Eugéniové

Až nečekaně dobře sesumírované vyprávění s jasným názorem na věc. Přece jen ale mohlo být líp uvozeno, že se dokument zaměřuje na eugeniku za nacismu. Pokud jde o výtvarnou stránku filmu, ta byla podle mě hodně zajímavá a vhodně se doplňovala s citáty Ouředníkových knih, potažmo i s celkovým vyzněním snímku. Snad jen montáž toho skleněného muže po Hitlerově boku mě iritovala, ale to je drobnost. (16.05.2015)

Jako výukovej materiál stupidních dětí ze základky, kteří když slyší eugenika, tak se jim vybaví neexistující pornoseriál o orálním sexu s osly nebo jméno starověké bohyně, by to mohlo být víceméně užitečný. Jenže já nejsem dějinami minutej polodement a nelíbí se mi, když ke mně někdo mluví rádobyzábavně a hlavně jako s úplným kreténem. Vědecky extrémně plochý, ničím objevný dokument zajímavý pouze formálně slušně odvedenou prací Róny. A to se nebudu pouštět do tvůrce pro jeho primitivní a tendenční antikomunismus. (ještě bych zákeřně připomněl, že se na dokumentu pracovalo prej asi 4 roky, smutný,co?) (07.07.2014)

Začal bych tím, že ohlédnu-li se na popis a dám si to všechno dohromady, tak jsem trochu zklamán. Název by měl být spíše Nacistická eugenika, protože se především zaměřuje na druhou světovou válku a veškerý humbuk kolem NSDAP. Že zrovna autoři dali větší váhu tomuto zaměření dokumentu, který lze uplatnit i na obecnou problematiku eugenetiky (jak vyplynulo z diskuze po promítnutí filmu), tak budiž. Ovšem mě to v tomhle směru moc neuspokojilo, protože o tom ostatním (nacismus nepočítaje) se zmiňuje opravdu jen letmo. Na druhou stranu, autoři s tím museli mít obrovskou práci a to zpracování je převelice zajímavé, dotažené a poutavé. Nemůžu dát proto tři hvězdy, protože mi to přijde pro tento dokument málo a je třeba ho ocenit. (09.07.2014)

Stručné dějiny (toto je aluze na Patrika Ouředníka a jeho Europeanu, jejíž citací: "Někteří historikové říkali, že 20. století začalo, když se zjistilo, že lidé pocházejí z opic. A někteří lidé říkali, že pocházejí z opic méně, než jiní." Patrik Štingl kongeniálně k prvním obrazům otevírá svůj dokument, aby předznamenal, co na diváka čeká v následující hodince a čtvrt; à propos, nenapadlo by mě, že "věk extrémů", resp. jeho největší zločin, lze vystihnout dvojicí lakonických vět) "šlechtění" člověka aneb Kterak darwinisticky orientovaná eugenika (aby nedošlo k omylům, eugenika samozřejmě není vynálezem 19. století a chtěným dítětem Charlese Darwina, vzpomeňme při této příležitosti kupř. antický koncept kalokagathia, kde se (morální) dobro pojilo s (fyzickým) krásnem, i tuto myšlenku nacisté zneužili, resp. je někde tam, v hloubce jejích učení) vyšlapala cestičku plynovým komorám. Progresivní forma (žádné mluvicí hlavy, nýbrž mix animace a archivních záběrů), děsivé a odpudivé téma, o to však důležitější dokument. A musím říct, že mě překvapilo, jakou důležitost stran rasové politiky přikládali nacisté pražskému vysokému učení (samozřejmě ideologicky předpojatému), měl jsem a mám z dokumentu pocit, že Osvětim, Dachau, Bergen-Belsen aj. nacházeli ospravedlnění (resp. metody a praktiky vyhlazování) v hlavách zdejších (naštěstí ne-českých) "doktorů". Smutná, tato světovost. Kéž se tyto časy už nikdy nevrátí! 75 % (16.03.2023)

Spíše umělecký počin než dokumentární film, který by chtěl co nejmnohostranněji zmapovat fenomén jedné (pseudo)vědecké disciplíny, v níž člověk hodlal vyrvat evoluční proces z "božských" rukou či přírozeného řádu. Film osloví především působivou imaginací v práci s unikátními archivními materiály: do nich neustále vstupují svěží animace čerpající z expresivních kreseb choromyslných a poodhalující za "zdravým" odstupem kamery zvrácené a úzkostné jádro, či prostřednictvím ironických intervencí znevažující primární funkce dobové ideologické rétoriky. Každá z kapitol je tak do jisté míry svébytným kreativním uchopením jednoho z aspektů, bohužel ovšem nedostatečně vnímá přítomnost celkové výpovědi a vazeb přesahujících jednotlivé sekvence. Otevřená esejistická forma sice hledá nové souvislosti mezi historickými záběry, ale svoji náznakovostí a zastřeností příliš neprohlubuje danou problematiku, ani nenabízí prostor pro otázky a reflexi. Spíše jde o letmý průřez problematikou, která Štindla zaujala především svým tvůrčím a emotivním potenciálem, než možnostmi vytvořit nad tímto tématem skutečnou myšlenkovou rozpravu. I jím zvolený postup však funguje dobře a určitě podnítí k dalším náhledům do historické problematiky, byť již probíhajícím v prostoru knihoven či internetu. (26.10.2013)