Berserk: Ógon džidai hen III – Kórin

Maximální hodnocení za celou pozoruhodnou trilogii. Za tu nekompromisní brutalitu a i na poměry manga žánru bezprecedentní výpravu. Hlavní trojice – Griffith, Guts a Casca – ač animovaní, strčí svým charismatem do kapsy každou reálnou hereckou hvězdu a jejich složitý psychologický vývoj napříč všemi třemi díly je radost sledovat. Dynamické souboje se nebojí krve a ty niterné scény zase přetékají svůdnou atmosférou. Ale pořád bychom se pohybovali v intencích klasického dobrodružného příběhu s historickými reáliemi, kdyby nepřišla druhá polovina třetího dílu. V ní se ty pekelné výjevy do vás zakousnou tak, že na to nezapomenete. Vždy jsem na Japoncích obdivoval ten nízký práh autocenzury, kterým oplývají a zkrátka lidově řečeno – že se s tím neserou, ale brutalita a jistá zvrhlost těch pochmurných vizí v té památné půlhodině vyráží dech. Podobný psychedelický zážitek jsem při japonském anime zažil naposledy před deseti lety u legendární Akiry. (18.08.2013)

Když temnota obestírá obzor a Behelit ukáže svou pravou tvář, to se pak jeden může doslova přetrhnout a přesto osud všech zúčastněných mění jen za cenu velkých ztrát. Ta smrtící gradace čím dál depresivnějšího působení hlavních postav bere dech, ale protože se finální třetina dá sledovat jen s velkým nervovým vypětím, na nejvyšší hodnocení to tentokrát nestačí. Paradoxně právě ony zničující chvíle a fatálně otevřený konec byly tím, co v mých očích posouvalo seriálového Berserka mezi legendy. Teď mě naopak vědomí neodvratného pekla značně deprimovalo a chtěl jsem z něj být co nejdřív venku, hlavně proto, abych mnoho let po zhlédnutí seriálu viděl, co bylo dál. A nutno říct, že navzdory faktu, že jsem se vše dozvěděl během pár záběrů a vět, zůstávám spokojený. Jako finále trilogie zlatého věku úžasné a jako příslib (snad) věcí budoucích ještě lepší. (27.12.2013)

Závěrečný díl trilogie je jednoznačně nejtemnější, démonické zakončení dostává i daleko větší prostor než tomu bylo v seriálu. Je tedy proto výrazně propracovanější a lépe vysvětluje některé události (ať už pomocí opakujících se flashbacků do Griffithova dětství nebo prostřednictvím postavy Skull Knighta). Ale třeba nečekaný návrat Gutse ke kumpanii se mi zamlouval mnohem víc v seriálu. Druhá polovina filmu je už hodně filosofická, pro diváky neznalé souvislostí to může být obtížně stravitelné. Doufám, že se jednou dočkáme filmového zpracování i dalších částí mangy. (19.07.2013)

Epické završení monumentální trilogie se shakespearovsky tragickým vyvrcholením. Je úžasné sledovat, jak Japonci dokáží propojit vrcholně existenční otázky s bezcitnou brutaitou a dokonalou psychologií postav, které i přes svou "typovost" vlastně samotné typy během svého vývoje přetváří. Věrnost, přátelství, oběť náhlá a nedobrovolná, slepé následování snu a hlavně iluze moci nad vlastním osudem a konáním, v ne úplně jasném soukolí plánu, nadřazenému všem lidským hodnotám. Mistrovské dílo. (21.10.2015)

Zakončení trilogie se odehrává v mezisvětě démonů, kteří připraví hlavního hrdinu o všechno a o všechny, které měl rád. Hodně drsný konec i na takový styl anime. Trýznění těla i duše na neživém místě plné zrůd, démonů a smrti. Filosofování nad existencí a uvědomění si sebe samotného. Nebo to je jen sen někoho jiného? Vizuální ztvárnění je nejlepší ze všech tří dílů - hodně experimentů a střídání stylů. Tato část je nejvíce depresivní, protože hlavní hrdina přijde o veškerou jistotu a nic není jako dřív. Je to jako krásná vůně s kterou se nechcete loučit. Ač seká, vypichuje oči nebo stíná hlavy, stejně to nestačí. Může zabít všechny na světě, ale není schopen se ubránit zradě přítele. Konec je slaná nechtěná realita, jenže hrdina místo smutku zase zatne zuby a vykročí dopředu. Teprve teď se zrodila legenda jménem Guts! Hodně věcí zde nebylo vysvětleno a to mě mrzí, ale seriál si hodlám určitě sehnat. (22.09.2013)