Ég man Þig

Na snímek „Ég man þig“ se podíváte přesně proto, že chcete vidět nějakou nepříjemnou, temnou atmosféru, jež se vám v tomhle případě dostane. Jako kdybyste z filmu cítili ten chlad, který se rozkládá nad zemí, jako kdybyste věděli, že tam něco není v pořádku. A tohle je něco, co v hororu chcete vidět a je to dobré. Islanďané umějí točit nepříjemně depresivní filmy. (24.04.2018)

Po dlhej dobe niečo, čo sa dalo pozerať a dokonca sa mi aj celkom páčilo. Dve dejové línie v jednom filme: V prvej línii vystupuje manželský párik a ich kamarátka, renovujú starý dom, ktorý skrýva malé tajomstvo a zjavuje sa im duch. V druhej línii máme doktora, ktorý vyšetruje viaceré podivné úmrtia. Tie súvisia s nezvestným chlapcom, ktorý zmizol pred mnohými rokmi, a očividne aj so zmiznutím jeho vlastného syna. Malý, pekný, mysteriózny, atmosférický, duchársky hororík s výbornou hudbou a prostredím, ktorý ma upútal už len samotným príbehom. Rozuzlenie dokonca prekvapilo, čo sa často nestáva. Nie je totiž bežné, aby do seba príbehy tak pekne zapadli. Vlastne som nenašiel nič, čo by mi vadilo. Privítal by som len pritvrdenie aj po hororovej stránke (ľakačky by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky). Komu sa páčil povedzme španielsky „Hierro“, príde si na svoje aj tu. Ja som spokojný. (18.01.2018)

Ani moje silná zamilovanost do islandské krajiny nemůže přesvědčit můj rozum, aby hodnotil výš. Veskrze průměrná duchařina, ozvláštněná právě jen islandskou (severskou) strohostí, islandskými exteriéry, islandskými herci, islandštinou, tedy celkovou "islandskostí". V záplavě obdobné, především americké produkce, se jedná o zajímavé osvěžení, ale postupem času jsem až příliš často sledoval časomíru a rozpačitě pomlaskával. Nicméně po vizuální stránce jsem si film užil a některé jeho scény mi navozovaly příjemně meditativní náladu. Dal bych si líbit takový delší letní pobyt v prostém domě na islandském severozápadě, bez signálu, bez internetu, třeba jen s foťákem a se zásobou knih. A ovšem bez strašáka ze zelené ponorky. (25.08.2019)

Na oko temný příběh je spíše islandsky chladný, čemuž napomáhají záběry nehostinné krajiny obklopené mlhou a studeným mořem. Dva příběhy se prolínají s minulostí, aby se vše spojilo v hloupém závěru. Spoiler - a teď ho bude chodit strašit ženská s klukem, ne? Panoptikum podivných a nesympatických postav nedává šanci, že by se člověk s některou z nich ztotožnil. Blbka Katrín spadne do sklepa, pak do něj vleze dobrovolně a diví se, že nemůže ven, no a zdá se, že do něj snad vleze potřetí. Zádumčivý Freyer je sice psycholog, ale sám by potřeboval vyšetřit. Přitom zajímavější je příběh trojice ukrývající tajemství, co by chtěla přebudovat chátrající barabiznu na turistickou noclehárnu. Dávám dvě za kameru, islandskou krajinu a scénu se závalem. Jinak těžké zklamání, přišlo mi to spíše jako epizoda severského seriálu, jimiž nás hojně zásobují televizní stanice. (05.09.2020)

Tohle byla super záležitost pro každého milovníka severských vyšetřování záhadných zmizení s kapičkou hororového nádechu. Asi jako vždycky, tak i tady jsem se děsila dvou dějových linií, protože to není zrovna můj nejoblíbenější faktor u filmů. Avšak Axelsson to měl napsané opravdu dokonale. Vyšetřování má navíc hlavu a patu a nemusíte se bát, že by do sebe něco nezapadlo. Atmosféra je zde opravdu ledová a bezmocná a rozhodně nechcete být v kůži ani jedné z postav. Zkráceně řečeno, vřele doporučuji už jen kvůli tomu profesionálnímu scénáři, který si klidně umím představit v rukách takového Finchera. (09.12.2018)