Pieta

Pražský výběr obsah filmu vyjadril už pred časom jednoznačne: "Prachy jenom prachy nečekají, jen po nich šáhneš, už Tě mají!" Rozhovory i komunikácie sú dnes vydláždené peniazmi a prístup k nim lemovaný krvou. Pretože: krvavý je zrod i zánik jednotlivca, jeho vzťahy i práca: to všetko temer bezozvyšku diktované zase peniazmi. Uzavretý kolobeh. Všeobecné pravdy zasadené do prostredia chudobných obrábačov kovov, zanikajúceho sveta, ustupujúceho kanceláriám poisťovácko - finačných inštitúcií. Robotníci sú prebytoční, namiesto odporu voči úžere sa ustrašene krčia pred nekompromisným vymáhačom dlhov. On sám je len úbohým vykonávačom príkazov pánov v golieroch. Bez rodiny, bez zázemia, bez emócií. Potlačené city sa však u neho dostavia. No podobne ako všetko ostatné v tomto filme, len ako následok peňažného kolobehu z minulosti. Režisér ponúka jednoducho vyrozprávaný príbeh plný prekvapivých obrazov, často násilných a plných ubližovania, no pri téme peniaze, to asi snáď ani nejde inak. Úplne posledný záber pre mňa predstavuje možné riešenie a vykúpenie sa z nešťastného kolobehu finančných záväzkov sľubov, transakcií a prevodov. (20.11.2012)

Všechny předem varuji, že je to můj první Kim Ki-duk. A vůbec nejsem na festivalovou atmosféru v sále moc zvyklý, proto jsem čuměl jako péro z gauče, když se během jedné (dejme tomu) vyhrocenější scény asi deset lidí sebralo a vypadlo ze sálu. Ano, i takový efekt několik scén může mít a musím říct, že mi na konci snímku bylo trochu úzko. Je to možná takové malé citové vydírání/prvoplánové shock value, ale budiž filmu odpuštěno. Může to vadit především v kontrastu s replikami, které působí zvláštně jednoduše a do toho ta brutálnost. Právě dialogy mi hodně kazí celkový dojem, který je vlastně docela pozitivní. Celý snímek je prošpikovaný symbolikou a metafora kapitalismu je natolik zřejmá, že jí člověk pozná, aniž by si četl anotaci od Filmasie. Do toho ještě přimíchané až komické scény, kde si oba protagonisté hrají na spořádanou rodinku. Těžko říct, proč zrovna Pieta poprvé učarovala domácímu Korejskému publiku, protože je to festivalovej flick jak stehno. Ze scenáristické stránky dosti plýtvá potenciálem, ale vynahrazuje to silným vizuálním zážitkem, který může být trochu těžké skousnout. Teď už jde jen o to, jestli jste ochotni risknout své zuby. (30.11.2012)

S prvními minutami filmu jsem si říkala, že se patrně nekonala žádná umělecká pauza, ale že mistrovi prostě a jednoduše hráblo. Pak mě napadlo, zda jen celou tu dobu usilovně nepřemýšlel a nehledal něco ještě krutějšího, ještě odpornějšího, nechutnějšího, zvrhlejšího než předvedl /a nejen on/ v předchozích dílech. Postupně ale přestanete vnímat onu "viditelnou" krutost a odloupnete vrstvičku a vyvalí se na vás ta vnitřní. Začnete o filmu přemýšlet jinak, chápat jednání postav a zároveň se budete ujišťovat, že ti Asijci jsou prostě jiní. A na konci to přijde, ta hrozná pravda. Tento příběh by se mohl klidně odehrát kdekoliv, dokonce v některých nejmenovaných zemích je to pomalu i legální. (30.11.2012)

Peniaze sú začiatok, život, smrť a koniec. Ale láska k dieťaťu a rodine je všetko.....Peniaze sú láska. Sú všetko? Posledný (už 18ty!) Kim Ki Dukov film ma zaujal ihneď svojou neotrelou zápletkou, z ktorej je jasné, o čo v ňom pôjde, ale nevieme, akými všetkými smermi sa môže príbeh uberať. On sa nakoniec uberie inde (ale až po druhom bode obratu, pozor na spoilery v komentároch), ako by sa na prvý pohľad zdalo a je to výrazom režisérovej scenáristickej zbehlosti a dôkazom, že je jeden z mála súčasných režisérov, ktorí stále vedia, čo presne chcú povedať a zároveň to dokážu stopercentne podať aj divákovi. Pieta mi skôr ako Dukove filmy, ktoré som videl, pripomenula Wookovu trilógiu o pomste. Tohto filmu sa nemusí báť ani európan, je ľahšie uchopiteľný, ako napríklad 3-Iron a nečakajú ho žiadne dlhé pseudoartové zábery. (15.11.2012)

Film v sobě nese hluboké poselství, ale forma, jakou zvolil Kim Ki-duk mi prostě nesedla. Jedna násilná scéna střídá druhou, málokdy někdo řekne víc vět naráz, hlavní hrdina je tak trochu podivín (krom toho, že je sadista), silný námět ani zdrcující finále nemůžou vynahradit rozpaky z předchozích minut. Snaha šokovat byla pro mne až příliš účelová, tyto scény ve mně vyvolaly obyčejné znechucení a v konečném důsledku „přiotrávily“ celý film. (25.03.2013)