Země česká, domov Tvůj!

Vzhledem k tomu, že mám dokumentární filmy rád, těšil jsem se, až budu moct zhlédnout výsledek tohoto smělého projektu. Z úvodních titulků jsem se dozvěděl, že se do realizace projektu svými příspěvky zapojilo více než 500 lidí. Je to vzhledem k počtu obyvatel (asi 10,5 mil.) žalostně málo. Ale budiž, ne každý má chuť se podílet na kdečem. Pochopitelně, že jsem oněch 500 půlhodinových příspěvků neviděl, ale co z nich udělali tvůrci filmu na čele s režisérem Adolfem Zikou je děs a běs. Nesourodý ošklivý slepenec podmalovaný místy nesnesitelným hudebním doprovodem. Za velmi omezující pro natáčení považuji podmínku, že ve filmu nesmí být skrytá reklama. To abych při snídani zakrýval názvy výrobků, cestou po ulici, abych nezabíral názvy obchodů, dbal na to, aby se v záběru neobjevil billboard ... Vždyť právě tyto věci dokumentují, s čím se v České republice setkáváme a co nás obklopuje. Jinými slovy jsou to věci, které by na záběrech naopak měly být! Jako nespravedlivé mi připadá skutečnost, že autoři, jejichž záběry byly ve výsledném díle použity nedostanou žádnou odměnu. Přičemž pochybuji, že i režisér pracoval zadarmo. Navrhuji, i když si myslím, že se tak nikdy nestane, aby Česká televize odvysílala alespoň ty kvalitativně nejlepší a obsahově nejzajímavější příspěvky tak, jak je lidi natočili. Kdyby se jich mělo odvysílat jen 365, byla by to půlhodinka každý den. (18.11.2012)

jakékoliv experimentování s sebou nese ohromná rizika selhání. pokud navíc před zahájením experimentu nemáte jasný cíl - postoj, který si během své tvorby utvrzujete či vyvracíte, selžene nevyhnutelně. tvůrci tohoto dokumentu měli podle všeho zajímavý nápad. nic než onen nápad ovšem nezůstalo do samotného konce. přes ohromně vysoké ambice autorů budí jejich film v posledku chaotické dojmy. vykrystalizovat "esenci češství" se nezdařilo. smyslu vlasteneckého cítění, nebo naopak hanby za vlastní národ, se film ani nepřiblížil. a kupodivu se mu nepřiblížil ani nikdo z účinkujících stovek "amatérských dokumentaristů", kteří do projektu přispěli svým (bez uvozovek) skromným dílem. snímek vylévá na diváka příval postojů, jasných i nejistých, s nimiž budete buď souhlasit, nebo ne. není na místě čekat, že by vás film podnítil k zahloubání, nebo přinesl nevídané úhly, jak na přehršel témat pohlížet. kdeže. vyslechnete si nudné filozofující monology, patetické ódy i nesmlouvavou kritiku. budete nuceni vytrpět sledování nudných homevideí střídajících se s velice zajímavými střípky životů, jaké by zasluhovaly více prostoru, či snad samostatný film. ze všeho nejlépe lze ale film charakterizovat jako svého druhu neuspořádanou "montáž atrakcí", jejichž kontrasty ale nedávají žádný třetí smysl, neformulují žádné přesahy. atrakce v tomto případě představují "malí čeští lidé". ať už za tímto účelem tvůrci zaslaná videa úmyslně vybírali, v konečném důsledku vyvolávají křečovité pózy účinkujících především nutkání se smát. není to vřelý smích, ale výsměch, ať už lidské hlouposti, lidskému ignorantství, nebo nevyhnutelné trapnosti. neméně násilně jsou diváci nuceni se dojímat, smutnit a kontemplovat. v chaotickém rytmu, ale ohromujícím tempu zaplavují plátno nejrůznější druhy vyumělkovaných emocí. nepokryté dětské škleby, osamocené lipové stromy v květinových lánech, líbezné slunce východy, které se nedají ani při nejlepší vůli vysvětlit jinak, než jako laciné pokusy o vzbuzení dojetí. ve stejném duchu film pracuje i s hudbou. pokud namísto návštěvy kina strávíte večer sledováním YouTube a tamních "zpovědí na kameru", bude výsledek stejný, ne-li daleko příjemnější. (24.10.2012)

Och, toto nevyšlo. Vážně. Tedy ne že bych to nesledoval celkem se zájmem, ale nakonec jsem se stejně neubránil zklamání. A to hlavně proto, že mi tenhle počin přijde v podstatě nicneříkající, nevidím tam prostě žádnou výpovědní hodnotu, která by to nějak ozvláštňovala nebo dokonce ospravedlnila jeho samotný vznik. (Za sebe nemám problém prohlásit, že už samotný nápad sbírat videa od běžných lidí mě nijak neoslovuje, od dokumentárních filmů očekávám v první řadě osobní výpověď tvůrce, a u podobného dílka Život v jednom dni jsem osobně umíral nudou). Vždyť se z toho nedá skoro nic odnést, je to jen chaotický spletenec záběrů obyčejných lidí, kteří sem tam pronáší bez většího rozmyslu banální plky o češství, které jim jako první přišly na jazyk. Kromě zopakování některých notoricky ustálených stereotypů o české povaze typu "Češi pořád jen nadávají" jsem se zde nedozvěděl nic nového a s tím se nemohu smířit, nota bene při vědomí, jak jsem byl nedávno v kině ohromen posledním dokumentem Olgy Špátové Největší přání, který Zikův nemastný neslaný výtvor strčí hravě do kapsy, a vřele ho doporučuji všem, kteří se skutečně chtějí něco dozvědět o Češích. Slabé tři hvězdy. (17.11.2012)

Jak zkazit zajímavý nápad snadno a rychle. No, na tomhle nápadu se toho dá zkazit docela dost, ale Zika to teda zkazil hodně. Nejhorší na tom všem je, že nějaký nápad pospojování dnů z pohledů mnoha lidí z ČR je tu vlastně druhořadý. Ve skutečnosti to všechno je jen nástroj pro režisérovo sebeukájení nad svým dílem. Snaží se z toho udělat nějakou velkou dokumentární esej o Česku, přitom je to hrozně prázdné. A nejhorší na tom je, že se to snaží působit, jako by to byl jeden den, přitom je tam naprosto znatelné, že to jeden den fakt není. Nakonec je z toho taková koláž rozhovorů z vlaku, záběrů dětí, záběrů sportování a záběrů na jiné aktivity. Do toho je přidaná hudba, která v tom působí naprosto směšně a v druhé polovině se to zlomí v nikam nevedoucí žvanění o Česku, ale o různých tématech. Navíc to ani člověka nebaví a působí to strašně roztříštěně. Zase Zikovi musím jednu věc nechat - dostal nápad, díky kterým nahnal lidi do kina, aby se viděli ve filmu na velkém plátně, jak točí svoje děcka. Ale jak vidím, moc mu to nepomohlo. Když ten film shrnu celkově, je to neskutečně zmršený nápad. 1* (09.04.2019)

Fajn nápad, ale bez čohosi zastrešujúceho alebo vymedzujúceho odsúdený na neúspech. A zdá sa mi, že pri nápade zostalo... Kompilácia viacnásobných dejín každodennosti vo výsledku určite nemusí byť triviálna a idea akejsi "krajinnej symfónie" po vzore voľakedajších mestských je rozhodne zaujímavá. Nemôžem povedať, že nezaujalo, už aj preto, že aj tá najbanálnejšia každodennosť, ak sa dostane do filmu, odrezaná od svojej pokračujúcej banálnej reality, stáva sa z nej v zlomku niečím iným, rozdielnou kvalitou skutočnosti. ZEMĚ ČESKÁ, DOMOV TVUJ je toho dôkazom - s kusom voyeuristického uspokojenia, kusom sociálnej sondy i poézie, no všetkého je akosi primálo a v jednotlivých príspevkoch hrozne cítiť zázemie hlavného tvorcu vo výbere duchom veľmi charakteristických fotografických žánrov súčasnosti. Aký je však okrem zaujímavého ( a neveľmi dôsledného ) experimentu význam tohoto diela ? Poskytuje summa útržkov nejaký celistvý obraz o ČR, niečo s nadčasovou výpovednou hodnotou ? Film bol točený pre obyvateľov ČR, no paradoxne práve pre nich môže mať význam iba čisto náhodný, charakter zaujímavosti. Naopak omnoho zaujímavejší a niečím podnetný môže byť hlavne pre cudzincov. Ako Slovák, ktorý tam prežil kus života a Čechy sú mu blízke ako domov, no predsa môže nahliadať z istého odstupu, musím uznať, že ako neriadený portrét národa do istej miery vyšiel - hoci iba mimochodom. Ani nie tak preto, že tu boli zastúpené krása Prahy aj nesmierna láska k vidieku, knedlíky aj chatárstvo, typický euroskepticizmus i sebemrskačstvo, ale skôr charakteristickou pohodou, ktorú na tejto krajine mám tak rád, ktorej zobrazenie vo filme bez jointov a pivečka by bolo absolútne neakceptovateľné. ( Ostatne, veľmi by ma zaujímal podobný obraz Slovenska, mám predstavu, že by bol plný prírodných krás, no strohý, nastajlovaný a falošný, alebo / a súčasne ufrfľaný a pesimistický. ) Vo výsledku však film iba ťažko kĺže po povrchu a ťaží z výberu dňa – chcel by som vidieť kompiláciu zloženú z príspevkov nejakého sivého novembrového pondelka - a je omnoho viac filmom o tom, ako ( podaktorí ) Česi ( a Moraváci ) vidia sami seba, než akí skutočne sú. Ak sa ale na filme podieľalo 500 účastníkov, výsledný zostrih ( a výber ) je dosť nepodarený. (19.11.2012)