Poslední školní autobus

Přehlídka emocionálních zrůdiček, co hodinu a tři čtvrtě hrdě řvou, že v každém kolektivu skládajícím se z víc než dvou lidí je minimálně jeden kretén. Gondry zde samozřejmě projevuje o několik cisteren víc tvůrčího talentu než typický tvůrce žánru „prdni do místnosti kameru a natoč jakoby naturščiky, které chce v reálném životě každý postřílet“, ale i tak je Poslední školní autobus jen o málo zajímavější než procházka cirkusem a poslouží maximálně těm, kdo doposud žili zavření někde v prabábině skříni a neměli ponětí, že podobná hovada vůbec existují. Na výrazný nadprůměr to pozvedává až poslední třetina, kde se konečně přikročí k důkladnému profackování a introspekci následované překvapivě úlevnou katarzí. (31.07.2014)

Breakfast Club dneška? Spíš jeho antiteze. Gondry se sice drží relativně na uzdě, což je jedině dobře, ale jeho omezené vypravěčské schopnosti se našponovat nepodařilo a nakonec se opět končí jeho prázdnou exhibicí s tupoučkým poselstvím "buď sám sebou a ne tím, kým tě kámoši chtějí mít". I v tomhle filmu se žije ze scény do scény, kdy je vlastně jedno, jestli to skončí tímhle záběrem, nebo až za hodinu a půl. Tentokrát se to k ději víceméně hodí. Myslím upřímně, že Gondry už se nikdy nepřekoná a jeho nejlepším filmem zůstane Věčný svit, kde ho kvalitní scénář a paradoxně možná i přísnější produkce udržely na správné cestě. Tenhle film měl natočit spíš Spike Lee, který by se netopil v pozlátku a opravdu by něco sdělil. (03.12.2013)

Na místě tradičního dějového oblouku hollywoodského střihu, dostane divák v tomto případě od Gondryho spíš sloupořadí mnohačetné klenby, v níž jeden příběh podpírá druhý, přičemž je ale každý z nich schopen fungovat i samostatně. Některé dějové linie postupně mizí, jak jednotliví aktéři opouštějí scénu (autobus), což je samo o sobě jako vyprávěcí princip velice zajímavé. Pozitivní je - a na tom se asi s většinou diskutujících neshodnu - že snímek, který se tváří vedle snově papundeklových opusů, kterými režisér proslul, jako úlitba mainstreamu, zůstává v mnoha detailech gondryovský v tom nejlepším slova smyslu (celofánové plameny v pekle, prolínačky do jiné scény přes okno autobusu atd.). Z onoho minimalistického prostředí, který kamera prakticky neopouští, vyždímal režisér, co se dá. Je to zábavná jízda s trochou sociální kritiky a zajímavými příběhovými linkami. Přesto mi leží na mysli dvě větší výtky vůči celkové koncepci. 1) Na konci Gondry zbytečně tlačí na pilu jakési celkové smířlivosti, takže vyznání hlavního zmetka a jeho poslední dobrý skutek, nevyznívají vůbec věrohodně. 2) Jako určité sociální zrcadlo film funguje, ale oproti jiným školským dramatům (Mezi zdmi, Oddělen) mi schází nějaký hlubší reflexivní tón. (03.08.2014)

Michele Gondry tímhle filmem otisknul problémy mladejch současnosti. Film se totiž celej odehrává v autobuse, kterej je přeplněnej černejma, hnědejma, bílejma, Arabama, Indama nebo Hispáncema. Takovej svět v kostce v podobě autobusu. A v tom autobuse se neděje nic jinýho než to, že si užívají poslední den školy a chystají se na letní prázdniny. Řeší kraviny, snad ani jeden mi nezvedne náladu a přiznávám, že někdy v půlce filmu mám dokonce náladu filmu vrazit Odpad a ani ho nedokoukat. Mám konverzační filmy rád, ale tady se to prostě totálně nepovedlo. Všechny bych profackoval tak, že by o tom ještě půl druhýho roku přemýšleli. Zajímavé to začne být až ke konci. To odpadnou kreténi a zůstane ten největší, který tomu všemu velí. Ten ale následně zjistí, že zase takovej borec, jak si myslí, není. No...a já mám vyhráno, protože konečně je čas na trošku inteligentní pokec, než to, co předvádělo stádo předtím. Jenže to už se blíží konec a najednou v autobuse už nikdo nesedí, protože všem začali prázdniny. (08.05.2014)

Veľmi sa mi páčilo, že ako postupne decká z autobusu vystupujú, mení sa nálada filmu - postavy sú k sebe úprimnejšie (nemusia sa pretvarovať pred zvyškom triedy) a je na nich vidieť akúsi únavu z každodenného snaženia sa vybudovať si vlastnú identitu. Je to povrchné iba do tej miery, do akej školáci skutočne povrchní sú. Koniec má krásnu atmosféru večera začiatku prázdnin, keď máte chuť iba tak sa vyvaliť s pocitom zaslúženého odpočinku, vediac, že onedlho sa vám to pekne všetko začne odznova. Keď si spomeniem na seba na strednej, príde mi to dojemné:) (23.03.2013)