Operace E

Někdy si říkám, že po takovém množství filmů s podobnou tématikou už moje city otupí, ale opak je pravdou. Je mně pokaždé smutno, když vidím, čím vším si musí procházet lidé a rodiny v jiných zemích, kde není klid a asi nikdy nebude. Svět je v tomhle směru hnusné místo k přebývání a je jen malá naděje, že někdy to bude lepší. Myslím, že velkým plusem, který tomuto příběhu podle skutečnosti přidal hodně na síle, je bezesporu Luis Tosar. Někdy přemýšlím o tom, jak se herci cítí a přemýšlí například o této roli Crisanta a jeho rodiny, kterou mají hrát, ve svých drahých sídlech a teplech svých domovů. (05.01.2015)

V zemi, kde armáda, partyzáni a povstalci mají plné huby vznešených ideálů, za které je třeba bojovat, aby se žilo lépe, se žít nedá. Aspoň ne normální život, kdy se beze strachu spí, jí a vychovávají děti. Velmi sugestivní drama, které z člověka tahá emoce, aniž se zdánlivě příliš namáhá. Prostě popisuje: tak to bylo. (13.09.2014)

Už jsem si zvykl na to, že Cinemax občas představí dost drsný realistický film ze života, o kterém nemám ani páru. Tady ten je přesně takový, vyprávějící příběh z daleké Kolumbie. Jednoduchý, upřímný, pravdivý a dost krutý příběh. Holt život takový občas ale je a já jsem rád, že jsem zrovna tento film mohl vidět. Člověk si hned uvědomí jak na tom v rámci sebe sama je a jak by mohl být... (03.09.2014)

Sám už ani přesně nevím, kolikátý je to film s Louisem v hlavní roli. Tentokrát ne jako despotický manžel, ani nehodný soused, či nezaměstnaný povaleč. Teď jako chudý rolník, který nám pomalu a hlavně herecky přesvědčivě vypráví svůj příběh. Příběh o tom, že není nikdy tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř, což tady platí dvojnásob, nebo možná ještě víc. Bez něho by to byl jen veskrze průměrný film, s jeho bravurním výkonem nemůže být moje hodnocení nižší. (23.10.2014)

No bylo mně z toho příběhu hodně smutno. Opravdu lidi, kteří se ocitají uprostřed nesmyslných bojů mají jediný přání žít v klidu normálním životem, ale bohužel jim není souzeno a tak to schytávaj ze všech stran. Příběh jsem prožíval velmi silně a cítil jsem velkou lítost nad osudem Crisanta a jeho rodiny. Někdy mě náš svět přípomíná nefungující záchod, spousty sraček, ale nejde splachovat a přesně v jednom takovým nefungujícím záchodě se ne vlastní vinou ocitnul Crisanto. (02.09.2014)