Tři barvy: Červená

Červená je možno zhrnutie Kieslowského tvorby, podľa mňa je predovšetkým jej vrcholom. Na sklonku kariéry vie skúsený režisér presne, čo chce povedať a akou formou to chce povedať. Každý, kto chce mať poňatie o tom, čo je to kvalitný európsky art (nie je ho až tak veľa), by mal venovať čas dielam jedného z jeho najvýznamnejších predstaviteľov. DRUHÉ POZRETIE: Červená je vrcholom trilógie, ktorá kvalitatívne rastie a jej posledná časť je emocionálne, myšlienkovo, aj scenáristicky najsilnejšia. Navyše je Irene Jacob z troch v každom dieli predstavených herečiek najsympatickejšia a najkrajšia. K niektorým vyčerpávajúcim vysvetlujúcim komentárom ešte doplním, aby ste sa nenechali príliš zmiasť heslami sloboda, rovnosť a bratstvo, hlavným motívom trilógie je predsa láska! Trintignantova postava predstavuje symbolicky akéhosi boha na zemi, ktorý rozhoduje o osudoch ľudí ako sudca, neskôr sa stáva predĺženou rukou osudu, keď jeho náhodné rozhodnutia majú vplyv na osudy postáv vo filme, aby sa tak udalosti dostali do rovnováhy a pripravili nám na konci nádhernú katarziu. Je to človek, ktorý nás rovnako ako Boh všetkých sleduje (rozhlasový éter je "nadprirodzene" nehmatateľný) a vie o nás všetko. Zmätočná komunikácia dvoch filmových párov cez telefón divákovi naznačuje, že si nie sú súdené a akým smerom bude príbeh smerovať. Jedna z najčistejších stoviek, aké som udelil. (03.06.2012)

To nejlepší na konec. Příběh penzionovaného soudce a mladé modelky je přímo proklatě strhující. To, co všechny části trojbarevné trilogie spojuje, jsou náhodná setkání a náhody vůbec. V Červené jich je dokonce tolik, že by vydaly na tři další filmy. Zatímco Valentině (Irene Jacob) se náhody jen ději, soudce (skvělý Jean-Louis Trintignant) je, dá se říct, přímo vytváří. Odposlouchává telefony svých sousedů, do jejich příhod si promítá vlastní minulost, přemýšlí o budoucnosti, a když k němu náhoda (?) zavane právě Valentinu, zamotá do sebe Kieślowski nitky všech příběhů tak umně a s takovým citem, že nevznikne nepřehledné a chaotické klubko, ale pevný provaz, po němž pak spolu se soudcem a modelkou dojdeme až na samotný závěr, kde nás čeká náhoda sice úplně poslední, ale zato největší ze všech. Klobouk dolů, protože od tohohle (troj)počinu jsem čekal leccos, ale tak zajímavé, silné, zábavné, poučné a přemýšlivé filmy tedy určitě ne.__P.S. „Mluvíme-li o osudu, pak bych poznamenal, že náhodu, zejména tu šťastnou, je třeba si zasloužit.“ Krzysztof Kieślowski (20.11.2011)

Osamělý a navždy citově raněný muž (skvělý Jean-Louis Trintignat) potká podivnou náhodou jednu dívku a ta v něm probudí city, které vypadaly jako dávno beznadějně mrtvé a pomalu mezi nimi vznikne velmi silné pouto. Velmi zvláštní a velmi dobře natočený příběh s překrásným závěrem. Jen málokdy se mi stane, že se na konci filmu nadšeně pousměju a v duchu si řeknu, jak je to geniální konec. (20.01.2006)

První část triologie kterou jsem zatím měl možnost vidět a na dlouhou dobu asi poslední. Snímek komentují po dlouhé době, ale první co se mi vybaví je pěkná hudba a solidní kamera. Hlavní představitelka taky nebyla k zahození, ale zdálo se mi že místy trošku přehrává. Podle mého hodně přeceňovaný snímek. Časem možná změním názor. (12.06.2011)

Po zhlédnutí kompletní trilogie Tři barvy přemýšlím, přemýšlím a.....smekám! To, co se Kieslowskému se mnou podařilo udělat, už se dlouho nikomu nepovedlo! Všechny díly byly skvělé, ale Červená byla pro mě nejsilnějším dílem, proto nejvyšší hodnocení. Pokud se budete k trilogii chystat, tak ale nepřeskakujte, stojí to za to!!! (17.03.2011)