Le Ruffian
Le Ruffian
The Ruffian
Drsný chlapík
Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Jean-Paul SchwartzHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Lino Ventura, Bernard Giraudeau, Claudia Cardinale, August Schellenberg, Pierre Frag, Béatrix Van Til, James Ernest Davis, Danyl Wahayenni-Martin (více)Obsahy(1)
Ve filmu Drsný chlapík představuje Ventura dobrodruha, automobilového závodníka, zlatokopa, ale především muže, který nikdy nezapomněl na svého přítele. Především pro něj chce vyzdvihnout zlatý poklad zpod kanadských vodopádů, který tam musel utopit, aby si zachránil holý život. Gérard je totiž po nehodě na invalidním vozíku a na nákladnou operaci, která by mu mohla pomoci, nemá dostatek peněz. Aldo navštíví Gérarda a svou dávnou lásku Eleonoru a začíná připravovat výpravu do Skalistých hor. Neví, že celou přípravu sledují indiáni, kterým Aldo i s pokladem tehdy utekl. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Docela by mne zajímalo, jestli to u nás osmdesátkách šlo v kině. Tipnul bych si, že asi ne. Každopádně dneska jsem to viděl na ČT2 a výborně jsem se u toho pobavil. Film o přátelství dvou pořádných chlapů, kteří nejsou buzeranti, mne pohladil po duši. A hvězdička navíc za Claudii Cardinale. Holt velká nostalgie ()
Jo, to byly žánry! Tohle byl u nás trhák! Giovanni nejcitlivější, jak ho můžeme znát. Neprávem přehlédnutý film. ()
Souhlasím s hodnocením dobytka...Začátek filmu slibnej, ale pak nefungovalo vůbec nic, včetně Morriconeho hudby. Hrozná slátanina...nejvíc jsem se lekl těch dvou indiánů na konci, který naznačovali možný pokračování tohohle filmu, který už naštěstí nevzniklo. ()
Pro připomenutí jsem na tuhle klasiku mrknul znovu a je to pěkná vzpomínka. Zub času sice zapracoval, ale dobrodrůžo je to pořád. A vlastně s otevřeným koncem, neboť na závěr indiáni zlověstně pohlížejí na vodopád, odkud naši přátelé právě vyzvedli poklad. A jakýkoli film s CC stojí za to, i v pětačtyřiceti je to krásná ženská. ()
Přesto, že je to film s oblíbeným hercem, vadí mi na něm jakási předvídatelnost. Taky notná dávka naivity (jak zde píše jeden z kolegů: vyzvednutí pokladu je jako Hoši od Bobří řeky, hudba Morriconeho je tentokrát příšerná, stejně jako účes Claudie) Je to tak. Ale to mi nezabrání, abych to s chutí dokoukal do konce, neboť v záplavě dnešních sraček s pistolema naležato a vybuchujícími auty, je to prostě ještě stará dobrá káva. Možná jsem moc nostalgik a moje hodnocení není objektivní, ale nemohu si pomoct. A těžiště filmu leží na přátelství a toho je dnes jako šafránu. Proto čtyři a ne méně. ()