Inferno

Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků. (22.08.2009)

Po Suspirii druhá Argentova čarodějnická storka/hororová pohádka/část trilogie o Matkách, opět zasazená do luxusních, psychedelicky nasvícených gotických kulis tajuplného domu, kterým se nese šepot a jehož obyvatele někdo krájí, do čehož občas komicky zasáhnou i okolní zvířata. Dlouhé scény vražd jsou jen chatrně spojeny řídkým dějem, postavy nezajímavé a hlavní herec podává tragický výkon, potěšila mě ale Daria Nicolodi, pro jejíž půvab mám slabost. Ústřední vypalovačka super, měla se tam protočit víckrát, než jen na konci. Trochu mi to připomnělo Malpertuis a závěrečná scéna, kde - SPOJLER - se hrdina setkává s architektem domu a ten mu vše vysvětlí - mi připomněla závěr Matrix Reloaded :D (20.10.2015)

Podle mě lepší než Suspiria. Výborná atmosféra, několik bravurních lekaček a solidní gore scény. Celýmu příběhu a i atmosféře taky hodně pomáhá opravdu hodně vlezlá, ale zároveň perfektní muzika, ovšem přišlo mi, že někdy na sebe strhávala až moc velkou pozornost a odtrhávala od děje. Ještě bych vyčet Argentovi celkem odfláknutý finále, ale jinak se jedná o hodně kvalitní horor (26.01.2008)

Inferno je sice o uroven slabsi, nez excelentni Suspiria, ale stale se jedna o vylozene kvalitni hororovy zazitek. Neni to uz tak efektivni pest do xichtu a Argento sazi na mnohem subtilnejsi zbrane. Elektronicky terror skupiny Goblins nahrazuji temne symfonie a pianka, primocara brutalita byla vymenena za hruzy predstavivosti a mytologie pribehu, ktery je nepravem odsuzovan, naopak je to nejsilnejsi vylepseni od originalu s rozvinutim pribehu 3 matek a zpovedmi architekta jejich temnych sidel. Je to jeste o neco poetictejsi horor, nez Suspiria a nektere sceny jsou vylozenou hororvou krasou. Potapeci sekvence, nebo Rimske setkani s matkou slz, ktere se Argento naplno venoval v poslednim dilu trilogie. Obzvlast v teto scene je fascinujici sledovat nakolik bylo Inferno inspiraci pro Polanskiho Devatou branu, ktera neni jen nahodou jednim z mych top10 filmu vsech dob. 7/10 (21.10.2010)

Po několika mizerných zkušenostech jak s Argentem, tak s italským hororem, jsem byl rozhodnut dát autorovi i jeho zemi sbohem. Alespoň co se filmu týče. Hodnocení mojí topky mě přesvědčilo, abych si to rozmyslel a nelituji. Ne, Argento mě vůbec nepřesvědčil a i přes několik hezky stylizovaných obrazů to bylo tentokráte opravdu naposledy, ale kvůli parádní muzice, která zazní v závěru, se určitě vyplatí o film alespoň zavadit. 30% (07.07.2015)