Fetih 1453

PROROK ŘEKL: ,,KONSTANTINOPOLIS BUDE JEDNOHO DNE DOBYTO. VOJEVŮDCE, KTERÝ HO DOBYJE, BUDE POŽEHNANÝ....“ /// To bylo tenkrát, když si všichni mysleli, že Bůh je na jejich straně. Mehmed II. přišel o fotříka a musel na trůn. To že byl mladej, spravedlivej a chytrej není až tak důležitý, jako to, že chtěl rozšířit říši a vytvořit impérium. Snaha o vykreslení tý doby, zvyklostí atd – zdá se bejt poněkud votravná. Statický vyprávění pro politology s prachbídným tempem přeruší až malá bitevní vřava, která dá NAŠTĚSTÍ zapomenout na strašlivý digitální ohavnosti, doposud předvedený. Tři (možná i čtyři) prdele politickejch událostí, který prostě musej bejt vyřčeny, než sultán oblíkne ocelovou košili. Chápu to a tak zatím co slabší kusy vodpadaj, zůstávám (spolu s Jirkou Pehem a Verbalem – myslím, že není třeba dávat odkaz) v klidu (ty taky? Soráč, nevšiml jsem si…). Faruk Aksoy není Ridley Scott a ta filmařina je vobčas hodně tragická. Naštěstí už (cca hoďka dvacet) jdem voblíhat (město pičo!). Komu tady chcete fandit? Konstantinovi XI? Mehmedovi II? Romantickýmu vztahu Ery a Hasana? Přes divnou filmařinu mě baví ona skutečná historická událost a vojenský záležitosti (strategie oblíhání, bitvy). Patosácký kecy vo starejch předcích jsou nutností (no jasně že taky to ,,ÚCTY DOSÁHNEM JEN POMOCÍ VÍRY“ musí bejt…). Doporučuju kvalitní release. Sice vyniknou i ty efekty na piču, ale dobývání Konstantinopolu za to stojí! . /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vo TOMHLE jsem zatím jen četl. 2.) Alláh akbar. 3.) Zajímám se o výrobu kanónů. 4.) Thx za titule ,,Bladesip“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (21.09.2012)

Dějově samozřejmě sračkoidní a vyznívá to tak, že by jsme Jana Sobieského měli na věky zatratit za to, že Turky u Vídně rozdupal, ale na druhou stranu bych tu propagandistickou stránku neviděl tak hrozně. Plus mínus se to moc neliší od obecně tolerovaných hollywoodských projektů. No a u samotného konce jsem prskal smíchy. Co mě ale hodně bavilo bylo samotné obléhání Konstantinopole. Ačkoliv byli vidět markantní nedostatek financí a zjevná inspirace LoTRem či Královstvím nebeským, bitevní scény byly víc než dobré a v několika momentech mě zaujaly víc, než výše zmiňované velkofilmy. Ale to je taky jediné, co snese přísnější měřítko. 40% (16.03.2013)

"Skočil Turčín bystrým skokom do jelšiny nad potokom..." (Samo Chlaupka-Turčín Poničan) Skočil po ňom i ďalší na vlas rovnaký Sandokan z druhej strany hradieb. A dvorenie sa môže začať! Na jednej strane klingončinou hovoriaci Mehmed v2.0 s veľkým delom na strane druhej pápeženec Konštantín11 so zavretou bránou. Po ikstom nevydarenom pokuse o prienik prichádza deduško Večerníček so svojím plánom ako Konsťu položiť na lopatky. Rady staršieho padli na úrodnú pôdu, a tak Mehmed získava priazeň detí, ktorým pred pár minútami pobil ich otcov, hlavne že sa môžu klaňať vlastným falošným modlám...VIVA LA FILMOVÁ HISTÓRIA!!!...Mám historické jatky, kde oddelené údy lietajú na všetky svetové strany veľmi rád. Preto ma táto turecká verzia "ŽeleznejKlády" veľmi potešila a napravila tak pošramotenú povesť z krajiny Tisíc a jednej odtrpenej noci. To že Turci vyšmelili za sušené datle nejaký ten komp sa na výsledku očividne podpísalo. Nevravím že s tou animáciou na to išli nejak extra citlivo, ale boje všetky pochyby a námietky zmietli pod koberček. So strihom si tiež nedali veľa práce, a tak niektoré scény prídu úplne zbytočné a akoby odtrhnuté od celého deja (všetky scény s loďami). Nasleduje však pokrik Alláh Agbar a aj táto chybička krásy je ta tam. Odporúčam! (24.09.2012)

Stejně tak rychle jak se ve mně vzedmulo nadšení po zjevení Fetih 1453, můj entuziasmus rychle opadl. Důvod je ten, že Turci se sice očividně ukrutně snažili natočit svůj národní epos a do svého velkofilmu narvali spoustu elánu a prachů, potíž je v tom, že jsou to sračkeři a ne filmaři. Je to přesně to, co jsem viděl v Istanbulu, když jsem tam před lety byl; ani Evropa, ani Asie, spíš jen všude takovej pseudoarabskej shit. Režisér Faruk Aksoy podle mě viděl Pána prstenů a začal snít o tom, jaký by to bylo krásný, kdyby u Helmova žlebu vyhráli skřeti. A tak natočil Fetih 1453. Filmařská neschopnost je patrná z každýho druhýho záběru. Digitální ztvárnění Konstantinopole je tak béčkový, že máte dojem, že se jedná o trailer z nějaký PC hry. Bojový scény jsou skutečně směšný a hodný Vávrových spektáků z 50. let; hned v několika záběrech je voják naskrz proboden kopím a jak se válí po zemi, je vidět, jak mu oba gumové konce kopí kolem těla plandaj v neuvěřitelných úhlech. Ženskej element je taky výživnej, protože hlavní milovnice vypadá jako tranďák a modrý kontaktní čočky to už asi fakt nespravěj, všiml jsem si ostatně, že Turkyně jsou mimořádně odporný bytosti, ale tvůrci mohli obsadit nějakou hostující herečku, ne? K trpkosti ze snímku přispěje i to, že turečtina je mimořádně kakofonická a působí na nezkušeného diváka stejně jako třeba hindí při sledování indických filmů; zvlášť nepatřičně to pak navíc působí při scénách, kdy promlouvá papež s kardinály a tam ta turečtina fakt sedne. No a aby to režisér s producentem opravdu dojebali, obsadili do role hlavního hrdiny i hlavního mizery dva totožný týpky, kteří jsou stejně vlasatý, vousatý, namakaný i oblečený, takže když se na závěr utkají v souboji, je vám jedno, kterej pojde, protože jsou zaměnitelný. (24.09.2012)

Recept Faruka Aksoye na kvalitní historický film: projdete akademické knihovny, seženete hromadu kvalitní historické literatury o 15. století, důkladně si je všechny připravíte a pak si s nimi vytřete prdel. Když vynechám děsivou ukecanost a hektolitry gelu ve vlasech hlavních hrdinů, způsob, jakým ztvárnili "velkolepé dobytí Konstantinopole" - to není nadsázka, ale čistá sci-fi. Byzanc měla asi desetkrát míň obránců než bylo útočníků a žilo se v ní dost chudě. Ve filmu je to postavené jako dobytí velmoci. Křesťané se ve filmu chovají jako dobytek, zatímco Osmani jsou slušnost sama. V závěru filmu dokonce Mehmet hned po dobytí přijde do chrámu a hladí jakési místní děcko. Ve skutečnosti se tu uplatnil klasický model té doby a to, že pokud se město nevzdá a je dobyto ztečí, pro vítězné vojáky je to "no rules". A taky bylo... v Konstantinopoli loupili a vraždili plné tři dny, teprve pak tam Mehmet vlezl. Není ovšem fér tvrdit, že by všechny zabili, šťastnějších cca třicet tisíc místních obyvatel dožilo svůj život jako otroci. (10.04.2014)