Montevideo, vidimo se!

My máme svůj Řím 1934, Jugoslávci resp. Srbové Montevideo 1930. Stejně jako my proti Italům ani oni neměli tehdy proti domácím šanci a určitě to nebylo tím, že by byli horší fotbalisté. Pokračování příhod srbských zlatých hochů se mi líbilo víc než první část a to především proto, že se víc točilo kolem fotbalu jako takového. Dnešním primadonám by určitě neškodilo vyzkoušet si podmínky, jaké měla řada fotbalových mužstev na úsvitu světových turnajů. Třeba by se mnozí z nich z té diskotéky konečně probrali. Vedle toho zaujme i pár vtipných scén, celkem solidně nasnímané zápasy a zjištění, že FIFA byla zkorumpovaná už tehdy. Rýpalové budou mít určitě výhrady k faktografickým chybám, ale vem to čert. Mě se to líbilo. 80% (24.01.2015)

Pokračování této srbské fotbalové podívané má trochu jiné ladění a není to jen tím, že se děj přesunul do Jižní Ameriky. Humoru i patosu ubylo, zato je tu víc napětí a nerváků na zápasech a vůbec se to tentokrát točí mnohem víc kolem fotbalu. Co ovšem naštěstí zůstalo, to je většina bezva postav, z nichž jsem si přeci jen nejvíc oblíbila šviháka a krále srbské kopané Mošu, ale hned za ním také jeho věčně zamilovaného kámoše a zázračného hráče Tirkeho, stejně jako jejich dobráckého trenéra Boška a v neposlední řadě i vedoucího jejich výpravy, na jehož jméno si teď nevzpomínám, ale který mi oba dva díly svou vizáží až neuvěřitelně připomínal Gregory Pecka. Těm všem jsem pochopitelně přála ze všech sil vítězství a byla jsem velmi rozhořčená tou nespravedlností během semifinále s domácí Uruguayí, ale pak jsem si o tom zkusila něco málo vygooglovat a začínám mít silné podezření, že si to srbští filmaři dost přibarvili k prospěchu tehdejší jugoslávské reprezentace. Jó, jak jde o fotbal, jde všechna objektivita stranou, tak to asi bylo a bude. (10.02.2015)

Fotbalovější pokračování, možná o trošku lepšího prvního dílu. Tentokrát se setkáváme na prvním oficiálním mistrovství světa, až v dalekém Montevideu. Dějová linie je předvídatelná a historicky podložená. Už v přístavu, po úmorné několikatýdenní cestě, je hrdým Jugoslávcům jasné, že vše není takové, jak si vysnili. Čeká na ně děda s papírovou cedulí, do hotelu jdou pěšky a samotný hotel, je spíš díra, než ubytovací zařízení. Přesto se to celé nakonec rozjede a i když nemá pomalu nikdo tucha, kde Jugoslávie, natož Srbsko, vůbec leží, tak svým umem a proháněním míče, svůj respekt Srbové najdou. A nebude se prohánět jenom balón, Tirke se "nečekané" zamiluje, ale k jeho smůle je zdejší temperament o trošku ostřejší, než ten na Balkáně :o) Každopádně jde ale o fotbal a toho je tady dost a dost a až na drobné faktické historické nesmyslnosti, se film drží faktů a jejich výklad, je věrný a poutavý. Jednoduše budete celé partě okolo Moši a Tierkeho fandit z celého srdce a ač působí alespoň zpočátku jako balíci z balíkova, tak si u vás své sympatie určitě najdou. Alespoň u mne to tak bylo. Možná bych trošku očesal stopáž, ta filmu ale v celkovém obraze zase tak neuškodila. Je to prostě balada, pro každé fotbalové srdce :o) Viděno jako 5 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)

Keď si odmyslím tie nezmyselné futbalové pasáže, je to taká klasická východoeurópska tvorba ala "Čierna mačka, biely kocúr". Tie charakteristické črty ich typického humoru sú veľmi totožné. Spočiatku mi snímok napriek "téme", ktorá ma niekoľko rokov živila, a neustále patrí na prvé miesto v mojom srdci, veľmi nesadol. Odstupom času si ma však vďaka skutočnému vyobrazeniu problematiky, manipulácie ľudí za pomoci peňazí, vidiny lepšej budúcnosti, ktorá zmení charakter čo i len malej skupinky ľudí (hráčov), či zrodu lásky dvoch úplne odlišných kultúr, ktorá sa v určitom momente ocitá pod tlakom vášne k futbalu, predsa len získal. O semifinálovom zápase Juhoslávie s Uruguajom, ktorý niesol známky kontroverzných rozhodnutí rozhodcov som si čo to prečítal, a úprimne povedané, jedna z hlbokých myšlienok vtedajšieho prezidenta FIFA:" Z FUTBALU SA STÁVA BUDÚCNOSŤ SVETA, ZO STROMU NEVIDÍTE LES!! ", dnes platí na 100%. Dnes nestačia čisté úmysly, systematická práca s mládežou, či tvrdá drina. KONTAKTY, PENIAZE - dnes hýbu výsledkami športových podujatí. Je to hanba, ale je to tak. Dnes páni v čiernom (krikľavom), na rukávoch s logom "FAIR PLAY" ochraňovaný zväzom, môžu takmer všetko. A tak nám v určitých momentoch neostáva nič iné, iba oči pre plač z bezmocnosti, že pre úspech, nestačí vzdelanie či snaha napredovať, ale obrovský "BULDOZER" v podobe "dobrých" funkcionárov, ktorý už ten pozitívny výsledok družstva, nejako zariadia. Mohol by som tu rozpísať niekoľko "príbehov", ktoré som zažil na vlastnej koži pri "prof. futbale", no to nemá zmysel. Na záver už len dodám, že napriek tomu, že sa v tomto snímku venuje futbalu dostatok priestoru, je na úplne vedľajšej koľaji. (08.03.2015)

Přemýšlel jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem dal čtyři. Příběh sám o sobě je velmi zajímavý, film je dobře natočený, jen možná trochu zdlouhavý. Největším mínusem byl pro mě Armand Assante. Jeho postava mi přišla hrozně otravná a navíc mi přišlo, že neumí ani pořádně mluvit. Jeho části jsem měl bez titulků a špatně jsem mu rozuměl. Ale jinak se Srbsko za tento film, který poslalo do boje o Oscara, nemusí vůbec stydět. (24.09.2014)