Soukromý vesmír

Tato umělecká adorace všedního života mě osobně irituje. Celý ten dokument je totiž zoufale... banální. Nebýt těch prostřihů se všemi těmi dobovými záběry Gotta, dobývání vesmíru a novoročních projevů potentátů - které jsem osobně shledal jako fascinující - snad bych tento dokument ani nedokoukal. Umíral jsme u něj nudou! Soukromý vesmír je podle mě voyerský pohled kamsi, kde vlastně k vidění není vůbec nic. Mimochodem jsem překvapený, jak rychle od vstupu do kin šel tento dokument v televizi - už po nějakých 8 měsících. (07.10.2012)

Časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové mě vždycky zaujaly, proto jsem se těšil i na televizní premiéru jejího posledního počinu, a to Soukromého vesmíru. Bohužel dostavilo se zklamání. Manželské etudy, Katka, René, ti nepostrádali spád, děj a poselství. To vše mi však zde chybělo. Docela obyčejný příběh rodiny by nemusel být až tak obyčejný, dokonce s prominutím nudný, kdyby autoři více akcentovali zajímavé a důležité okamžiky v životě této rodiny. Bohužel ty se ztrácely v banalitách všedního dne a výsledek je to tak velmi rozpačitý. (08.10.2012)

Chtěl jsem si sypat popel na hlavu, že budu paní Třeštíkovou lacině kritizovat, protože mě tenhle její film narozdíl od většiny jiných jejich filmů nudil, přičemž jedinej rozdíl spočívá v tom, že tentokrát neměla štěstí na zajímavej objekt svého dlouhodobého zájmu. Nakonec si ale říkám, že to tentokrát nedopadlo proto, že tomu tolik nedala, respektive že tomu dala málo. Možná se Kettnerovým fakt nic moc nedělo- kromě toho, že se rodily děti a v puse se jim po čase objevovaly zoubky. Ale přesto mi přijde, že to paní Třeštíková brala hákem. Málem to nebylo z čeho postříhat. Zachránila to ta četba z deníků. Bohužel ne co do spádu, pouze co do stopáže. Jsem o dvě dekády mladší než Kettnerovi, o 2 roky starší než Honza. Neodnáším si z toho nic, co bych dřív nevěděl. Třeba si v tom ale něco najdou mladší generace..? Stejně bych jim ale raději doporučil Manželské etudy. Tohle byla fakt taková B-Side Heleny Třeštíkové & spol. P.S.: Nehodilo by se přiznat podíl na režii synovi? (30.12.2023)

Pokud mělo jít o synátora Honzu, tak to by se nesmělo jeho dětství a puberta přeskakovat způsobem, kdy deset let je shrnuto snad ve dvou větách a začne se to na něj zaměřovat vlastně až po třicítce. Pokud to mělo zachycovat osudy obyčejné rodiny na pozadí tuzemských dějin posledních bezmála čtyřiceti let, tak by to zase muselo jít mnohem víc do hloubky (dopady změn apod.) a ne prostříhat pár novoročních státnických proslovů a něco předčítání z deníčků, kdy se rodina vlastně vůbec nedostane ke slovu nad rámec "rok xy; první žigulík". Takto je to pouze o božském Kájovi a jeho čecháčkovství, kdy by zapěl snad i Hitlerovi k narozeninám, pokud by si to doba vyžadovala. O co tedy Třeštíkové tentokrát šlo? Těžko říci, ale výsledek je k nerozeznání od návštěvy u vašich seniorských příbuzných, kteří neomylně sahají pro rodinná alba, jakmile se objevíte ve dveřích. (07.10.2012)

Nápad to není zrovna dvakrát originální. Na osudech a příbězích jedné obyčejné rodiny ukázat, jak se Československo a následně Česká republika změnily během posledních třiceti let. Jenže pokud máte nadmíru sympatickou obyčejnou rodinu, která je vám i lecčím blízká, máte vyhráno. Tak postupuje Soukromý vesmír první polovinu svého děje, kdy divák nadšeně poslouchá popisy táty rodiny – především jeho komentování politiky stylem “my jsme měli důležitější věci na práci, stavěli jsme dům”. Když se ale snímek zaměří na jejich rozmazleného syna, už ztrácí důvod, proč by ho měl někdo sledovat. Koho by bavilo pozorovat osudy polo-anarchisty, který žije strašně nezávisle, ale přitom by bez peněz rodičů na tu svoji marjánu neměl… (30.05.2012)