VOD (1)
Obsahy(1)
Angeliku, Hamleta a Němcovou už všichni znají, teď vám ale představíme méně známou hudební komedii Divadla Semafor Lysistrata, která se odehrává v antickém Řecku, kde se koná zřejmě jeden z prvních feministických hnutí. Lysistrata měla svou premiéru roku 411 př.Kr. a jejím autorem byl dramatik Aristofanes. V roce 2002 přepracoval Jiří Suchý toto dílo do veršované podoby, která byla uváděná v Divadle Na Vinohradech. 19.9.2007 měla Lysistrata premiéru v Divadle Semafor, Jiří Suchý k ní připsal hudbu a tak vznikl muzikál. Jak je již výše řečeno, Jiří Suchý napsal texty a hudbu, ale také navrhl kostýmy, podílel se na scénografii a sám také celý muzikál zrežíroval. Spolupracovali s ním choreografka Kristýna Černá, scénograf Jaroslav Svoboda a Jiří Svoboda, který měl na starosti hudební nastudování. Na poměry maličkého Divadla Semafor je představení pojato velkolepě. Na jevišti vystoupí 25 účinkujících a jen socha, která dominuje celé scéně, přišla divadlo na “skromných” 120 000 korun. Muzikál je o athénských ženách, které se pod vedením Lysistraty rozhodnou, že nebudou dále skákat, jak muži pískají. Jsou znechuceny stálým válčením a skutečnost, že se s nimi jejich muži chodí jenom vyspat, se jim také příliš nelíbí. Proto se ženy rozhodnou obsadit athénskou Acropolis a odmítat mužům tělesné rozkoše. Navíc se jim podaří ke stejnému plánu navést i ženy z nepřátelské Sparty. Celé této hudební komedii dominují jazykové hříčky Jiřího Suchého, které jsou opravdu dokonalé. Tak geniální rýmy a dvojsmyslné hlášky se na jevišti vidí opravdu zřídka. Atmosféru i skvěle dokresluje pohodová hudba, která dává prostor vyniknout jednotlivým účinkujícím a právě i těm rýmům. Přesto se v hudbě nedočkáme žádné závratné revoluce a nezanechá na nás žádný hlubší dojem. Výkony byly všechny opravdu vynikající! Hodnotit zvláště každého účinkujícího by bylo opravdu zdlouhavé a navíc i jednotvárné, takže vyzdvihnu jen tři (resp. čtyři) nejlepší výkony. To úplné “nej” patří Jolaně Smyčkové v hlavní roli Lysistraty. Její suverénní herecký i pěvecký výkon, spojený s obrovských charisma, musel ohromit snad každého. Druhým překvapením byl radní Otto Weiss, který stejně jako Jolana Smyčková zvládl všechny aspekty muzikálového herectví. Poslední dva výkony se dají jakoby spojit v jeden - a to komické vložky Jiřího Suchého a Jitky Molavcové. Pěvecky sice neohromí, ale herecky se opravdu vyznamenali a jejich výstupy opravdu neměly chybu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Pozdní SeMaFor je divadlem natolik zakletým v čase, že ho mohu pouze akceptovat jako setkání s divadelní archeologií. Klasické forbíny Suchého a Molavcové mají v sobě patos již mnohokrát viděného, variace na klasická témata jsou místy příliš vulgární. Nic proti snaze aktualizovat Aristofana, ale tam, kde zpívala Jana Fabiánová a publikum nadšeně reagovalo na Václava Koptu, tam mi dobře nebylo. ()
Starý antický příběh převedený do veršů a muzikálového formátu. Vyprávění je chvílemi až přisprostlé, což mu někdy dodává šťávu, někdy od diváka vyžaduje poměrně tolerantní vkus. Velikou devízou je, že to všem zůčastněným výtečně zpívá. ()
Výborně napsanému muzikálu by slušela nákladnější výprava, výraznější dramaturgie a osobitější herecké výkony. 1) Nepřísluší mi kritizovat geniálního renesančního ducha, jakým je v roce uvedení muzikálu v Semaforu již 76letý Jiří Suchý (zde texty, hudba, kostýmy, scénografie, režie, herecká účast). Většina tvůrců by nesporně byla šťastná za desetinu jeho nesmírného talentu. 2) Suchý je především vynikající básník, textař, pán slov, kterým vládne s ohromující samozřejmostí. Schopnostem básníka Suchého ovšem neodpovídají schopnosti skladatele a už vůbec ne dramaturga a režiséra Suchého. Jeho kuplety a šantánové pojetí řadí muzikál mezi povedené nicméně spíše jen oblastní inscenace. A přitom by mu převelice slušela Brodway či podobná místa. 3) Celkový dojem je tedy rozpačitý. Strhující hudební čísla střídá nudná vata. A nic na tom nemění skutečnost, že podstatou Semaforu bylo, je a zřejmě i nadále bude autorské divadlo ()
Neskutečně rozporuplné pocitty. Jsou tu občas skutečně dobré hlody a dost hezké hudby. Bohužel to kazí pan Suchý a paní Molavcová. Byť jejich dialogy jsou výborné, se zpěvem je to již horší. A ten jejich první vstup tam vůbec být neměl, nebo měl být pojat jiným způsobem. Tohle se panu režisérovi vůbec nepovedlo. Zatím dám čtyřicítku a snad mrknu ještě jenou. Možná pak hodnocení také upravím. ()