Tonari no Kaibucu-kun

Když Haru potkal Shizuku. Jsmě svědky neobvyklého vztahu, kde obě poměrně asociální postavy dělí značné rozdíly a pohled na život sám o sobě. Zatímco puntíčkářská, věčně se učící Shizuku je nekompromisní, cílevědomá a téměř emocí zbavená, Haru nedojde k ráně daleko, je přímočarý, neotesaný, upřímný s párem kostlivců ve skříni. Je vskutku zajímavé pozorovat cestu, kterou k sobě nacházejí, jak objevují svět z jiného pohledu, obětování se pro druhého. Seriál má pozoruhodně nastavený bod odrazu, kdy od začátku obě postavy zhruba ví, co k sobě cítí, ale nejsou schopny najít podmínky k vytvoření něčeho trvalejšího, nečeho uspokojujícího pro obě strany. Ach ty priority. Párkrát už clověku dochází trpělivost, jako když sleduje bušení vln do skály či skály do vln. V tom ale vždy přijdou vedlejší postavy, které dostaly solidní porci času se vyvinout a nejsou v příběhu úplně na ocet anebo vtipnější situace, které přirozeně musí vyvstat při tak rozdílných personalitách hlavních protagonistů. Proč nakonec dávám takové hodnocení, jaké dávám? Nejenžem i Shizuku pila častokrát krev a málem jsem si díky ní parkrát vydloubl oči (možná to tak má být?) ale v součtu to byla to docela nuda. Nepohltilo mě to tolik, abych s nadšením si pouštěl další díly, vtípky byly ok (Nagoya), ale nedočkáme se víceméně žádně gradace, žádného napětí, jen takového konstantního vyprávění bez žádného závěru. A to mi trochu vadí. P.S.: Příjemný pozitivní opening. (09.05.2015)

Animace hodně podprůměrná, příběh vlastně v základu hrozně neoriginální. To, čím se to snažili tvůrci ozvláštnit jsou dva hlavní sociopatičtí hrdinové, kteří by víc než rozhoupanou love story potřebovali psychiatra. Shizuku je citlivá asi jako suchý pařez a Haru je agresivní weirdo, ovšem s geniálním mozkem a zvláštním charisma, které má asi způsobit, že mu odpustíme, když se chová jako hrozný blb. Nezaregistrovala jsem žádný velký vývoj u žádné z postav. A přitom mě první dva nebo tři díly docela bavily, protože se tam objevoval Haru v různých polohách a vypadalo to, že se z něj snad stane i fajn kluk. Jenže nakonec se tyto polohy pořád dokola opakují a nikam to vlastně nevede. Což možná má být ta myšlenka, ale mě to celkem otravovalo. Kohout Naguya byl fajn. Stěňátka a koťátka jsou v každém druhém anime, tak aspoň tady hlavní kluk zachránil nějaké zajímavější nebohé zvířátko. (22.04.2021)

Co? Podle prvních dvou dílů jsem si řikal, jak zvláštní je, že se do sebe dva hlavní protagonisti zamilujou hned na začátku, a že to v následujících dílech podle stylu úvodní znělky bude mít asi docela švih. Ne. Absolutně vůbec. Dá se říct, že tim druhym dílem by to mohlo skončit a nic by se nestalo, protože ve zbejvajících jedenácti se fakt opravdu nic nestalo. Mizutani je furt stejnej asociál bez postupu, Haru je furt stejnej debil, a jediná postava, která mě opravdu zaujala, byla stydlivá citlivka Asako Natsume, jejíž vývoj se ve výsledku nakonec taky nikam neposunul. Poslední díl končí úplně stejně suše jako všecky ostatní a chvíli jsem se musel ujišťovat, jestli to neni jeden z těch 24dílných seriálů. Neni. A ani přes nepochopitelně vysoký hodnocení neexistuje pokračování i přesto, že manga vycházela až do roku 2014, ve který, doufám, pak už konečně k nějakýmu postupu snad došlo. Ale co se týče týhle třináctidílný série, dost jsem uvažoval nad jednou hvězdou. Zachránilo to jenom to, že, jak už jsem tady v komentářích taky viděl, postavy se chovaly povětšinou normálně. Povětšinou. A asi to zachraňuje i už zmiňovaná Natsume, jíž jsem, nebudu lhát, totálně propadnul :) (21.01.2021)

Opravdu nevím, jak je možné, že v jedné sezóně se objeví dva seriály, v nichž hrdince zásadním způsobem změnila život smrt "třídního" králíčka a izolovala je od kolektivu. Obě nyní proplouvají osamoceně životem, aby náhle vpadnuvší láska otřásla jejich nedůvěrou v lidskou dobrotu a umožnila jim získat nejen chlapce, ale i řadu kamarádů a kamarádek. Je s podivem, jak obě dívky snadno, ba okamžitě získají návyky, které je pasují do rolí rádců stran důležitých životních rozhodnutí. Obě lásku získají nečekaně, beze snahy, obě neustále trpí pochybnostmi, které musí asi být děsně otravné, leč chlapci je neúnavně rozptylují. Ty oscilace máměrádanemáměrádamáměrádnemáměrád by snadno vyhladily kopretinovou louku. +++++ Tonari no kaibutsu kun mi je proti Sukitte ii na yo o malinko bližší, neboť i před značnou abnormalitu hrdinčina milce Harua, danou jeho poruchou sociálního chování, mívá tento alespoň celou škálu nálad oproti běloprincovskému psíku, který odevzdaně má rád všechny a miluje jen ji. Alespoň tak pochyby o lásce vycházejí z vad, které oba protagonisté mají, namísto vlezlého komplexu méněcennosti ze Sukitte, který musí tamní ideál neustále zahánět. Navíc značnou zploštělost charakterů poněkud mírní komediální momenty, a to i přes jejich průměrnost. Končím po osmém díle. (24.11.2012)

Dokážu k sebe nájsť cestu ľudia, ktorých hodnotový rebríček je dosť rozdielny? A potom čo k sebe nájdu cestu, dokážu byť priatelia, milenci či dokážu byť párom? V reálnom svete podľa mňa nie, ale v anime áno, čoho dôkazom je Tonari no kaibutsu-kun. Dynamické dielo, ktoré absolútne nenudí, lebo v každom diely sa niečo deje. Hneď v prvom diely sa stane niečo na čo inde, v inom anime čakáme aj 10 dielov. Spôsob ako sa snaží toto anime potom udržať diváka je trocha nefér, ale inak by to zrejme nešlo. Čo by to bolo za dielo keby zoberie celá napätie hneď prvým dielom. Tonari no kaibutsu-kun využíva obrovskú rozdielnosť dvoch hlavných postáv a tým sa snaží ich čo najviac zblížiť. Dobre je vykreslený aj rozdiel rozmýšľania medzi ženami a mužmi. Haru Yoshida sa nedokáže ovládať a jeho emócie ním lomcujú jedna radosť. Na prvý pohľad sa zdá, že je hlupák, bitkár a podobe lenže on je v podstate aj génius. V našom svete sú tí najmúdrejší ľudia často nepochopený lebo až príliš vyčnievajú z radu. Čo je v skutočnosti mierou normálnosti? Shizuku Mizutani dievča, ktoré sa zameriava hlavne na učenie a ide jej hlavne o výsledky. Vo všeobecnosti si myslím, že muž sa nedokáže až tak veľmi zmeniť ako žena. V tomto anime sa, ale menia pocity aj chovanie jednotlivých hrdinov a jednoznačne sa vyvíjajú a to dosť rýchlym tempom na to, že toto dielo má len 13 dielov. V podstate aj jeden aj druhý hlavný hrdina potrebujú dospieť aby pochopili seba aj toho druhého. Bol som zaujatý tou dynamickosťou jednotlivých dielov a emotívnosťou jednotlivých dielov. Romantika sa teda určite podarila a bol som spokojný. Pekná a melodická hudba zaznieva počas jednotlivých dielov. (Hodnotenie 4,5) (10.02.2013)