Na dřeň

Jak je v roce 2012 zvykem, přichází jedno filmové zklamání za druhým. Vyjímku netvoří ani De Rouille et d'os, film, na něhož jsem se nesmírně těšil. Romantika to byla asi taková, jako dokáží být romantický verbal. Tento umělecký styl mi nesedl a to se dovoluji nazývat fanouškem uměleckých filmů. Jeden šílený střih za druhým, nepříjemná režie, žádné emoce, nesympatické a divně chovající se postavy (u Cotillard žádná novinka, ale přesto jsem jí dal šanci) a neodsýpající děj. A jelikož se pár slušných scén našlo, budu s hodnocením mírný. __ Zlatá éra výborných francouzských filmů je nenávratně pryč, ale tato "audiardovinka" se o to usilovně snaží, bohužel... (11.11.2012)

Taký nepretržitý zástup štyroch hviezd som tu snáď ešte nevidel. Za prvé to hovorí niečo o objektívnych kvalitách filmu, za druhé však naznačuje, že máloktorého diváka film položil na lopatky. Audiard sa nezameriava na nič iné, ako na svoje dve postavy, ktoré sú na plátne vždy aj s tými vedľajšími (v prípadoch,že sú aj oni na plátne). Takže na Cottilardke a Schoenaertsovi stojí uveriteľnosť celej snímky. Tie ostatné detaily už sú iba bonusom navyše. Možno nemá pri svojej dĺžke film celý čas ten poriadny emocionálny drajv, ale znova zopakujem, že aj v tomto prípade všetko zachraňujú a vylepšujú herci. Scenáru nie je príliš čo vyčítať, pochopím však, ak osudy týchto ľudí nezaujmú každého. Podľa hodnotení však tento prípad skoro vôbec nenastal. (25.11.2013)

ROMANTICKÝ?! ANI NÁHODOU. No ale, ... nemohu tvrdit, že by mě snímek "Na dřeň" neoslovil či se mi nelíbil. Byl prostě takový nějaký zvláštní, no, ... nebudu zamlžovat, byl prostě festivalový. A tudíž ne pro každého. Kdo má rád filmy žánru "zábavné", nechť tento titul nechá kolem sebe proplout jako obláček na modrém letním nebi. Ostatně, ten vzájemný mezilidský chlad jednotlivých filmových postav by vám mohl způsobit zástavu srdce způsobenou nadměrným mrazem. (17.03.2014)

Tak to vyzerá, že na Francúzskych producentov budem musieť zmeniť názor. Po úspešnej odozve z filmu Nedotknuteľní doliahla ku mne ďalšia úspešná dramatická vlna s presvedčivým životopisným spracovaním. Ľahko čitateľný začiatok kde hneď bolo jasné kto komu padne do oka, vystriedali nečakané a úžasne momenty. Vystúpenie kosatiek, bol prvý exkluzívny ťah a druhý keď dokázali ponúknuť sexuálnu scénu medzi ženou bez nôh a jej novým priateľom. Voľba vtiahnuť do poriadne prepleteného uzla zvieratá bolo dobrým odľahčením a tak isto striedanie životných momentov, ktoré raz boli milé, romantické a raz pomaly vyrazili človeku dych, či už to bol tragický úraz mladej ženy, či záverečná nepozornosť nie najlepšieho otca. Posledným oživujúcim doplnením bola návšteva v tanečnom klube s reálnym ozvučením (v tú chvíľu som mal pocit, že som priamo tam). S neznámami hercami sa táto dráma dostala do užšieho výberu náročnejších filmov, ktoré dokážu v človeku vzbudiť niečo nezvyčajné. Za mňa 80% (27.03.2013)

Nezralý otec bez bytu, práce i peněz dostane do péče malého syna, ke kterému necítí žádné pouto. Cestou stopem za příbuznými se živí odpadky a krádežemi, na místě pak prošlými jogurty, které nosí chlapcova teta z práce. Přesunem na jih se šedý obraz i věcná nálada mírně projasní, muž si najde práci vyhazovače v nočním klubu a tam potká zbitou návštěvnici, vystupující ve vodním parku s kosatkami. Pouťová show je skvěle nasnímaná od hýřivých barev roztleskávaček k záběrům pod hladinou, které se z velebného ticha velmi rychle přenesou do kalné krve a probuzení v bílé nemocniční nicotě. (06.06.2020)