Na dřeň

║Rozpočet €15,4milióna║Tržby USA $2,062,027║Tržby Celosvetovo $25,741,000║ Režisér Jacques Audiard nám ponúkne až nevšedne pojatú drámu ohobatenú s vizuálne silnými scénami, či prvkami desivých snových reflexných scén, scény pri ktorých mrazí ale spĺňajú svoj účel, čiže obohacujú a ucelujú podávaní civilný príbeh, ktorý divák dosť intenzívne prežíva spolu s hlavnými protagonistami. V hlavných úlohách sa zaskveli tradične skvelá neustále prekvapujúca herečka Marion Cotillard(Oscar za film Edith Piaf/2007), ktorá sa tento krát zhostila úlohy traumatizovanej invalidne postihnutej bývalej trénerky kosatiek ale aj nie moc známy Matthias Schoenaerts dokázal že podfarbenie postavy pouličného boxera zvláda priam excelentne. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2013) (08.09.2013)

Marion Cotillard už mě kolikrát přesvědčila o tom, že je skvělá herečka. Tady to opět dokazuje a opět nemá problém ukázat všechno. Myslím tím doslova všechno. Samotný příběh nemá chybu, kupí na životem vošlehanýho Belgičana jeden průser za druhým. Ale není na to sám. Kontra mu dělá právě Marion Cotillard, která dokonce přijde o nohy. V tomhle filmu se na tyhle postavy celkově kupí jedna sračka za druhou a mě fascinuje, jak tím životem i tak procházejí. Možná i proto mě ten film tak zaujal a s napětím jsem ho dojel až do konce, protože co průser, to intenzivní scéna… a to je ve filmovém světě pro diváka slušná výhra. (10.09.2013)

Francouzští filmaři mají docela zajímavou úchylku - točí filmy o neuvěřitelně nesympatických lidech. A dokážou je natočit tak, že se na výsledek dá v pohodě koukat a hridnům dokonce i fandit. Rust and Bone není zdaleka první film, kde jsem si toho všimnul, stává se mi to u french filmů pravidelně. Možná je to prostě tím, že Francouzi jsou nesympatičtí. Audiard bezchybně zvládá řemeslo, jeho nový film má hrozně pěknej vtahující vizuál. Marion Cotillard hraje perfektně. Emoce se ale nedostavily a na konci mi chyběla nějaká katarze, na kterou jsem tak trochu čekal. 70 % (14.12.2012)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Silný příběh o netradičním vztahu. Kvalita tohoto snímku však netkví v tom příběhu, ale v hereckých výkonech i sebelepší scénář můž nějakej hereckej pat a mat prostě zazdít. O Marion už bylo řečeno dost a dost a s chválou na její adresu zcela souhlasím, ona si svou rolí dokáže nikoli odehrát, ale odžít, kdo mně však neskutečně příjemně překvapil byl Matthias Schoenaerts on toho Aliho dal naprosto famozně. Chvíli jsem ho děsně měl rád, chvíli nechápal, občas jsem z jeho chování neměl dobrej pocit, ale vždycky jsem viděl obyčejnýho kluka s velkým srdcem a malým rozumem, ale sledováním jak se Ali se Stephanii rvou se životem, mě docela dodalo sílu do mých soukormých soubojů s osudem. Přirozené, chladnější, silné a divácky poctivé. (08.12.2013)