Za černou duhou

Kanadský snímek „Za černou duhou“ je docela zajímavou prvotinou režiséra, který si buduje celkem osobitý styl. Jako kdyby řecké kořeny vždy zapůsobily tak, že se režiséři projevují do jisté míry bizarně. Panos Cosmatos posunul odkaz svého otce – režiséra filmů „Rambo II“ nebo „Cobra“ – do naprosto jiné roviny. Od Panose nesmíte čekat jen akční biják, musíte č čekat něco náročnějšího. (03.10.2019)

Experimentální krávovina. Cosmatos téměř dvě nesnesitelné hodiny onanuje sám nad sebou, bez příběhu, bez napětí, bez gradace. Podmanivý vizuál možná, ale praví mistři typu Refna, Gaspara Noe nebo nedej bože Kubricka, ke kterým se Cosmatos chce tak zoufale přiřadit, dokázali k těm čarovným obrazům přidat i příběh a emoce. To v tomhle pseudo-osmdesátkovém lejnu rozhodně nehrozí. 30% (02.02.2013)

tento experimentální film je vážně pro otrlého diváka. A já bych ho bez občasného přetáčení nejspíš nezvládl. Stejně jako většina můžu chválit zajímavé audiovizuálno, ale podle toho se nedá soudit film. Natož tento, který plyne kdesi uprostřed psychedelického snění a místo příběhu předkládá jen útržky emocí s nadějí, že to někam vede. Prostě fantasmagorie, která dokaže potěšit asi jen zavilé art diváky. Podobným kouskům se snad příště vyhnu velkým obloukem. [ PŘÍBĚH: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.04.2015)

Nebudu lhát. Za prvních 10 minut bych bez váhání napálil tomuhle filmu čistých 5*, protože ten rozjezd byl sakra dobrý. Jenže pak Cosmatos začal echt experimentovat, navzdory celému ději a počáteční atmosféře a začalo to jít celé do háje. Vizuálně to sice je zajímavé pořád (i když by to chtělo ubrat někdy na barvách), ale všechny ty bezdůvodně úmorně dlouhé scény, ve kterých postavy jenom tiše čumí, nebo ty, ve kterých jen něco blikalo, ach jo... A to neustálé zabírání toho jehlanu už časem spíš otravovalo. Samotný příběh je zajímavý, jenže opravdu vystačí na takových 30 minut, Tady je prostě uměle natažen na dvě hodiny, asi to mělo vyvolat atmosféru, ale mě to docela minulo a nudil jsem se. Vadil mi i ten konec, který jako by vypadl z nějakého béčkového sci-fi hororu. Takhle sám o sobě by mi nevadil, ale ve spojení s tím hodinu čtyřicet (zhruba) dlouhým experimentováním a vymykáním se klišé to prostě nešlo dohromady. Cosmatos ten konec evidentně moc ujasněný neměl, tak zvolil poněkud zbabělou formu. A nebo měl natočit normální film bez nějakého experimentování. Třeba by to i líp dopadlo, ale možná taky ne. Těžko říct. Každopádně Za černou duhou mělo podle mě velký potenciál, který se bohužel nepodařilo projevit a tak z toho je jen utahaná nuda. Lepší 2* (01.07.2020)

Historka, která by vydala tak na dvacetiminutový příběh z Krajních mezí, je roztažena díky samým detailním záběrům, psychedelické hudbě, psychedelickým zpomaleným záběrům a dalšími zbytečnými detailními zpomalenými záběry na neskutečně dlouhou stopáž. Postavit někam podivně a z úhlu kameru, divně to říznout a divně nasvítit a ozvučit ještě nedělá umění, to umí každý blbec na Youtube. Prvních a posledních asi pět minut filmu stačí, abyste si udělali dojem o celku. Divák je zde až to poslední, ale pan režisér se asi - za poměrně drahé peníze - ukojil. (10.11.2012)