Poklad

Tahle hořkosladká komedie vypráví příběh o hledání pokladu, který má oběma hlavním hrdinům pomoci ke spokojenějšímu životu a vytáhnout je z dluhové pasti. Dobrá znalost dobových reálií, jež Corneliu Porumboiu využil na maximum, byla zdrojem řady černohumorných situací. Možná to celé mohlo být o něco svižnější, ale nápaditý konec společně s tóny notoricky známé písně rakouské skupiny Opus s názvem Life is Life v podání kontroverzní slovinské kapely Laibach mě hodně pobavil. (75%) (03.01.2021)

"Storytellingový sadismus," vystihl recenzent Guardianu další příspěvek do rumunské nové vlny. Porumboiu nudí, ale zároveň nenápadně baví pomalými táhlými dialogy a sérií opakujících se otázek a opakovaných odpovědí. Prolog záměrně uspává detailní observací postupu před počátkem samotného hledání, aby odhalil a demytizoval hrdiny – žádný Robin Hood, co bohatým vezme: tři obyčejní muži, kteří se následně potulují zahradou s detektory, postávají, debatují, a když má dojít k reálné práci, vůbec se do ní nemají ("pod podlahou bude jen roura, nebudeme to dál zkoumat"). Možná sice představují rozdílné typy současné rumunské společnosti (to ať posoudí fundovanější), pro mě jsou však univerzální i přes rozdílné motivace: pojí je snaha najít "poklad", nechat si do rukou spadnout únik a bez práce opustit své potíže (raději debatují o logice hloubky země než by kopali), a i Cornel, ač myšlenkami žije ve starém režimu a na oko neuznává rychlá řešení, se ve skutečnosti jen přizpůsobil a parazituje skrze techniku, kterou vlastně nechápe a neovládá. Globálně srozumitelný epilog je happyendem jen zdánlivě: rodina a syn se možná potvrzuje být nejcennějším bodem v životě Costi, ale jeho krásné gesto ihned plodí zlé vztahy a vychovává novou generaci, která očekává, že poklady padají z nebes a vyzvednout si je můžete v bance. Pomalý satirický poklad, který odmění ty, jež si dají tu práci a vydrží až do konce. (08.02.2016)

Když tu čtu ty nadšené komenáře z Varů ..... Ano, naše šedesátky se tam s námahou dají v těch dialozích jemně cítit. Ale taková legrace to zdaleka není. A, že by "Pod zdanlivou jednoduchosti a nekdo by rekl naivnosti se skryvaji barvite vrstvy asi jako v dejinach zahrady, ve ktere je mozna poklad. Perfektne vybalancovana hranice mezi hloubkou, ironickou kritikou spolecnosti a humorem" ? Hmm, tak to těžko. Já tam spíš ze všeho cítím tu kulturu východní (skororuské) společnosti, která mě neskutečně irituje. Anebo jsem od toho čekal prostě moc. (23.08.2016)

Možná, až budu starší, tak tenhle snímek ocením více, ale zatím se mi to tolik nepodařilo, i když se musí nechat, že mě mile překvapilo, jak kvalitní film je možné natočit skutečně kdekoli v Evropě. Jen to chce mít peníze a touhu jít do toho. Konverzační komedie, která není tak komická, jak byste si představovali, ale která má chytrý scénář. (17.10.2016)

Neobeznámenost s dílem Porumboii a důvěra k příslušnosti do žánru komedie, do kterého je Poklad distributory rvaný může nejednomu důvěřivému divákovi přivodit krušné časy. Dlouhé horizontální záběry před kterými se dějí věci tak civilní, že jeden zalituje, že čas věnovaný filmu mohl věnovat tomu, aby vykopal pařez na zahradě a hlavně vůbec nelze vydedukovat, kam to celé směřuje. Že ten útvar získá nějaký smysl až poslední scénou není špatný tah, zejména tím, že celý ten komediální rámec dojde divákovi až s Laibach v uších, jež výborně podkládají zařazení celého filmu do škatulky současné absurdity. (24.05.2016)