Inferno

Začátek tohoto filmu byl slibný, mysteriózni, surrealisticky barevný s hereckými postavami, které upoutaly pozornost. Postupně se však postavy ztrácejí a - bohužel- čím dále víc se projevuje žánr giala s gore efekty. Výrazně formalistní dílo (forma převažuje nad obsahem) se zajímavou estetickou složkou: červené a modré interiéry, mísící se moderna a historismus, Verdiho hudba a rock... Přiznám se, že jsem nepochopil smysl některých postav (studentka s kočkou, starožitník). Škoda, jako celek nakonec v závěru spíše zklamání. (26.04.2016)

Příběh není devizou tohoto filmu, ale je to úchvatná atmosféra, která vás s sebou strhne. Dario Argento před vás staví neuvěřitelné obrazy, zajímavé scény a obejde se velmi často beze slov. Nechává vás utápět v tichu, případně volí jen extatický a nervy drásající hudební doprovod. On moc dobře věděl, jak vzbudit hrůzu a „Inferno“ je jen další krásnou ukázkou. Interiéry i exteriéry jsou tu využívány ve prospěch hororu v neskutečné míře, což trochu odkazuje na Polanského, ale zároveň na horory gotické. Musím někdy zakončit celou trilogii, abych si ověřil, jestli po roce 2000 Dario naprosto ztratil sílu a vkus. (01.11.2014)

Videl som Suspiriu,potom Matku slz a až naposledy Inferno. Tým dvom som dal po 5*, Suspirii hlavne kvôli hudbe, Matke slz kvôli krutosti, ale tento je o niečo slabší. Vizuál ako vždy funguje a je skoro dokonalí, ale v príbehu som sa strácal. No a tých vrážd bolo pomenej, ani nejako neoslnili. Hudba na mňa tiež vobec nezabrala. A herci boli naozaj slabučký. Dve scény musím zvýrazniť, lebo boli fakt super. Prvou je tá, keď ho žrali a napadali krysy a keď volal o pomoc a prišla,len trocha ináč ako čakal, tá bola veľmi silne atmosferická,hlavne scény s krysami a potkanmi ma vedia vždy vystrašiť, a druhá je tá, keď skočila do vody pre kľúč a mala konflikt s zakladajúcimi sa mŕtvolami, tá bola strašidelná a mal som pri nej taký skľučujúci pocit. Tak v konečnom dôsledku som spokojný, hádam pri ďalšom pozretí ešte hodnotenie zvýšim. (25.04.2014)

Už Suspiria nebola bohviečo a bol to len lahko nadpriemerný film. Tam som oči zatvoril a dal tých 70%, síce slabých, ale dal. No tu už to nemienim robiť. Inferno je proste mdlá, nudná báchorka, ktorá je hrozne nafúknutá a až ide prasknút z toho ako sa snaží Argento natočiť to s dobrou atmsférou. To čo bolo v Suspirií dobré či priemerné, tu je hrozné. Herecké výkony sú jedna katastrofa a tie ich strojené rozhovory vyslovenie kričia trápnostou. Ako tak sa vydarila výprava, ktoré pomáha budiť dojem dobrej atmosféry, ale po pár minutách zistíte, že sa len tak tvári a nie to tak ako sa zo začiatku môže zdať. Nepochopím tú zmenu hudby. Zatial čo v Susprií to bol asi jediný bezchybný aspekt, tu to patrilo k tomu najhoršiemu z filmu. Jasne odosť horšie než prvý film. Dávam 40% a aj to preto, že sa mi ako tak páčila Suspiria a som zvedaví ako Tri Matky pochodia v poslednom filme. Velké sklamanie. Nečakal som, že to môže prekonať prvý diel, ale toto som ani len netušil. (10.06.2008)

Dario Argento se ve svém nejdražším a nejodvázanějším filmu zcela odtrhl od reality a vytvořil si v něm vlastní fantasmagorický vesmír, ve kterém dal plný průchod svým hororovým fantaziím. Interiér hotelu, v němž se většina děje odehrává, je architektonicky nesmyslný a připomíná spíš divadelní jeviště, konstantně zalité křiklavě barevnými světly, vycházejícími neznámo odkud. Hlavní postavy, které se střídají každých dvacet minut, jsou jen bezmocné figurky v rukou zlovolných sil a umírají velmi nepravděpodobnými, zato vizuálně poutavými způsoby. Argento kvůli navození snové logiky hercům dokonce nařizoval, aby se před kamerou chovali tak, jak by se normálně nechovali. Inferno bývá mnohými kritizováno kvůli nesouvislému a absurdnímu ději, stupidním dialogům a příšerným hereckým výkonům. Jiní ho zase vnímají jako pozoruhodné autobiografické snové dílo ve Felliniho tradici. Podle Argenta jde o jeden z jeho nejupřímnějších a nejčistších filmů, na který ovšem nemá moc dobré vzpomínky. Kvůli vážné nemoci musel některé scény režírovat vleže a párkrát ho dokonce zastoupil proslulý Mario Bava, který měl na starosti druhý štáb (natočil např. známou scénu v zatopeném tanečním sále). Výsledek je ryzí hororová symfonie, jejíž síla spočívá v Argentově vizuální virtuozitě, surreálné výpravě a burácivém rockově-operním soundtracku. (07.09.2023)