Z popelnice do lednice?

Vo „vyspelých“ krajinách sa polovica vyrobeného a nakúpeného jedla vyhodí do smetí. Buď ide o pokazené jedlo, o zdravé jedlo po dátume trvanlivosti alebo aj pred dátumom spotreby. To ale nie je všetko. Obchod určuje, aký má byť tvar a veľkosť zeleniny a ovocia, a tak pestovatelia sú nútení už pri zbere vyhodiť 20 % úplne zdravých plodov, lebo nespĺňajú kritéria obchodu, ktoré nie sú vôbec zdravotného charakteru ale vyložene estetického, a tak by vôbec neprevzal zásielku. Zemiaky sa vyhodia priamo na poli a tak to môže po zbere vyzerať, že zber ešte neprebehol. Celkovo vyhodí západný svet toľko potravín, že by nasýtil všetkých hladujúcich na svete trojnásobne. Nejde však o to posielať polosuchý chlieb, ktorý na druhý deň už nechceme, do hladujúcich krajín. Pointa je v tom, že na naše vyhodené potraviny boli použité prírodné zdroje a ľudské zdroje, ktoré nie u nás, ale inde chýbajú, čím sa zvyšuje cena potravín a znižuje ich dostupnosť. No (zatiaľ) to nie sme my, koho to najviac postihne a tak to ani nevnímame. --- Film poskytne mnoho záberov na celé palety ovocia smerujúceho do smetí aj keď je každý druhý kus v poriadku, ale nie je ekonomické to triediť. Tiež na plné kontajnery potravín pri obchodoch, kde sa radi potajomky realizujú „kontajneroví potápači“ a vyberajú, čo sa dá. Veľmi mi niekoho z našich sídlisk pripomínajú, ale oni to robia nie pre svoju zlú situáciu, ale z presvedčenia. (19.03.2013)

Netušila jsem, jak až moc se v tzv. vyspělé společnosti plýtvá jídlem, že např. banány ke spotřebiteli cestují 10 000 km jenom proto, aby se hned hodily do koše, protože jsou přezrálý. Nebo, že klidně vyhodí jogurty, které mají šest dní do konce data spotřeby. U nás se to sice až tak nepraktikuje, ale stejně celkově celá západní společnost prý vyprodukuje tolik odpadu, že se z něj na skládkách tvoří metan, který zamořuje ovzduší takovým způsobem, že kdybychom snížili plýtvání jídlem o polovinu, došlo by k takovému snížení plynů ovlivňujících klima v ovzduší, jako kdybychom se zbavili poloviny všech aut na světě. Tak a co teď s tím? Je dobře, že se o tom alespoň informuje, doufám ale, že když už máme na světě tolik placených odborníků, tak že to plýtvání dokážou nějak rozumně zarazit. Vím, každý má začít u sebe, jenže tady je problém, že v naší společnosti jsou peníze na prvním místě. To, co nadnárodní korporace provádí např. v Kamerunu je fakt svinstvo. Jen tak si zabavují pole chudých farmářů, vlastně je zotročují a nic se neděje? Když se něco podobného dělo u nás to bylo řevu. Jak to, že tady se mlčí?! Doufám, že jednoho dne se lidstvo vzpamatuje, jinak... (01.03.2015)

Bezesporu zajímavý dokument, z kterého mi zřejmě nejvíce utkvěla myšlenka jednoho německého pekaře. Ten starý chléb zpracovává na alternativní otop. Čeští pekaři z něj znovu pečou, takže je pouze sázkou do loterie, jestli se vám chléb do druhého dne rozdrobí, zplesniví, nebo z něj zbudou drobky s plísní. (25.02.2015)

Nesmyslné plýtvání od sběru či výroby, až po prodej produktů, které kvůli krátké expirační době putují do kontejnerů. I přestože jsou potraviny stále čerstvé, "kvalita supermarketu", standardizované či vizuální potraviny i zákony EU, to vše rozhoduje o tom zda-li se potraviny vyhodí a nebo putují do supermarketu k prodeji, kde díky kratší expirační době po zakoupení produkt jednoduše vyhodíme a jdeme koupit nový. (17.01.2014)

Občas lehké sklouzávání k alternativní levicové agitce, ale vesměs dobře uchopený dokument, ze kterého musí být i tržně orientovaným divákům lehce nejisto. Dle selského rozumu by ovšem měla neviditelná ruka trhu zmáknout spoustu z těch předkládaných problémů. Chce to jen chtít a mít odvahu jít do rizika. A to asi nikdo nechce a jak je vidno ani k tomu nějak v tom našem "západním" světě není vůle. Se závěrem se nedá než souhlasit, každý musí prostě začít u sebe, jinak se nic nezmění... (24.02.2015)