Režie:
Alessandro BavariScénář:
Alessandro BavariObsahy(1)
Metachaos je multidisciplinární audio-vizuální projekt spojený v krátkém filmu. Jedná se o soubor fotografických sekvencí a mixu techniky malby. Cílem projektu je zastupovat tragické aspekty lidské povahy a lidských stop, jako je válka, šílenství, sociální změny a nenávisti. (Segrestor)
Recenze (36)
Jak s oblibou říkával primář Sova, csfd má tu nevýhodu, že člověka donutí koukat až do konce na kdejakou ptákovinu, jen aby mohl napsat zasvěcený komentář. Nebo povídal něco podobného o chirurgii? No to je koneckonců jedno, pro zjednodušení mějme za to, že jeho výrok zněl takhle. Zkrátka, tohle dílko mi přišlo poněkud zmatené a vůbec ne strašidelné, ačkoli mně okamžitě připomnělo jednu hororovou letní brigádu, kdy jsem trošku neúspěšně stavěl pyramidu v jedné prodejně obuvi. ()
Osm minut létajících papundeklových krabic a hemžení popínavých rostlin doprovázených tak odporným technem, že z toho pár mým oblíbencům hráblo a začaly jim v hlavě řehtat alegorické vozy. Ale je taky možné, že mi dealer zase prodal mouku, a tak jsem se do toho nebyl schopen plně položit a příště budu zásadně nakupovat u fmashe s Bernauem! Evidentně mají nejlepší matroš. ()
Ta fantazie z Bavariho hlavy už prostě musela ven, té tam bylo tak moc, že musela do světa - a vida, vyšla z toho pro mnohé nejspíše blbost, kterou jsem ovšem já shledal za velmi impulzivní a zážívnou originální tvorbu, jenž mi do těla navodila spoustů citových spojení, o kterých jsem ani nevěděl, že ve mně ještě dřímají. Podobných filmů se na světě fakt neválí moc, a tak je moc dobře, že aspoň sem tam něco vznikne, co vám trochu pocupe nervy. Hodnotím 75% ()
V jednom z komentářů jsem četla, že tomuto krátkometrážnímu snímečku lze dát buď odpad nebo pět hvězdiček. Já jsem to vzala zlatous třední cestou. Vizuálně je snímek velmi působivý, hudebně taktéž (i když na druhou stranu znávám, že industriálně-techno-noisová hudba nemusí sedět každému). Je to dynamické, temné a zamýšlené poselství si snadno domyslíte. Je to znázornění ošklivého světa, za který si ovšem můžeme sami. Chaotická černá vyhrává nad harmonickou bílou, postavy v krajině jsou pasivním prvkem podléhajícím děsivým změnám. No, něco to o nás přeci jen vypovídá, ne? ()
Vizuálně je to opravdu strhující a velmi působivé, ale stupňující rychlost střídání obrazů neznamená logicky větší intenzitu a kvalitu, spíš právě naopak. Černá a bílá, fmashova připomínka Azathotha se velmi hodí, v tom případě ale zase, velmi škodí rychlé tempo. Lovecraftova hrůza z chaosu a neznáma byla plíživá a pomalá. Hodně mi tam vadila i hudba, zbytečně hlučná, nezajímavá, jen stupňující rychlost. Představovala bych si něco mnohem chladnějšího a temnějšího, třeba Art Zoyd. Ale uznávám, že to je čistě subjektivní výhrada, ačkoli, jak tak čtu další komentáře, zdaleka ji nemám sama. ()
Galerie (5)
Reklama