Bláznivá komedie

Reziser Neri Parenti /Malery pana Ucetniho/ natocil len lahko nadpriemernu komediu, ktora sice nikdy nemala na kultove veci Buda Spencera/Hilla alebo na Pierra Richarda, ale xtarsim ludom mam ja respekt / a Villaggio je rocnik 1932/ a ide o europsky humor, to je tiez velke plus. Dalo sa na tom dobre zasmiat, a zjavil sa tu aj Enzo Cannavale /Policajt Drabem 1973/. 77 % (23.04.2016)

Pro me naprosta klasika, na kterou jsem vzdy o prazdninach cumel s bratrancem. Sice to neni moc film, spis jen slepenec nijak na sebe navazujicich scenek, kdy jedna je lepsi, jedna horsi, ale vetsinu casu je cemu se zasmat a misty jsou fory fakt brutalni. Ke konci uz filmu lehce dochazi dech a nejvetsi naklad si vyplejtvaj hned na uvod, ale i tak to je jeden z nejlepsich Villaggiovo nefantozziofskejch filmu. (15.10.2012)

Dobrá odreakce od vší vážnosti - když jsem jsem zřel vzlétnuvšího velebníčka plus anální zvonkohru jednoho z těch dobrotivých chlapíků na můj výraz strnul v křečovitou grimasu kterou kdyby spatřil Freddy Krueger svým okem jasným jistě by si znečistil spodní textil a o následných zvukových projevech které vystřídaly ono prvotní sípání nemluvě... (01.12.2011)

Pamatuji si, jak jsem před nějakými těmi pětadvaceti lety tuto komedii doslova zbožňoval, jak na to čuměla celá famílie a tlemili jsme se u toho všichni jako nefalšovaní dementi. Tak jsem se po letech rozhodl trochu si zavzpomínat a s nostalgickou slzou v oku se opět královsky pobavit nad trampotami slavné italské komediální dvojky. No a výsledek je takový, že jsem si jako nefalšovaný dement připadal i tentokrát, akorát s tím rozdílem, že jsem se u toho neválel smíchy, ale spíš jen nevěřícně čuměl s otevřenou hubou dokořán, o jak děsivou sračku se jedná. Zatímco třeba totiž filmy jiné italské dvojky, Buda Spencera a Terence Hilla absolutně nestárnou a baví neustále napříč všemi generacemi dodnes, tak Bláznivá komedie je nyní naprosto mimo mísu, to co mi dříve totiž přišlo skutečně vtipné a zábavné, tak nyní na mě kompletně působilo zoufale, nudně a především nehorázně trapně. Celé je to vlastně jen sled několika epizodních grotesek, tak trochu snad až ve stylu Laurela a Hardyho, jen jak už jsem zmiňoval, v krutě nevtipném provedení, kdy oba hlavní hrdinové byli prostě jen za přitroublé pitomce, kteří způsobují svou tupostí kolem sebe jen fádní a nudný chaos. Zklamáním pak pro mě byly i samotné výkony Pozzetta a Villaggia, kdy především první jmenovaný byl zcela mimo, a tak to alespoň trochu zachraňoval svými chvilkovými světlejšími výstupy Paolo „Fantozzi“ Villaggio, ovšem i on zůstal naprosto za očekáváním. Je to zkrátka jednoduché, některé snímky dokážou působit stejně už napořád a na některých se prostě nekompromisně podepíše zub času, a bohužel, právě vůči Bláznivé komedii byl ten čas až nepříjemně krutý. Druhý a třetí díl si fakt už nedám. Kdybych hodnotil před 25 lety, byla by to plná palba, dnes jen z nostalgie nedám Odpad! (27.08.2017)

Přes sedmdesát procent??? A za co??? Možná tuhle srágoru tak vysoko hodnotí ti, kdo ji znají z dřívějška a je pro ně nostalgickou vzpomínkou na dětství, ale já jsem zvládnul jen prvních 25 minut a pak jsem přepnul na florbal, páč už jsem to nedával.. Pokud hledáte komedii, u které se chcete smát ( a většinou tomu tak bývá, proč si to nepřiznat), tak tohle rozhodně nedoporučuju.. Za těch 25 minut jsem se zasmál jednou (scénka s mikrofonem ve zpovědnici), jinak ubohost, trapnost.. tohle přece nemohlo být směšné ani ve zlatých devadesátých letech.. nebrat.. (12.03.2014)