Na dřeň

Podle traileru jsem čekala film, který bude silně útočit na city a z diváka ždímat hodně slz, opak je ale pravdou. Film je místy i docela chladný, byly zde chvíle, kdy jsem si vážně přála, aby film trochu přitlačil a přenesl emoce na diváka, ale pak mi zase došlo, že toto opačné pojetí režisér přesně zamýšlel, vsadil na přirozenost a nenucenost. Emoce ve filmu jsou a jsou obrovské, jen nejsou patrné hned na první pohled, mám to takhle ráda, ale v tomto případě mi tam přece jen chyběla alespoň nějaká naléhavost. Tři hvězdy však dávám především z toho důvodu, že celý vystavěný děj mi přišel na dvě hodiny strašně málo, jsou zde hodně natahované pasáže a hlavně nepříliš uvěřitelná romantika. Nejlepší na filmu je podle očekávání skvělé herecké duo v hlavní roli, ale jinak se pro mě jedná o docela zklamání a asi film už podruhé nevyhledám. (11.11.2012)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Vlastně jsem se po celou dobu filmu snažil zachytit, o čem je, co se snaží postihnout. A vždycky když jsem měl pocit, že jsem to hlavní téma odhalil, obrátil směr úplně jinam. Stavba příběhu se tak pro mě stala podivným beztvarem, který jsem nedokázal plně uchopit. Herecké výkony bez debat na jedničku, některé scény překvapily svojí syrovostí. I tak jsem stále doufal v něco víc přímočařejšího a jasnějšího. 6/10 (02.03.2017)

Marion je naozaj úžasná herečka, pri ktorej Schoenaerts vyzerá ako hromotĺk a ešte mu aj napísali takú rolu debilka so svalmi. Ale inak ide o ťažký príbeh, dráma ako sa patrí, surovejšia, ale o to úprimnejšia. Odkaz, že človek môže žiť šťastný život aj s postihnutím a s Cotilardovej tvárou dokonca aj s láskou. A kamerové zábery pri rôznych tragédiách sú tu fakt premakané. (21.01.2019)

Hovězí romance o holce bez nohou a chlapovi, co má těžkej problém s agresivitou. Audiard natočil uměřeně něco, co z podstaty absolutně uměřený není... a ono to prostě funguje. Nohy pryč, vymlácený zuby, zlomený kosti a někde mezi tím tak trochu rezaví láska. Býčí šíje a naprosto anti-romantický Schoenaerts opět boží koktejl z něhy, agrese a bolesti, Marion je nadpozemsky dekadentní děvče s pokérovaným pahýlem. Romantika, jak se patří. Fakt dobrý. (27.03.2013)