I Declare War
Scénář:
Jason LapeyreKamera:
Ray DumasHrají:
Gage Munroe, Siam Yu, Mackenzie Munro, Michael Friend, Alex Cardillo, Aidan Gouveia, Alex Wall, Dyson Fyke, Spencer Howes, Andy Reid, Kolton Stewart (více)Obsahy(1)
Dej filmu I Declare War sa odohráva v lese, kde sa skupinka detí, rozdelená na dva tímy, hrá na vojakov. Snažia sa navzájom si obsadiť územia. Hovoríte si, že na tom nie je nič zvláštne. Touto hrou sa predsa v našom detstve bavila väčšina z nás. Lenže snímka túto napohľad neškodnú zábavu predstavuje divákom práve z pohľadu detskej fantázie a to znamená, že namiesto atráp sa deti oháňajú naozajstnými zbraňami, vzduchom lietajú odistené granáty a všade okolo je cítiť nefalšovaná vojnová atmosféra. A neboli by to deti, keby sem tam nevyskúšali aj nejakú tú špeciálnu schopnosť, známu z komiksových filmov. Znie to možno šialene, ale nemusíte sa báť. Nikto tu nezomrie a krvavé zranenia sú nahradené balónikmi naplnenými červenou farbou. Inak by sa asi režiséri nestretli s mnohými kladnými ohlasmi. (Chochi)
(více)Videa (2)
Recenze (10)
Dafoe proti Berengerovi, nováčik Sheen, Kwon ktrému chýba most, do všetkého zapletená pedofemme fatale.. Čo na tom, že herci tu nie sú prvotriedni - však sú to deti. S H.J. Osmentom by to už nebolo také dobré (a nie preto, že už nie je decko). Síce tomu celému nešéfuje rovno Stano Kubrik a prechody medzi svetom detí a svetom "reálnym" sa dospelému môžu zdať divné, ale menej než 5 nemôžem dať. Chvíľami vojnová dráma, chvíľami paródia, chvíľami neviemčo a výborný príbeh. ()
(1) Generál vybírá tým a základnu. Základnu nemůžeš přesunout. (2) Když tě střelí, jsi paralyzovaný dokud nenapočítáš 10 Mississippi. (3) Když tě zasáhne granát, jsi mrtvý. Běž domů. (4) Vyhráváš, když generál ukořistí soupeřovu vlajku. To jsou pravidla party dětí ( dvě party dětí ) která si v lese rozjíždí svoji soukromou válku. Fantazie dětí ale začíná pracovat a z klády se stává bazuka a atrapy se v dětských rukách mění na opravdové zbraně. Takže tu máme válečnej film, jen na místo vojáků tady jsou dvě party fantazírujících dětí. Nechybí tu ani taktika, rozbroje ve vlastních řadách, klasický silácký řeči a děvče které dokáže dobře " míchat kartami ". Byla tady i jakási snaha o propracovanost některých postav. To je ale kámen úrazu. Dětské neherectví tenhle film sráží hodně dolů. Najde se tady sice i pár dialogů, který bych tady nečekal, ale dokážou pobavit. Přesto tenhle film nebyl zrovna můj šálek kávy. Nápad mě zaujal, ale převedení na filmové plátno pokulhávalo. Popravdě ani nevím jaké věkové kategorii byl tenhle film určen.. ()
Postavit film, který se hodlá tvářit smrtelně vážně na velice špatných hereckých výkonech nebyl nápad z kategorie vydařených. Největší problém mám s tím, že film na mě nepůsobil ani trošičku uvěřitelně. Ani mě to nijak nepřekvapilo, když se zde pokoušejí hrát děti. V mých mladých letech jsme vedli podobné války, ale měli jsme kuličkovky, takže jsme tuto zábavu povýšili na vyšší level. Zdejší příběh mě absolutně neoslovil. Mladý a neoblíbený špekoun se snaží touto cestou prorazit a zapůsobit na své vrstevníky. Oceňuji pouze orginalitu snímku. Lepší *. ()
,,TO JE PRVNÍ KLUK, SE KTERÝM BOJUJU, KTERÝ POUŽÍVÁ TAKTIKU A STRATEGII. SVÝM ZPŮSOBEM JE TOHLE PRVNÍ SKUTEČNÁ VÁLKA, VE KTERÝ BOJUJU. A PROTO MUSÍME VYHRÁT…“ /// Dětská válka jinak. To, že to parchanti mezi sebou dokážou roztočit známe třeba z ostrova. (A co třeba v lese?) Tady na to jdou jinak. Postupně zjišťuju, že mám před sebou hodně typů vojáků z velkejch válečnejch filmů a baví mě sledovat vývoj jejich (dětskejch) povah. Stejně tak na konci (ale až na konci!) uznám, že ten výběr herců byl na jedničku. Film dlouho baví, ale vokouká se to. Naštěstí to zachrání závěr. Ne poselstvím válečnejch filmů, ale vobyčejnou pravdou o nás, lidech. A fakt nevím, jestli je to určený děckám, nebo nám starším. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často stojím před volbou, jestli svěží dech nebo přátelství. 2.) Myslím, že nejlepším přítelem člověka je člověk. 3.) Thx za titule ,,Kenika“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Why so serious? Nápad sledovat dětskou hru na válku skrze dětskou perspektivu a stylizovat tak celou hru do tvaru seriózního válečného snímku zněl báječně a dalo se to pojednat všelijak. Přímo se nabízelo přepínání mezi dvěma rovinami, kdy by přespříliš vážné snění o vznešenostech a těžkostech války bylo spolu s jejími aktéry zesměšňováno objektivní nezajímavou realitou, ale toho je ve filmu minimum. I Declare War se naopak po většinu času tváří smrtelně vážně, zpochybňování viděného chybí a tak si divák není jistý, zda přítomné mučení zajatců či žádosti o milost jsou skutečné nebo součást hry. Což by fungovalo, pokud by postavy měly uvěřitelný důvod propadnout stresu a hra se svými možnostmi jim postupně přerostla přes hlavu a všem se vymkla z rukou. Bohužel v I Declare War žádný vývoj postav není, postavy na sebe křičí ve vypjatých situacích už od začátku a jejich vztahy nemají žádný reálný základ (nemluvě o tom, že většina z dětí prostě nejsou dobří herci). Ani komedie, ani drama, jen prapodivné cosi mezi tím. ()
Reklama