Fetih 1453

Bitka, kde malo hlavné slovo obrovské delo a jeho ohrdnutý výrobca... Zmiešané pocity, ale prevládajú tie pozitívne. Myslím, že na turecký projekt ide o vydarený výpravný film, plný akcie, bitiek, romantiky a to všetko za účasti výbornej kamery a nádhernej vizuálnej stránky. Ani hudba nebola zlá. No na druhú stranu je aj plný priam až smiešneho hrdinstva a patriotizmu. Z filmu vlastenectvo priam až vytekalo, no takéto vlastenectvo sa samozrejme bez výdatnej pomoci pitvorenia dejín ale nezaobíde. Vlastne príbeh sa historických udalostí drží len v hrubých rysoch a dátumoch, celá romantická časť dejovej linky ako aj väčšina udalostí okolo postáv je dotvorená. Hlavne čo sa týka postavy hlavného obrancu mesta - janovského kapitána Giustinianiho. Napríklad jeho smrť nebola taká ako vo filme. A samozrejme ani patetická smrť jeho najväčšieho soka v láske... Na druhú stranu páčil sa mi casting - herci boli celkom sympatickí a ženy vo filme na turecké pomery veľmi pekné. Na slabší nadpriemer v rámci pukancovej zábavy to stačí. 70/100 (08.06.2017)

"Skočil Turčín bystrým skokom do jelšiny nad potokom..." (Samo Chlaupka-Turčín Poničan) Skočil po ňom i ďalší na vlas rovnaký Sandokan z druhej strany hradieb. A dvorenie sa môže začať! Na jednej strane klingončinou hovoriaci Mehmed v2.0 s veľkým delom na strane druhej pápeženec Konštantín11 so zavretou bránou. Po ikstom nevydarenom pokuse o prienik prichádza deduško Večerníček so svojím plánom ako Konsťu položiť na lopatky. Rady staršieho padli na úrodnú pôdu, a tak Mehmed získava priazeň detí, ktorým pred pár minútami pobil ich otcov, hlavne že sa môžu klaňať vlastným falošným modlám...VIVA LA FILMOVÁ HISTÓRIA!!!...Mám historické jatky, kde oddelené údy lietajú na všetky svetové strany veľmi rád. Preto ma táto turecká verzia "ŽeleznejKlády" veľmi potešila a napravila tak pošramotenú povesť z krajiny Tisíc a jednej odtrpenej noci. To že Turci vyšmelili za sušené datle nejaký ten komp sa na výsledku očividne podpísalo. Nevravím že s tou animáciou na to išli nejak extra citlivo, ale boje všetky pochyby a námietky zmietli pod koberček. So strihom si tiež nedali veľa práce, a tak niektoré scény prídu úplne zbytočné a akoby odtrhnuté od celého deja (všetky scény s loďami). Nasleduje však pokrik Alláh Agbar a aj táto chybička krásy je ta tam. Odporúčam! (24.09.2012)

V dobách, kdy ještě Besiktas kopal křesťanskou ligu, jste si mohli z Velkého bazaru přivést místo božené kundy akorát tak nějakou tu ikonu. Naštěstí se objevil hrdinný, strašně roztomilý a lidumilný sultán Mehmed, který měl pod turbanem, a rozhodl se té prohnilé, křesťanské pakáži ukázat, zač je toho Mohamed. Škoda jen, že to pak jeho nástupci nedotáhli až do Vídně, nemuseli bychom v devadesátých letech jezdit pro cinknuté zlato a trička za Marku tisíc kiláků a mohli jsme za humny jen tak odskočit obtěžkání taškami do Prátru na kebab. Taky by mě docela zajímalo, jak by vypadal Stefansdom jako mešita. No, ale dost řečí! Na turecký film je to pompézní, velmi zábavné a přes hodinu je tam krvavá bitva jako kráva. Až na to, že ze zasraného, posedlého, dobývačného tyrana udělali sympatického, nábožensky tolerantního filantropa, co se mazlíčkuje s obyvateli dobyté Konstantinopole a slibuje jim náboženskou svobodu těsně před tím, než je zotročí a zprasí Hagia Sofii minarety, jsem se u toho celou dobu nadšeně tahal za šulínka. I díky Mehmedovi se teď totiž může Zimír prohánět po německých dálnicích a Uzunoglu nám skupovat pod prdelí nemovitosti. Nevím, co na to řeknou Srbové a Bulhaři, ale verbal je spokojen. (19.09.2012)

No, tak řekněme, že Fetih 1453 nepatří zrovna k vrcholným dílům turecké kinematografie a že jsem vzhledem ke kontraproduktivnímu nadužívání digitálních pozadí měl častokrát pocit, že jej natáčel Václav Vorlíček, ale přeci jen jsem si tam našel nějaké zábavné momenty:___________1) Kolem císaře Konstantina neustále poskakovala nějaká polonahá děvčata a dokonce už v 15. století nosila podprsenky (navíc bez ramínek). ___________ 2) Scény, kde se všichni mlátili, sekali atp. nevypadali vůbec zle, což jistě potěší srdce patriota, neb tam podle titulků máchala meči slušná řádka Slováků a Čechů. ___________ 3) Film končí übervtipnou scénou, kdy Mehmet Fatih nakráčí do Chrámu Boží moudrosti, v němž se zřejmě ukrývá 100% civilního obyvatelstva Konstantinopole, usměje se a řekne něco jako "Nebojte, teď jsme všichni jedna rodina, můžete si dál praktikovat svoje náboženství", načež všem začnou láskyplně svítit oči a Mehmet se nakonec pomazlí s roztomilým blonďatým děťátkem. ___________ 50% (18.08.2012)

Bitevní scény slušné, milostný trojúhelník Samir-dělostřelkyně-Sandokan zbytečná a ten konec je ta největší haluz za poslední roky. Když totiž Mehmed vstoupil do dobyté Konstantinopole, potom co si tam jeho hoši trošku zablbli, musel by si tu blonďatou holčičku sestavit z několika kousků, protože vcelku jich tam po mejdanu moc nezbylo. (19.10.2012)