Generální linie

[3,5*]     Budovateľská agitácia podaná vtipnou formou. Nestrhlo ma to až tak ako Október (1928), či Křižník Potemkin (1925), predsa len, téma kolektivizácie nie je až tak zaujímavá ako revolúcia. Napriek svojej dĺžke ale film vôbec nenudí. Ohromne silnou stránkou je opäť kamera a strih, úžasne pôsobivé obrázky sú zmontované do zaujímavého a zmysluplného celku. Spočiatku to je dosť depresívny náhľad do sveta hrozivej biedy, ale nástupom tých správnych, angažovaných ľudí sa postupne všetko mení k lepšiemu. A keď ešte nastúpi aj "balšája ťéchníka", máme tu radostný svet, ktorý svojou dokonalosťou niekedy zablúdi až do sci-fi oblasti. Všetko je to ale brané s nadhľadom, páčil sa mi ten sarkastický humor. Trochu mi vadila tá tiesnivá hudba, občas až nepríjemná. (07.09.2021)

Jestli jsem kdy litoval, že film nemá zvuk, tak to muselo být právě zde. A tak zvuky doprovázející "jeden ikonický záběr vedle druhého" (Flakotaso *****) si musel člověk domyslet, představit, zpodobnit. A to tak nějak nejde. O to víc ale vynikne obrazová vrstva. Režisér (spíš než režiséři?) a kameraman tu podali obraz, který se už neuvidí, a možná se ani nikdy neviděl. Běžný vesnický život (s trochou těch mechanických vymožeností) tu proměnili v "dílo", které jej pozvedá nad umění, a nudu nad napětí. Pozn. 1: Maslostroj v moločnom arteli je nezměrně víc než Voskovcova parodie pronášená chabou ruštinou ve filmu "Hej rup". I když z pohledu, jak rychlá tu byla cesta z bídy do "sovchozu", a jak rychle se překonávala byrokratická úskalí, je přece jen pochopitelná. Pozn. 2: Pomineme-li Marfu, máme tu dva hrdiny, toho v koženém plášti a toho se světlými vlasy (a určitě modrýma očima). Pozn. 3: Název (zřejmě původní) filmu "Staré a nové" je asi výstižnější, ale "Generální linie", to zní přece jen hrdě. Pozn. 4: Země hojnosti v předvečer hladomoru. Pozn. 6: Marfin striptease v součinnosti s tranktoristou, by se dnes natočil odvážněji, škoda... (03.11.2019)

Poslední Ejzenštejnův němý film tentokrát není nijak revoluční, popisuje totiž kolektivizaci zemědělství. Místo děje tak spíše nahradila etnografická studie do života obyčejných Sovětů na konci dvacátých let minulého století. Ta revolučnost přece jen trochu chybí, a tak se film line a tolik nezaujme. Koneckonců i hudba není nic moc. Na druhou stranu samozřejmě musím ohodnotit snímek z hlediska režijního, tady není co vytknout, pomineme - li tendenčnost, ale to jsme již u Ejzenštejna zvyklí. Stejně jako na mrtvá zvířata, která jsou snad ve všech jeho filmech. Co může takový film jiného zakončit, než rozzářené tváře zemědělců? Jo traktor, to je věc :-) (08.05.2009)

Jakkoliv je Ejzenštejnova režie úchvatná, krom Ivana Hrozného I a II mě žádný jeho film nestrhnul. Funguje to na stejném principu, proč mě nedokáže strhnout, když na plátně bojují dvě hodiny v kuse obří roboti zpodobnění tou nejdokonalejší počítačovou technologií. Přestože to možná vypadá úžasně, pozornost to zkrátka neudrží. Na druhou stranu na natočení úchvatných záběrů Generální linie nestačil dostatečný rozpočet, ale pořádná dávka talentu, proto nejde necítit úctu i k tak demagogickému a táhlému dílu. (23.12.2012)

Budovatelský komunistický film o tom, jak chudá statkářka-zemědělkyně Marta zakládá kolchoz. Potřebuje si půjčit koně, aby zorala pole, ale bohatý statkář jí ho nechce půjčit. Pak už jen sledujeme útrapy kolchozu. Tento film má úplně jiný styl, než dva Ejzenštejnovi filmy, kterými se proslavil Křižník Potěmkin a Deset dní, které otřásly světem. Ale jeho pojetí filmové montáže posunulo světovou kinematografii. (23.11.2017)