Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Hodně to připomíná a stylem je to vlastně úplně stejné, jako Anderssonův předchozí film Du levande. To mi ale vadí ze všeho nejméně, navíc když se zde objevily jiné postavy a v jiných situacích. Z první poloviny jsem byl nadšený (ona už jenom úvodní scéna mě rozesmála) - opět tady byl (většinou) skvělý absurdní humor, párkrát jsem se i zasmál nahlas, některé scény měly hloubku, některé měly skryté vtipy v obraze nebo více dějů v jedné stejně... Opravdu to bylo stejné jako v Du levande. Bohužel v druhé půlce se Andersson asi vyčerpal, protože tam to vše šlo rapidně dolů, začalo to být nudné, vtipných situací ubylo a navíc se celý film věnoval úplně jiným postavám - kromě ústřední dvojice prodejců (která mě btw bavila ze všech nejvíc). Chybělo tomu bohužel i něco jako konec. Ale jinak se mi to líbilo - kamera je mistrná, práce s mizanscénou taktéž, je to přesně ten Andersson, jak ho (zatím) znám, ale všechno to šlape půlku filmu. Pak už to jde prostě dolů. Zůstal bych jen u 3*, ale potom, co jsem dneska viděl Co děláme v temnotách, dám lepší 3*, jelikož tohle mě aspoň pobavilo. Já vím, na hvězdičkách to nic nemění, ale pro mě to nějaký úděl má. Lepší 3* (18.07.2020)

"To je fajn, že sa máte dobre." Ja som sa mal tak do polovice filmu, potom to pre mňa začalo byť utrpenie a čakal som na záverečnú scénu. Spočiatku to vyzeralo celkom vtipne, no potom sa to čoraz viac zvrhávalo k absurdite. Až po skončení filmu som sa dozvedel, že sam vlastne pozeral komédiu, no rozhodne by som ju tak nenazval. Jediné, čo ma pobavilo, bola krčmová pesnička a aj fór s telefónom začal byť po pár opakovaniach otrepaný. Videné v rámci festivalu SCANDI. (15.01.2015)

Absurdní černohumorné drama Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je posledním filmem z volné trilogie o lidské existenci, která patrně spěje k nevalnému konci. Alespoň tak to chápu já. Předchozí dva snímky byly o fous zábavnější, ovšem i tady jsem se několikrát od srdce zasmála, zejména mě pobavilo dění v hospodě U kulhavý Lotty z Göteborgu. Touhle mozaikou kraťoučkých příběhů však chtěl nejspíš Roy Andersson vyjádřit své rozčarování nad počínáním nás obyčejných smrtelníků. Jinak si nedovedu vysvětlit pesimismus a beznaděj, jež z většiny protagonistů a scén vyzařují. V kontextu s tím nevyznívá moc pozitivně často opakovaná věta „To je fajn, že se máte dobře”, spíše má velmi hořkou pachuť. Každopádně scénáristu a režiséra v jedné osobě za tento svérázný třídílný počin nesmírně obdivuji. Vůbec totiž nechápu, kde přišel k tolika úžasným nápadům a ještě se mu je povedlo tak báječně stylově zrealizovat. (75%) (02.06.2020)

Upozornění: nechoďte na tenhle film, pokud nevíte, na co jdete. Filmy Roye Anderssona totiž mají mnohem blíže k výtvarnému umění než k filmu. Jeho nejbližší souputníky (co se týče jazyka, jímž se vyjadřuje) nenajdete mezi filmaři - téměř statické obrazy (vizuálně, dějově, herecky) Anderssonových filmů mají blízko k pedantsky inscenovaným fotografiím Erwina Olafa nebo Gregory Crewdsona, určitou spojitost (hlavně v jakési melancholii, statičnosti a bezčasí) byste možná našli i v malbách Edwarda Hoppera. / Nečekejte, že uvidíte film, který má děj, vyvíjející se postavy, zápletku nebo jakoukoli akci. Andersson nabízí hypnotickou podívanou v dokonale komponovaných, absurdně laděných záběrech, které spolu někdy souvisí, někdy jen velmi volně, někdy vůbec - a s minimálními dějovými prostředky ukazuje na nenápadné zákonitosti lidského světa, na lidskou zpupnost, stupiditu, osamělost, na snahu najít své místo v životě. "Holub" je z trilogie možná nejslabší, přesto však nabídne řadu obrazů (laboratoř, "recitace", hudební "nástroj" a aristokraté, byznysman s revolverem, nekonečná kavalerie procházející kolem hospody na perferii), které se vám zaryjí pod kůži a dlouho na ně nezapomenete - jako ostatně na každou skvělou fotografii :-) / 90 % Zajímavý a přesný komentář: Marigold. (28.04.2015)

Nemuselo se mi to líbit, ale nemohl jsem nevidět, že to je dílo génia. Tím neříkám, že se mi to nelíbilo. Takovou směsici protichůdných emocí jsem při sledování filmu snad ještě nezažil. Jinak škála od nevolnosti, přes solidní depku, až po totální euforii. P.S.: Právě jsem dokoukal mnohem lépe hodnocené Písně z druhého patra. Holub se mi líbil víc. Je v něm zakomponována zpráva o stavu naší nemocné civilizace. Je tak trefná, že se nám ten film prostě nemůže líbit. (27.01.2017)