Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Liduška Staňková (J. Štěpničková) je dcera bohatého sedláka Součka (G. Hilmar). To, že miluje Toníka (G. Nezval), výborného houslistu, syna venkovského muzikanta Jaroše (K. Černý), nikdo nebere vážně a rodiče ji nutí ke sňatku s bohatým Krejzou (V. Pfeiffer). Zamilovaná dívka uteče při svatebním obřadu přímo od oltáře za svým milovaným Toníkem, který se ale ze vzdoru vydal do světa. Když jej nenajde, pomine se na rozumu. Rodiče Lidušky jsou nešťastní, když vidí dívčinu netečnost, z níž se probere vždy jen na chvíli, jakmile slyší muziku. Proto si vyslouží přezdívku Muzikantská Liduška… Filmový přepis povídky Vítězslava Hálka (v úvodních titulcích nesprávně uveden jako Vítězslav Nezval) si odbyl premiéru v červnu roku 1940 a zejména pro své národní vyznění se v těžké době okupace setkal s velkým zájmem publika i kritiky – například v pražských kinech Blaník a Světozor se promítal jedenáct a půl týdne. Ke kladům filmu patřilo i herecké obsazení hlavní dvojice Jiřinou Štěpničkovou a Gustavem Nezvalem. Režisér Martin Frič a Jiřina Štěpničková byli za tento film vyznamenáni Národní cenou. (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (5)

  • Snímek přesáhl hranici deseti tisíc uvedení v kinech a navštívilo ho 1 859 411 osob. Producentská firma Lloydfilm obdržela Křišťálový pohár za tento film v roce 1940. Na I. filmových žních ve Zlíně byl snímek oceněn Cenou ministerstva školství téhož roku. [Zdroj: Václav Brežina - Lexikon českého filmu] (Yardak)
  • Filmovalo se v Českém ráji. Natáčelo se zejména v obcích Březina, Příšovice, Přepeře a také v Turnově. Interiér i exteriér kostela zosobňoval kostel sv. Vavřince v Březině nedaleko Mnichova Hradiště. Lidové roubené stavby stávaly v Příšovicích, dnes nejsou však všechny dochované. Skalní scény se točily v Příhrazských skalách. Ve filmu je také využita stavba Dlaskova statku, která je dnes na seznamu národních kulturních památek a stojí v Dolánkách u Turnova. (Yardak)
  • Filmovanie prebiehalo v Pojizeří a na Turnovsku. (dyfur)

Reklama

Reklama