom správném rozložení. Já si to osobně užívala a určitě nejsem zklamaná, jak zde někteří píší. Po herecké stránce nejen velmi příjemné podívání na Harryho a Rachel, ale moc hezky se mi poslouchaly i jejich hlasy, ktreré lahodily mým uším. Příjemný občasný kytarový podtón, potažmo celý hudební doprovod byl už jen třešničkou na dortu. Krásná pohádková fantasy se smutným koncem. A po tak hezkém zážitku rozhodně dnes nebudu žádný hnidopich a dám tudíž jasnou čtyřku. (05.10.2012)