Mizející vlny

Miznúce vlny vyvolávajú reklamou pocit, že buď to bude "strašne cool", alebo myšlienkovo hlboké sci-fi. Cool to príliš nie je a možno je to dobre. Musím tak však ignorovať masívny grupáč, ktorý však nie je tak úplne prvoplánový a má zaujímavý výsledok. Myšlienkovo režisérka nedokáže využiť všetok potenciál, ktorý v sebe daná látka má. Je tu zopár symbolov, celý čas nám je podprahovo dávané najavo, čo je hlavná myšlienka filmu, avšak bez poriadneho deja to nedokáže diváka vtiahnuť do svojho imaginatívneho sveta. Ja Miznúce vlny chápem ako film, reflektujúci súčasný sociálny stav sveta, kde sa mladí ľudia uzatvárajú radšej do toho virtuálneho, pohodlnejšieho, ktorý nám poskytuje možnosť sa viac odpútať od konvencií, avšak emocionálne nás otupuje. To všetko vo výrazne melodramatickom balení. Za odvahu a za podporu akejsi súčasnej menšej vlny (dúfam, že nemiznúcej) podobných intímnych sci-fi typu Otvor oči, Lono, Futurologický kongres, ale aj Inception, pridávam jednu hviezdu. (02.08.2014)

V tento film jsem vkládala velké naděje po přečtení popisu. Bohužel jsem se dočkala pouze zabití prvotní myšlenky sexem, groupen sexem, masturbací, menstruací, násilím, množstvím odporných pih ... a jestli jsem ještě na něco zapomněla tak mi to odpusťte. Suma sumárum, pokud nejste naprosto vyšinutí, v léčení nebo na tripu, tak se vám tento film nebude líbit. (08.07.2012)

Po náhodném zhlédnul traileru, který mě nadchnul a nekonečně navnadil, jsem měl jasno v tom, že tento film musím dřív nebo později vidět. Ta chvíle konečně přišla a rozhodně nelituji, je to strašně zajímavý film, který je na hony vzdálen všemu, co se dnes točí. Uvážím-li, že to natočila teprve 30 letá režisérka, můj respekt k této nevšední podívané jen roste. Ostatně, pro mě osobně je tenhle film zajímavý už jen tím, že je to moje vůbec první konfrontace s litevskou filmografií. No řeknete sami, kdy se vám poštěstí vidět film z této země? (A když jsem se teď díval, na ČSFD je k dnešnímu dni pouhých 13 (!) filmů, které mají litevský původ.) Vždy si rád takto rozšířím obzory o to, jaké filmy se točí jinde ve světě. Pokud jde o MIZEJÍCÍ VLNY, téměř jistě to není film pro každého. Dvouhodinová stopáž, minimum dialogů a často drásající záběry mohou být důvodem, kvůli němuž spousta diváků nad tímto filmem ohrne nos. Pokud je však vaše hlava otevřená a netrpíte deficitem stran filmové bezpředsudečnosti, můžete se dočkat nečekaně působivého filmového zážitku, který je ve svém výrazu harmonizující i zneklidňující současně. Chci v našich kinech víc takových originálních evropských filmů! (08.09.2013)

Zatím suverénně nejhorší zážitek z Varů. Po filmařské stránce jde o pozoruhodné dílo, hlavně na poměry miniaturní kinematografie jako Litva, ale co nadělat, když mě všechno ohledně obsahu naprosto znechutilo. Výchozí nápad není špatný, ale jeho pojetí jej dokonale zabíjí. Cesta do mysli ženy v komatu se mění v samoúčelnou přehlídku toho, jakými způsoby lze obrátit žaludek naruby. Nekonečný proud úchylných obrazů má nakonec za následek to, že se ze samotného vědce stává úchyl, jenže to je vidět jen ve dvou zcela explicitních (samozřejmě sexuálně sadistických) scénách. U snímků 60. a 70. let mě vždycky poměrně štvalo, když ponory do subjektivity postav probíhaly skrze tehdy módní zjednodušované a zjednodušující psychoanalytické symboly. Zde jsem si říkal, co bych dal zato, kdyby alespoň tento klíč v ponorech do mozku fungoval, jelikož vše bylo vydáno na pospas zcela zvrácené představivosti režisérky a scenáristy, jež si sami určili pravidla. Odmítnul jsem je přijmout a trpěl až do konce. Několikaminutová scéna běžící nahé dvojice nezpouštějící objektiv z jejich pozadí můj postoj ještě utvrdila. Snímek mi neměl absolutně co říct, i když toho měl na srdci asi mnoho. Způsob, jak všechny obrazy a výjevy bral absolutně vážně, mi přišel až směšný. Začínám mít pochybnosti o tom, zda-li dramaturgická změna v sekci Na východ od západu nebyla jen krokem k větší prestiži festivalu na úkor diváckých zážitků. Tenhle film slouží jako ryzí důkaz těchto obav, který snad je ostatními vybranými počiny v sekci vyvrácen. (04.07.2012)

Nejimpresivnější běh s nahými zadky v dějinách filmu, chlapci. Problém Aurory je ten, že svoji nepřístupnosti a formálním pojetím (často velké celky; objekty v centru záběru, narozdíl od lidí) vytváří iluzi komplexního a obecně aplikovatelného filmu, leč v zásadě jde jen o intimní výpověď autorky, odvážnou zejména v tom jak se snaží vizuálně vystavět mužské podvědomí. Čím více v tom kdo bude hledat, tím hůře mu bude. (09.08.2013)