Sladký dům hrůzy

Hrozný duchařský příběh plný nesmyslných dialogů a ještě trapnějších scének. Ty dvě děti mi lezli krkem již od začátku. K tomu klišé, že se jeden nestačí divit. Jediným, co stojí za zmínku jsou gore efekty, ty jsou dost brutální, ale to je bohužel všechno. Postavy, které se mihotají příběhem, jsou podivné - vymítač, realitní agent, rodiče, tetička se strýčkem a ZAČÁTEK SPOILERu vrahem je zahradník KONEC SPOILERu. Původně jsem chtěl dát odpad, protože trapností je zde až zbytečně mnoho. (22.08.2012)

Fulciho záliba v posmrtném životě, záhrobí a rozmačkaných očích slibovala více, než nakonec film nabídl. Dva neskuteční spratkové trpí smrtí svých rodičů (úvodní scéna je z celého filmu nejlepší), což se projevuje návaly pláče či smíchu. V momentě, kdy by je chtěl divák politovat, se začnou chovat tak, že zabít by je bylo málo. Rodiče se jako duchové nevrací proto, aby pátrali společně s dětmi po svém vrahovi, ale aby zkrátka s dětmi byli. Rovněž jim pomáhají, aby rodinný dům nebyl prodán, a děti zde mohly natrvalo zůstat. Jestliže jsou gore efekty podařené (dost se jimi však šetřilo), pak optické triky jsou velmi mizerné. Nevadilo by to, pokud by snímek byl více mysteriozní, strašidelný, atmosferický. Nevyvážená hudba (Vince Tempera ) je místy kolovrátkově nepříjemná, jindy výborně navozující patřičnou atmosféru. Velmi dobrá je kamera, která snímá z různých pohledů, často očima některých postav. Většina obrazů je rámovaná do mlžného oparu, což jim přidává na tajuplnosti. Zamrzí technická chyba - v autě na svahu jsou dva lidé, jakmile se však auto kutálí dolů, nemusíte být příliš bystří, abyste viděli, že je prázdné... (16.01.2013)

Dnes som dostal neodolateľnú chuť na niečo talianske. Mohol som si objednať pizzu, alebo vytiahnúť z garáže Vespu, poprípade sa poriadne pohádať s manželkou, že by až taniere lietali po kuchyni. Namiesto toho som si pustil film Lucia Fulciho "Sladký dom hrôzy". No ukázalo sa, že moja voľba nebola zrovna tá najlepšia. Tento krát ma pán režisér Fulci svojim naivným duchárskym televíznym snímkom z roku 1989 veru moc neohúril. Mal som si radšej dať tú pizzu. ** (10.10.2015)

Už se asi budu opakovat, ale Fulci na konci 80.let a na začátku 90.let točil hrozné bláboly. Maestro se opět pouští do další "ghost story", které mu ale vůbec nešly, viz moje komentáře u Hlasů ze záhrobí nebo Dveří do ticha. Režisér opět staví příběh na pomstě ze záhrobí tentokrát páru, který na začátku filmu v jejich domě zmasakruje lupič. Tato dvojce se pak zjevuje jejich dětem (jako trapné plamínky, wtf?) a začne se na ostatních mstít....Abych to shrnul, námět na 25 minutový film je roztáhnout na délce 82 minut a k tomu obvyklé Luciovy neduhy ve formě příšerných herců, laciné kamery a trapných dialogů. No nedá se nic dělat, potenciál film sice měl, ale jak tomu bylo v poždější režisérově kariéře obvyklé, byl neskutečně promarněn. (04.11.2010)

Jeden z Fulciho nejslabších filmů. Začátek se rozjížděl velice slibně, bohužel zhruba od první půlhodiny filmu se to zvrtne v totální sračku pro mateřské školky. Celému negativnímu pocitu, jaky z tohoto filmu mám, dominuje naprosto odporný anglický dabing. Ten ostatně nikdy nebyl nic moc. Alespoň co se Fulciho filmů týče. To, co ale provedli s dabingem dvou malých dětí, které tvoří ústřední dvojici filmu, je hrozné a ještě teď mě z toho bolí uši. Hodnotím dvěma hvězdama za úvodní masakr rodičů výše zmíněných dětí a za zajímavou hudbu, která tuto scénu doprovází. Co se mě týče, může klidně divák po této scéně film vypnout a o nic zásadního nepříjde. (01.05.2007)